Například: Dobré zprávy
ZNAMENÍ MARIE (O ikoně Boží Matky „Znamení“ a znaku Spasení)

 První část malé série článků, věnovaných tomu, jak nám Marie pomáhá. Toto téma již bylo několikrát zveřejněno na internetových stránkách, ale je tak obsáhlé, že prostě nemá hranic. Na toto téma se píší celé knihy, existují desítky tisíc zaznamenaných svě­dectví Jejího zázračného zjevení, nebo vyléčení díky té, či oné Tváři. Ale vždy ještě existují i Jí zjevené zázraky, nezaznamenané v písemných zdrojích. Kolika lidem Ona pomohla, to pravděpodobně nemůže být nikomu spolehlivě známo, protože pomoc osobnosti, jdoucí po duchovní cestě, se jistě nebude hlásat a právě taková pomoc nemá žádný časový rámec.

Ve skutečnosti je moje role při napsání těchto článků skromná a nevelká. Omezuje se na práci s různými zdroji, které budu podle možností uvádět. Mých komentářů bude celkově málo, analýza a porovnávání s čímsi prakticky také nebude, protože to ani není nutné.  

První část je věnovaná výhradně jedné ikoně Bohorodičky „Znamení“ znaku Spasení. Znaku Allatra. Protože slovo znamení pochází se staroruského „znamja“, což označuje“ znak“, proto je i článek nazvaný „Znamení Marie“.

Rigden: (s laskavým úsměvem, díva­je na obrázek): Bohorodička "Zname­ní" ... ovšemže, jinak to být nemohlo ... Světozářná blaženost Boží. Lůno Matky slovanského národa. Radost blahosla­vených očí Tvých, věrný Bratr, doposud jako Pochodeň Světla, září na Tvoji slávu a přibližuje ten den "Já jsem, já existu­ji".

                       *****

"Nejstarším obrazem Matky Boží" Znamení "v Rusku je Novgorodská ikona, namalovaná v druhé polovině XII. století. Ale pojmenování" Zna­mení "se s ní začíná spojovat kupodi­vu pouze koncem XV. století, velmi zřetelně - od XVI. století a s koneč­nou platností se přijímá v XVII. sto­letí. Svátek ikony začali oslavovat 27. listopadu, podle všeho ještě před zjevením jejího zázraku v Novgoro­dě, který se stal 25.února roku 1169 (1170). V první Novgorodské kronice se uvádí, že novgorodčané přemohli suzdalčany "mocí kříže a svaté Bo­horodičky ", to znamená, že s ikonou se ještě neváže žádné pojmenování. Kronikář nazývá ikonu prostě "svatou Bohorodičkou", bez konkrétního pří­vlastku. Slovo "znamení" se tehdy ob­vykle používalo ve stejném významu jako u V.I.Dala: "Znamení - znak, příznak, známka, značka, tamga, pečeť, přírodní jev nebo zázrak pro potvrzení, prokázání, předzvěst čehokoliv ". zdroj: http://www. pravoslavie.ru/3829.html

Popis samotné historické události:

"... Druhý večer v obležení, kdy sva­tý arcibiskup Joann stál v modlitbě před obrazem našeho Pána Ježíše Krista, mod­lící se za záchranu tohoto města, v hrůze uslyšel hlas, mluvící takto:" Jdi do kostela svatého Spasa na Iljinskou ulici, vez­mi ikonu svaté Bohorodičky a vynes ji na hradby, postavené proti nepřátelům ". A nejsvětější arcibiskup Joann, když to uslyšel, zůstal vzhůru celou noc, modlíc se ke svaté Bohorodičce, Matce Boží.

Když přišlo ráno, přikázal Joann svo­lat koncil duchovenstva a všem řekl o tom­to vidění. Oni, slyše o tom, velebili Boha. A arcibiskup poslal svého jáhna s celým duchovenstvem, aby přinesli ikonu na koncil. A šel jáhen do kostela svatého Spa­sa a poklonil se ikoně svaté Bohorodičky, přičemž ji chtěl vzít, ale ikona se nehnula ze svého místa. Tehdy se jáhen vrátil a řekl arcibiskupovi o tom, co se stalo.

Když to blahoslavený arcibiskup Jo­ann slyšel od svého jáhna, spěšně vstal ze svého místa a šel s celým svatým konci­lem a s ním i veliký zástup. Vešel do kos­tela našeho Pána, Spasitele Ježíše Krista a přistoupil k ikoně paní naší, přečisté Bohorodičky, sklonil se na kolena, začal se modlit těmito slovy: "Ó, Panno Pře­milá, paní Bohorodičko, vládkyně, pře­svatá, panno přečistá! Ty jsi touha naše a naděje naše, patronka města našeho, ochrana, záštita a útočiště všech křesťanů. V tebe vkládáme naději, my hříšní. Oro­duj paní, u Syna svého, Boha našeho, za město naše, nezraď nás našim nepřátelům pro hříchy naše, ale vyslyš paní pláč lidí svých a příjmi modlitbu otroků svých, zbav paní město naše od všeho zla i od na­šich protivníků ".

A když to řekl, začali zpívat modli­tební kánon a po šesté písni kánonu začali zpívat Kondak "Patronka křesťanů bez­úhonná". A tehdy se ikona sama zvedla ze svého místa. Lidé, když to uviděli, se slzami zvolali: "Pane, smiluj se!" Arci­biskup ji vzal vlastníma rukama a podal dvěma jáhnům a přikázal jim, aby ji nesli před sebou a sám je následoval i s celým svatým koncilem, pokračujíc v kánonu. Lidé se shromažďovali a nasledovali je. A nesli ikonu na hradby, tam, kde je nyní klášter svaté Bohorodičky na De­setině (pozn. Десятина se kdysi nazý­valy knížecí pozemky).

A všichni novgorodčané byli uvnitř hradeb, neodvažujíc se vystoupit proti nepřátelům; každý pouze truchlil nad svým osudem, vida svou smrt, vždyť suzdaľčané i ulice si rozdělili – která, kterému městu připadne.

A když přišla šestá hodina, na město začaly postupovat všechny ruské pluky. A letěly na město šípy jako přívalový déšť. Tehdy se ikona s božím svolením obrátila tváří k městu a když arcibiskup uviděl z ikony téct slzy, rozprostřel pod ní své roucho. Ó velký zázrak, vzbu­zující chvění! Jak se toto může dít se suchým dřevem? Vždyť to nejsou slzy, ale ona tím projevila znamení svého milosrdenství: až tak se přimlouvala svatá Bohorodička u svého syna a Boha našeho za naše město, aby ho nedal zneuctít ne­příteli.

Tehdy se Pán Bůh náš smiloval nad městem našim po modlitbách k svaté Bo­horodičce: Poté Pán Bůh smilující se nad naším městem a naše prosby k Bohorodič­ce: vrhl hněv svůj na všechny ruské pluky a zahalila je temnota, jako to bylo za Moj­žíše, kdy Bůh převedl Izraelity přes Rudé moře a faraóna potopil. Tak i na ně padl třes a hrůza a všichni oslepli a začali se bít mezi sebou. Když to uviděli novgorodča­né, vyšli na pole a jedny porazili a druhé vzali do zajetí.

Zdroj: http://old-ru.ru/05-13.html

 Uvedl jsem neúplnou verzi, v textu je jedno místo, které mě zaujalo, uvedu ho zvlášť:

"A kvůli tomu se kníže Andrej rozh­něval na Novgorod a začal chystat válku. Sám pak onemocněl a poslal svého syna Romana na Novgorod s celým  suzdalským vojskem a s ním šli kníže Mstislav se smo­lenčany a se svými knížaty toropčany, mu­romčany, rjazaňčany, pereslavlčany a se všemi knížaty šla celá Ruská zem. A bylo všech knížat sedmdesát dva."

Dvaasedmdesát knížat, kteří šli obsadit Novgorod. Tato velice známá struktura 70 (plus jeden až tři), se již objasňovala. Kro­mě toho, pokud jde o bratrovražedné války knížat, je jasné, kdo za tím vším stojí.

"Přes dílo Manehta byli Archónti jed­noduše historicky odhalení, především svou strukturou. A nebylo to poprvé. To není jen tak, že v legendách o Sethovi se zmiňuje dvaasedmdesát spiklenců. To není jen tak, že židovští žreci následně zřídili nejvyšší soud pro svůj národ - Sanhedrin, který vedli "velekněží". Vůbec ne náhodou počet členů sanhedrinu (kteří, pokud si pa­matujete, svého času vyslýchali a soudili Ježíše Krista) je sedmdesátt jedna lidí. Pro­tože sedmdesát (plus jeden až tři), třicet (plus jeden až tři) a deset (plus jeden až tři) - to jsou základní číselné struktury lidí archontů.
- Proč s předponou "plus jeden až tři"? - Nerozuměl Viktor.
- V závislosti na významu tohoto kruhu pro archonty, se do něj přidávají jeden až tři lidé. Jsou to kruhy síly. O nich si poví­me později ". (A.Novych "Sensei IV.")

 
A jak došlo k tomu, že se "Svátek  ikony začal oslavovat 27. listopadu, podle všeho ještě před zjevením jejího zázraku novgorodčanům? Co se stalo 25. úno­ra roku 1169 (1170)", je popsáno v knize AllatRa na straně 548:

"... Nádherná ikona ... Už jsem říkal, že ve Staré Rusi byl národem obraz Boho­rodičky nejctěnějším. Tuto ikonu nazývají "Znamení" pouze Slované Ruska, Ukraji­ny, Běloruska (a také ty národy, které byly poté s nimi historicky spojené do jedné velké země) a nikde jinde. V jiných zemích ji nazývají Matka Boží, "Velká Panagia", "Pantonassa", " P l a t i t e r a " . Málokdo ví, že v staroslovan­ském jazyce slovo "znamení" pochází ze staroruského slova"Znamja" , což zname­ná "znak". Na Rusi se taková ikona poprvé objevila v XI. století, ale již po skončení pozemského života Agapita Pečerské­ho Lékaře Nezištného, začali tuto ikonu mezi lidem nazývat nejen "znamením", ale i "ztělesněním", znakem spasení. V tom je ta podstata!
Anastasia: A dodnes lze o tom nalézt  zmínky. Jen bohužel v církevních legen­dách začali dávat větší důraz na fyzické spasení lidí, než na duchovní. Konečně, pokud  pozorně  prostudujeme historii to­hoto období, tak i nepřímé zprávy nás na­konec přivedou k historickým událostem, spjatými s konkrétními údaji. Například  25. února roku 1169 díky ikoně "Oranta" došlo k zázračnému ukončemí výsledku bitvy u Velkého Novgorodu, díky čemuž začal lid Bohorodičku následně uctívat jako svou ochránkyni. Pravdou je, že mocipáni na počest této události stanovi­li svátek, ale až na 27. listopadu podle juliánského kalendáře (10. prosince dle nového).

Rigden: Tak to i bylo. Jednoduše, k této události došlo v období Velkého půs­tu. Bylo nevhodné slavit, vždyť byl půst. A tak to připojili k 27. listopadu, ke svátku tehdejší hlavy města Novgorodu. Nicméně, ve vládě bylo všechno, jako obvykle, nic se nezměnilo. Ale to hlavní je, že lidé cítí to pravé. Přesto, pokud chceme být spraved­liví, je třeba  říci, že tato ikona již od XI. století v Kyjevské Rusi vykonávala mnoho duchovních zázraků. I poté se díky této ikoně uskutečnilo mnoho tajných i zjev­ných  zázraků. Stala se v celé pravoslavné ekumeně natolik oblíbenou, že ji začali vyobrazovat nejen na nástěnných malbách v chrámech. Tento znak se stal dostupným všemu lidu. Šířil se v podobě měděných odlitků jako amulety, ikonka-čtyřlístků, en­kolpiony (relikvie, které se věšely na hruď, v dávných dobách se nazývala "hruď", "prsa"), ražby obrázků a tak dál. "

Záznamy a kopie. Zázraky.

Dvě století se obraz nacházel v "rodném" dřevěném kostele na Iljinské ulici. Avšak v polovině 14. století v něm došlo k požáru. A ikona vyjevila ještě jeden zázrak. Oheň utichl právě při modlitbě, kde visela svatá tvář. Pak byl vedle spáleniště postaven nový kamenný chrám, který získal status kláštera Znamení. Ikona získala nový domov. V 16. století po restaurování obrazu v Novgorodě došlo k dalšímu, ještě rozsáhlejšímu požáru. Oheň se rozšířil do několika ulic. Žádné úsilí měšťanů nemohlo zkrotit strašný živel. Tehdy se metropolita Makarij obrátil s modlitbou k Přesvaté Bohorodičce a s jejím známým obrazem v rukou uskutečnil křížový pochod po břehu řeky Volchov. Najednou zadul silný vítr směrem k řece - a požár se zastavil.

V roce 1611 Novgorod napadli Švédové. Brutálně zabíjeli občany a plenili domy a chrámy, vynášeli posvátné relikvie a zneuctívali ikony. Známý je případ, kdy několik cizinců přišlo k témuž chrámu na Iljinské ulici. V tom čase tam probíhala bohoslužba. Sotva Švédové přestoupili  práh,  byli neviditelnou silou odhozeni nazpět. Jejich další pokusy proniknout do chrámu skončily neúspěšně. Když to nepřátelé zjistili, více nešli do chrámu, ale novgorodčané se v něm naopak mohli zachránit. Během Říjnové revoluce (1917) byla ikona přenesena do Novgorodského muzea, v době Velké vlastenecké války - evakuována a po ní - vrácena do muzea. A nakonec, v roce 1991 Novgorodské biskupství obhájilo zachraňující obraz. Ikona "Znamení Přesvaté Bohorodičky" byla přenesena do sofijského chrámu v doprovodu podivného nebeského jevu - duhy kolem kopule chrámu.

V historii ikonografie je několik záznamů nebo kopií, vyrobených podle ikony Bohorodičky "Znamení". Nacházejí se nejen  v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Jejich názvy odpovídají umístění obrazů: Abalakská, Kurská, Vologodská, Pavlovská, Solovecká, Cárskoselská a jiné.

  • Abalakská - po namalování záznamu se uzdravil z ochrnutí jistý Jefremij a po umístění obrazu do chrámu skrze něj získalo uzdravení ješte mnoho lidí.

"Originál Abalakské ikony Matky Boží se do naší doby nedochoval, ale z obrazu bylo ještě v 17. století pořízeno mnoho záznamů, projevujících svou zázračnou sílu. Nejnavštěvovanějším obrazem je dnes pro farníky  Abalaksáj ikona, nacházející se v Abalakskom klášteře v kostele Znamení (Ťumenská oblast, Tobolsk rajón, vesnice Abalak).  Soupis 130 případů uzdravení, sestavený v 17. století, se dnes doplňuje a zaznamenává služebníky chrámu. Zvláště četné jsou uzdravení dětí, které trpí problémy MSD-pohybového aparátu. Obraz pomáhá vyléčit problémy s nohama u dětí i dospělých. Zapsaný je případ 3-letého chlapečka, který  po dlouhodobých procedurách fyzioterapie a návštěvách řady lékařů,  i tak nemohl chodit.  Modlitby jeho rodičů k Abalakské ikoně pomohly k zázraku: chlapec  najednou  cítil své nohy a rychle se začal samostatně pohybovat.

Ikona nejednou pomohla i při eliminaci neplodnosti. Ženy, které po dlouhou dobu nemohly rodit děti, se staly matkami. Přitom obraz pomáhal nejen při přímých prosbách od trpících neplodností, ale i při prosbách příbuzných a blízkých.

Případy uzdravení slepoty byly zaznamenány ještě ve starých listinách a příběhy vyléčení očních chorob pokračují do dnešních dnů. Ikona pomáhá překonat zcela beznadějné případy očních onemocnění, včetně vrozených vad a těžkých očních chorob s akutním průběhem. "

  • Kurská-Korennaja- tento záznam spojují se samotným Serafimem Sarovským; obraz se svými zázraky proslavil po celé Americe a Evropě.

"Jako desetiletý svatý Prochor těžce onemocněl; ve snu se mu zjevila Matka Boží a slíbila mu vyléčit ho z nemoci. Brzy přes nádvoří usedlosti Mošninovců (pozn. Serafim Sarovský vlastním jménem Prochor Izidorovič Mošnin) prošel křížový pochod s ikonou Znamení Přesvaté Bohorodičky (koreenní); matka vynesla svatého Prochora a priložila ho ke svaté ikoně, po čemž se rychle uzdravil. "

  • Carskoselská - obraz byl umístěn do zlatého rámu a ozdobený drahými kameny podle svědectví imperátorky Jelizavety; mnozí byli uzdraveni z moru a cholery po modlitbách ke svatému obrazu.

"Od roku 1747 do roku 1831 Carskoselská ikona" Znamení "byla nad carskou branou (pozn. Carská brána jsou dvoukřídlé dveře v ikonostasu, která odděluje oltářní část od ostatních prostor pravoslavného chrámu). Pouze jeden krát 12.5.1812 byla odtud  sejmuta a vynesena. V ten den byl v Kateřinském paláci požár, který ohrožoval sousední budovy i kostel Znamení. Říká se, že když ikonu Carskoselské Bohorodičky vynesli z chrámu a otočili tváří k místu požáru, imperátor Alexandr I. zvolal: "Matko Boží, zachraň můj domov!" Okamžitě se vítr, směřující plameny na kostel a sousední budovy, jako kdyby podřídil neviditelné síle, změnil svůj směr a požár se rychle zastavil.

V roce 1831 se téměř po celém Rusku rozšířila cholera, která se vyskytla i v Petrohradě.  Obyvatelé Carskoselska se  shromáždili u ikony Matky Boží "Znamení", odnesli ji do středu chrámu a odsloužili před ní slavnostní modlitbu. Pak ikonu Matky Boží nesli kolem celého města se zpěvem a modlitbami, přičemž celé město s paláci zůstalo uvnitř prstence, opsaného tímto křížovým pochodem. Cholera zcela obešla Carské Selo. Historie zachovala množství zázračných událostí a uzdravení, ke kterým došlo při modlitbách k Bohorodičce před Její Carskoselskou ikonou "Znamení". "

  • Albazinská "Slovo se stalo tělem" - obraz byl pojmenován na počest pevnosti na Amure Albazin; obraz pomohl v bojích proti dobyvatelům pevnosti a potom po přenesení do Blagověščenska, nedovolil nepříteli dobýt pevnost  po dobu 19-ti dnů, a to až do jejich úplného ústupu.

"Ikonu přivezl na Amur v roce 1665 blažený starec Jermogen z Kirenského kláštera Svaté Trojice. Nejednou byla pevnost Albazin vystavena útokům Číňanů, ale pokaždé neviditelná Ochrana Bohorodičky chránila albazince před krutými nepřáteli. Ale malé síly kozácké posádky nestačily a v srpnu roku 1690 byla pevnost opuštěna.

V roce 1900, během povstání Boxerů v Číně, vlna rebélie došla až k ruské hranici. Čínská vojska se nečekaně objevila u Blagověščenska. 19 dnů byl nepřítel před městem, vyhrožující, že vtrhne na ruský břeh. V Blagověščenském chrámu bez přestání probíhala mše, zpívaly se litánie před zázračnou ikonou "Znamení", Albazinskou "Slovo se stalo tělem". Nepřítel se neodvážil překročit Amur a  odešel z města. "

 

  • Serafimo-Ponetaevská - tento záznam je pojmenován na počest ženského kláštera, kde se projevovalo mnoho zázraků.

"14.května roku 1885 večer v 9 hodin  sestry, které se modlily v cele igumenské budovy, si najednou všimly, že se ikoně Znamení Přesvaté Bohorodičky začala osvětlovat  tvář a pohled Bohorodičky, nasměřovaný na ikoně nahoru, se začal otáčet na modlící se klášterní sestry. Bylo očividné, že Matka Boží se dívala sestrám přímo do očí. Jev trval čtvrt hodiny, pak se zopakoval o půlnoci. Ikonu přenesli do klášterního kostela, kde se zázračné jevy opakovaly. Následně po tom, se začalo uzdravování nemocných. Obyvatelé okolních vesnic, když se o tom doslechli , spěchali do kláštera se poklonit a uzdravit.  Uzdravení probíhala před zraky mnoha svědků. Matka Boží zjevně pomáhala nemocným, postiženým slepotou, i těm, kteří nemohli chodit.  Množství lidí, hledajících uzdravení  zamířilo do kláštera. Sláva ikony se začala šířit po celé gubernii. "



OKOLO ZEMĚ

30. září 2009 transportní kosmickou lodí "Sojuz TMA-16" byla dopravena uctí­vána ikona Matky Boží "Znamení" na pa­lubu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Její kosmický let trval 12 dnů. Na Zemi se vrátila jako součást 19. ISS Expedice 11. října 2009. Během doby, kterou ikona strá­vila na oběžné dráze (v ruském segmentu ISS), provedla 176 letů kolem Země.

"Znamení" není jediná ikona, která byla v kosmu. Ve vesmíru byly také kous­ky ostatků několika Svatých.

Když jsme už začali o vesmíru, dovo­lím si na závěr článku trošku odbočit od tématu a uvést některé výroky z interview Alexeje Archipoviče Leonova, prvního člověka, který vešel do otevřeného kosmu.

- „Vzpomínám si na tuto příhodu. Na jedné recepci v Georgijevském sále, vě­nované letu Gagarina, se Chruščov zeptal Jury, zda neviděl ve vesmíru Boha. Ten si všiml, že Chruščov se ptá v žertu a na oplátku odpověděl:" Viděl ". Chruščov zvážněl a řekl: "Nikomu o tom neříkej".

"Vůbec, pro mně Jura - to je téměř svatý člověk. Jak miloval rodiče, zejmé­na matku! Jaké listy jí psal. Nemohu za­pomenout na jeden z nich:" Tak tě miluji, maminko, tak vzpomínám! Tak rád jsem líbal žilky na tvých rukou "... Jura všechny miloval, i proto ho všichni měli rádi. Jak se staral o rodinu, přátelé, úplně cizí lidí, kteří k němu přicházeli pro pomoc! To vše hovoří o tom, že měl křesťanskou duši. "

- Alexeji Archipoviči, Vy jste v břez­nu 1965 jako první pozemšťan vyšel do otevřeného vesmíru, byl jste jeden na jed­noho s kosmickou hlubinou. Jaké jste v té chvíli měl myšlenky?

- Let do kosmu - to je nejsilnější šok, otřásající celým člověkem, v první řadě duší. Mluvil jsem s mnoha kosmonauty a všichni s nadšením vzpomínali čas, strá­vený na orbitě. Pamatuji si na slova Jury: "Obletíc Zemi na lodi" Vostok ", jsem uvi­děl, jaká překrásná je naše modrá planeta. Lidé, chraňme krásu Země, zvelebujme ji a neničme ji". Pak bez ohledu na to, ko­likrát létali, všichni měli stejnou myšlen­ku: "Zemi, s její božskou krásou, je třeba chránit" . Přitom to nemluvili humanisté. Jsou to slova lidí inženýrského založení, "techniků".

Tehdy, v roce 1965, když jsem vyšel z lodi, mě najednou napadlo: "Člověk je zrnko písku, ale rozum těchto" zrnek písku "mi dovolil ocitnout se mezi hvězdami". Byl to opravdu božský obraz. Hvězdy byly všude: nahoře, dole. A pode mnou plavala Země. A přesto bylo těžké zbavit se myš­lenky, že atmosféra nad Zemí je taková te­noučká, jak ... pauzovací papír na výkresu. Cože to vyvádíme, když ji ničíme a spolu s ní i celou Zemi!

Takové zážitky mění člověka. Když se my, kosmonauti astronauti, dáváme do­hromady, nerozdělujeme se navzájem na "bílé" a "barevné", Rusy, Američany, Ev­ropany. Všichni jsme děti Země, děti Boží. Bez letu by nám bylo těžší pochopit tuto jednoduchou pravdu. "

Pozoruhodný příklad JEDNOTY mezi lidmi z různých koutů naší planety a tak mě napadá nereálná myšlenka: "Po­kud bychom poslali všech 7 miliard spolu do kosmu, možná by po pohledu ze shora na svou rodnou planetu, těchto 7 miliard pochopilo jednoduchou pravdu ..."

"VŠICHNI JSME DĚTI ZEMĚ, DĚTI BOŽÍ."


Autor: Igor

 

Líbí se mi 54



ZNAMENÍ MARIE (O ikoně Boží Matky „Znamení“ a znaku Spasení) - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 54
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Nikdo nemůže vstoupit do jedné řeky dvakrát, protože představuje minulost. Existuje jen pohyb řeky, protože ten představuje přítomnost.


Kalendář událostí