Například: Dobré zprávy
Žít nebo přežívat v době globálních změn klimatu na Zemi? Co předznamenává horké léto 2016?

Je horký rok 2016. Polovina července. Máme za sebou polovinu roku a je horké (opravdu horké!), docela zvláštní léto… Mimochodem, čím je toto léto pro vás nezapomenutelné? Možná, vzpomínkou na zábavný výlet s přáteli, na piknik nebo na neobvyklé místo? Nová setkání, noví lidé, události, neočekávané situace, dobrodružství…, ach ano, může se stát v životě cokoli, že? Ale pojďme se podívat, čím bylo letošní léto zvláštní pro naši planetu a miliony lidí, kteří na ni žijí. A zjistit, jaké prodloužené léto na nás čeká…, pokud nás vůbec čeká.

Skutečnost je taková, že toto léto, a abychom byli přesní, i letošní jaro, vyvolalo po celém světě pořádný zmatek a ostražitost, v souvislosti s klimatem Země. Proč? No, protože (nyní trochu „chytrých“ slov, pokud jste příliš líní číst, pak projděte alespoň obrázky):

- v průběhu několika posledních měsíců, v různých regionech planety, zaznamenali geoslužby údaje o světových rekordech ve všech klíčových ukazatelích: teplota, srážky, seismická aktivita (velké množství zemětřesení), sluneční bouře, vulkanická aktivita (desítky sopek se po celém světě probudily právě v tomto roce) hladina vody…

Obr. 1. Graf tání ledovců 1992-2016.

 

 

Obr. 2. Graf seismické aktivity od roku 1900 v oblasti kaldery Yellowstonu (USA), s přihlédnutím k velikosti a ničivé síle.

- v červnu byl vytvořen absolutní teplotní rekord v Indii + 51 stupňů Celsia, na Sibiři +30, v Arménii +38, bylo překročeno více než 20 teplotních rekordů, za posledních šest měsíců, v Kyjevě, teplota dosahuje rekordních hodnot v zemích Středního východu, v Severní a Jižní Americe…

Světové meteorologické stanice oficiálně prohlásily, že teploty v březnu 2016 dosáhly absolutního rekordu po celém světě. Tento měsíc byl nejteplejším v průběhu celého období meteorologických pozorování, tedy za 137 let. A o něco dříve:

- Dne 21. dubna, byla v novinách „Wall Street Journal“ zveřejněna zpráva, která oznámila, že předchozích 11 měsíců bylo nejteplejších za celou dobu všech úrovní vědeckých pozorování globálních teplot od XIX století.

Proto náš anomální rok 2016 slibuje, že se stane nejteplejším rokem v historii. Pravděpodobnost je podle údajů NASA 99%. Mimochodem, stejně tomu bylo s rokem 2015 a 2014…

 

Obr. 3. Graf stoupající teploty na planetě, zde do roku 2015, ale můžete směle dokreslit rok 2016 červenou tečkou, která je už výše, než co bylo v roce 2015

 

A…?

Mohlo by se zdát, proč by tato „teplota“ a jiné podobné informace měly rozladit moderního „civilizovaného občana“, který potřebuje toto léto zaslouženou dovolenou na slušném, klidném místě, jede s rodinou k moři, plavat, krmit racky, opalovat se (opatrně pod slunečníkem) a příležitostně i bez (jen do 12 a pak až po 16. hodině, vzhledem k „agresivnosti“ slunce)? Vždyť v tomto případě vysoké teploty nepředpovídají nic jiného, než požehnaný klid a teplé moře? Jak to vypadá, tak něco předpovídají! A to „něco“ nemusí být tak laskavé, jak bychom si přáli…

Čím by to „něco“ mělo být? Tím, že: stoupající teploty na planetě způsobují tání ledovců. Mimochodem, toto zvýšení teploty vedlo také k tomu, že vyhynula útesová krysa (Melomys rubicola) - první savec, který byl zaregistrován jako oficiálně vyhynulý v důsledku globální změny klimatu.

 

A pak jsem si pomyslel, že by bylo skvělé, s nadsázkou, aby se do registru oficiálně vyhynulých savců dostal druh homo sapiens, ale vše záleží na nás. V každém případě, v tuto chvíli nemáme žádnou informaci o tom, že zmizení útesové krysy ovlivní život každého člověka. Ale pokud jde o tání ledovců, tak to ano. Proto začněmě právě od nich.

 

LEDOVCE TAJÍ. DOBŘE, ALE CO S TÍM MÁM JÁ SPOLEČNÉHO?

Ano, „tání ledovců“ - téma, které aktivně slýcháme ze všech možných médií, TV, rádií, internetu a tištěných publikací už asi tak 20 let a pravděpodobně se mnozí z nás teprve nyní zamýšlí: „roztají, a co bude dál?“ nebo „už aby roztály, abychom se k tomuto tématu už nemuseli více vracet.“ Vždyť, po pravdě, kolik let se už kolem toho šíří jak fakta, tak spekulace, filmy i šetření a dokonce se v sociálních sítích objevila kampaň na záchranu tučňáků, i když žijí na jižním pólu (to je na druhém konci planety), no, na internetu je možné všechno. Ale vážně, vypadá to, že to brzy bude u srdce bolet ty, kteří se tak zajímali o to, co se stane, když ledovce roztají. Vzhledem k tomu, že už téměř roztály.

 

Snímek ze satelitu, jenž odráží dynamiku snížení vrstvy ledu:

 

V květnu 2016 dosáhlo tání ledu v Arktidě svého vrcholu a rychlost tání se zvýšila několikanásobně. Nyní se led ztrácí po kilometrech na délku a metrech na výšku během několika dnů. V publikaci „The Independent“ se píše o tom, že poprvé za sto tisíc let by Arktida mohla být bez mořského ledu. A podle profesora Petera Wadhamse se to může stát už v roce 2016-2017, (podle některých zdrojů - právě letos v srpnu, ano, máme na mysli náš horký srpen 2016). Tak to je.

Ovšem, v čem tkví podstata tání ledovců? Není to jen v tom, že ledovce nebudou tam, kde byly a bílí medvědi nebudou mít kde bydlet (ačkoli to je také otázka, mimochodem). Klíčová podstata je v tom, že se tající voda stane součástí oceánu, že ze stavu ledu přejde do kapalného stavu a díky tomu se potom začne za určitých podmínek odpařovat. A na základě těchto procesů se koloběh vody na planetě změní. A jak konkrétně? Čtěte dál.

JESTLI ODNĚKUD ODTEČE, TAK NĚKAM PŘITEČE…

Dnes se mění rozdělování vodních zdrojů. Tam, kde bylo vody málo, tam je jí hodně a naopak. Například. V květnu 2016 bylo v Kyjevě rekordní množství srážek (byl to vlastně srážkový rekord za 125 let). Stejně deštivý květen byl i ve Francii (porazit 150 let starý rekord), mimochodem, i Louvre byl pro návštěvníky uzavřen z důvodu nebezpečí zaplavení. V létě způsobili povodně ve Francii vážně značné škody, stejně jako i v Německu, Belgii, Rusku, USA, Austrálii, Číně… V některých regionech se řeky (a někde i moře) vylévají z břehů, v Egyptě je podmočená deltu Nilu (to je prakticky systémový proces a ne jediný svého druhu). To znamená, že vody přibývá. A je jí hodně. A hodně tam, kde jí dříve bylo málo. A nyní opačná strana tohoto procesu.

Nejsilnější sucho za posledních deset let bylo v Západní Indii. Během uplynulého roku se snížilo množství srážek o méně než polovinu. Nejvíce byli postiženi zemědělci, kteří pěstují cukrovou třtinu a bavlnu. Obyvatelé masově prchají z vesnic, kde v podstatě zůstávají pouze děti a starší lidé. Od začátku roku 2015 do března 2016 bylo registrováno 1100 sebevražd zemědělců, kteří se v nemožných podmínkách zoufale snaží nakrmit sebe a své rodiny. V Číně, v květnu 2016 zničilo sucho, v severních oblastech, až 37% úrody. Díky suchu vážně strádají obyvatelé Asie a Afriky. Nedostatek plodin vede k ekonomické krizi, jejímž důsledkem je, že lidé nevidí svoji budoucnost v těchto oblastech…, a opouštějí je…

Mimochodem, přibývání vody vede ke stejným důsledkům. Každoročně se stále častěji objevují upozornění na vzestup hladiny moří, který hrozí úplným zatopením některých oceánských ostrovů a pobřežních částí Indonésie, pevniny Asii, Evropy, Ameriky a jiných kontinentů, což vede k tomu, že se lidé, kteří tam žijí, začínají vážně zamýšlet nad tím, zdali si nenajdou jiná bydliště, kde je snadnější obživa. Někdo o této otázce přemýšlí a někdo nepřemýšlí, ale dělá. To znamená, že lidé mají touhu utéct…, ale utéct kam?

 

NOVÍ LIDÉ V HOLLYWOODU……VLASTNĚ V EVROPĚ.

AČKOLI V HOLLYWOODU TAKÉ

Za jeden rok přišlo do Evropy 2,5 milionu uprchlíků z Afriky a ze Středního východu. 2,5 miliónu. Lidé utíkají z mnoha důvodů. Jedni utíkají před válkou, jiní před suchem nebo povodněmi a někteří kvůli společnosti. Existují i tací, kteří se za uprchlíky vydávají, aby mohli ostatní okrást a poté je prodávat do otroctví. Ano, takoví také existují (mimochodem, podle oficiálních statistik je v současné době ve světě, našem civilizovaném moderním světě, v otroctví asi 3 miliony lidí).

Ale v každém případě je většina uprchlíků - obyčejnými lidmi, stejně jako my všichni, stejně jako všichni na celém světě. Lidmi, kteří chtějí žít šťastný a klidný život, chtějí takový způsob života pro své rodiny a budoucí generace, a proto hledají takové podmínky, které jsou podle jejich představ. A proto utíkají, utíkají k místu, kde si myslí, že je život lepší. V současnosti, například, utíkají do Evropy. A co. Přibylo jen 2,5 milionu lidí. A to za víceméně stabilních klimatických podmínek. To znamená, že v rozsahu celkového počtu lidí na planetě - to není tak moc. Ale k jakým změnám došlo v důsledku těchto ne až tak velkých přesunů?

Jak se říká, spěchal - Velká Británie iniciuje referendum o odchodu z Evropské unie a lidé tuto iniciativu podporují, vytvářejí se nové přesuny „anti - něčeho tam“, někoho to uspokojí, někdo není spokojen, propaganda, propaganda proti propagandě, provokace, provokace na provokaci, média v šoku, všichni v šoku, co dělat, jak být jedna kultura - nejedna, druhá, tam a zpět. Obecně platí, že celková reakce je trochu jako reakce kočky:

To znamená, reakce, když se děje něco, co neočekávala, že se stane.

V Indii, například, žije 1,5 miliardy lidí. S jeho podnebím (stejně jako na celé planetě) se nyní dějí nepředvídatelné věci, to znamená, že se může stát, že dobrá polovina lidí přijde mrknutím oka o střechu nad hlavou. Ačkoli, co je vlastně v našem životě předvídatelné? Jako když sledujeme předpověď počasí a čteme: „Zítra bude jasno“. Nastává zítřek a nám vše tak jasné nepřijde…

Pointa je v tom, že problematika klimatických uprchlíků je v dnešním světě velmi vyostřená a lidé už nyní aktivně jdou. Jdou, kam mohou: někdo do Evropy, někdo do Spojených států, a někdo jinam. Tam, kde je alespoň jídlo a není tam válka. A tady se dostáváme k článku řetězce, kde se náš kruh vzájemných vztahů uzavírá. I člověk, který je, jako by stranou od všech těchto „teplotních“ témat a chce jen relaxovat a odpočívat s rodinou, pobývá někde v Itálii, Německu nebo Francii nebo kdekoliv jinde, se nachází vedle lidí z různých zemí a různých kultur. Někdo se přizpůsobil novým podmínkám, jiní zase ne, lidí je stále více a kultury jsou rozmanité.

A tady uvnitř člověka vzniká neverbální volba – jak se mám postavit k tomu, co se děje? Jak se postavit k tomu, že se v mé blízkosti (bez ohledu na to, kde jsem, v lázních, v práci, na svém dvoře) objevují noví lidé, kteří, možná, mohou mít jiné tradice a způsoby, jiný jazyk a obyčeje odlišné od těch, na které je zvyklé moje vědomí? Lidé, proti kterým se v médiích vede důkladná antipropoganda (s cílem rozdělit lidi), vůči kterým si má mysl už, pravděpodobně, vytvořila určité stereotypy či předsudky. Lidé, kteří jsou ve stresující situaci, hledají střechu nad hlavou, chtějí jíst, pít, žít… Co když se s nimi budu stále častěji potkávat na ulicích, v parcích, kavárnách, veřejné dopravě - a to v lepším případě. Ale, co když je to tábor takových lidí? Co teď budu dělat: hledat společnou řeč, tj. společně s nimi, vidět v nich stejné lidi, jako jsem já nebo budu hledat, co nás rozděluje a zaměřovat se na aspekty, se kterými nejsem spokojen? Jinými slovy - budu se přátelit nebo chránit své ego?

A zde je stejná volba i na druhé straně, na straně člověka, který přišel do nové země, do nového prostředí, který unikl, dalo by se říci, z opravdového pekla. Je to člověk, který neviděl jiný život než ten, jaký žil. Jak mu asi může být? Jak se vypořádat s postoji a nedostatkem porozumění neznámé kultury? Se stresem, který sám zažil? A co si má vybrat a co vstřebávat? Vstřebat přízeň nebo nedorozumění? Otevřít se lidem a uvidět v nich lidi nebo se zavřít a podlehnout pochybnostem nebo agresi?

Tady i tam, v každém případě se provádí volba. Základní lidská volba. A souhlasíte, že pokud je už alespoň jedna ze stran otevřená přátelskému přístupu a chápe situaci, potom je i pro druhou stranu mnohem jednodušší přijmout tuto pozici a najít způsoby, jak společně žít. Není to pravda?

Zde hraje roli volba každého. A od této volby závisí mnoho - to, jaké vztahy se mezi lidmi vybudují, jak budou žít vedle sebe - ve sváru nebo v přátelství? Zda budou usilovat o vzájemnou pomoc a pochopení, nebo budou zakopávat o sporné otázky a podněcovat je? Zda budou tyto otázky postaveny na touze žít společně, šťastně a pokojně, či bojovat o kus chleba? Jednoduše řečeno - vnitřní volba každého člověka závisí na tom, zda se lidé budou v krizových situacích mezi sebou zabíjet (nedostatek vody, potravin, oblečení a podobně) nebo si navzájem pomohou přežít tím, že najdou společný základ pro sjednocení?

 

BOD VOLBY

A právě tento bod, bod lidské volby, ke kterému jsme nyní dospěli prostřednictvím anormálních teplot, tání ledovců, zvyšování hladiny vod, a tak dále, nás přivádí k jednoduchému – k tomu, že všechno začíná lidskou volbou.

Podívejme se pravdě do očí. Klima se SKUTEČNĚ mění. Lidí, kteří trpí změnou klimatu, SKUTEČNĚ přibývá. A těmito lidmi se může kdykoli stát někdo z nás. Ano, v jakémkoli okamžiku se můžeme stát těmi, kteří utíkají nebo těmi, kdo přežívají, právě MY. A je velikou pravdou, že v takové situaci bude velice záležet, jaké vnitřní prioritu v nás budou v daný moment převládat - priority zvířete (urvat kus jídla) nebo priority lidí – jednat podle svědomí, na základě vzájemné pomoci, v harmonii, společně. A aby byly tyto priority aktivní v době krize, je třeba je budovat a aktivovat už teď.

A tímto se dostáváme k důležitosti chápání toho, že oživení lidskosti a mravnosti právě dnes - není jen sociální tendence a „dobrý způsob, jak žít“ nebo "vytvořit obraz dobrého člověka". Pěstovat v sobě porozumění k člověku a laskavost - je NUTNOST. Koneckonců, pokud si my, jakožto lidstvo nevybereme tvoření TEĎ, další šance nebude.

A ještě chci poznamenat, že ne jednou bylo lidstvo varováno před událostmi, které se nyní odehrávají. Například, v téže unikátní zprávě o změně klimatu připravené skupinou vědců ALLATRA SCIENCE se říká:

 

„Vzhledem k hrozící globální kata­strofě lidé velmi nutně musí změnit svůj postoj k sobě a ke společnosti, tady a teď. Vždyť nevíme, kým bu­deme zítra -uprchlíkem nebo hos­titelem a jaké budou naše šance na přežití.

Při současné globální změně klimatu nejsou ani rela­tivně stabilní regiony před projevy extrémních ano­málií přírody v bezpečí. Jinými slovy, na všemožná rostoucí rizika není nikdo pojištěn a zítra může být klimatickým uprchlíkem kdokoli z nás. Pokud budou všichni lidé na Zemi aktivně usilovat o vytvoření takových životních podmínek, které bu­dou prospěšné pro všechny, budou tímto chránit ne­jenom ostatní, ale také sebe a svou budoucnost …

V této souvislosti je nutné urychleně změnit hodnoty společnosti od formá­tu spotřebitele k duchovnímu a mrav­nímu formátu, kde by dobro, lidskost, svědomí, vzájemné přátelství, domi­nance duchovních a morálních zákla­dů ve vztazích mezi lidmi byly na prv­ním místě, bez ohledu na jejich státní příslušnost, náboženské vyznání, soci­ální postavení a jiné umělé konvenční rozdělení světové společnosti. Pokud budou všichni lidé usilovat o vytvoření pohodlného života pro všechny, potom zachrání sebe a svoji budoucnost…“

 

 PROČ NEVĚŘÍME?

Tak proč neslyšíme? Nevidíme, nevěříme? Možná proto, že se nechceme bát? Vždyť pokud se vážně ponoříme do těchto témat, první věc, kterou Vědomí nabídne - je strach. Ale při bližším pohledu na pocity a vjemy, které vznikají, můžeme vidět, že strach - je jen reflexivní reakcí vědomí, které se i tak v běžném životě zastrašuje vlastními iluzemi. Osobnost v tuto chvíli cítí mnohem hlubší smysl pro porozumění, pocity (můžeme to nazvat jakkoliv), zažívá pocit cennosti TOHOTO MOMENTU, podstaty být TADY A TEĎ. Přichází pochopení, skutečné pochopení významu práce nad sebou tady a teď, nepřipustit v sobě myšlenky na rozdělení v jakémkoli aspektu. Pouze v tomto případě je možné být mimo vnějších situací na stejném základě, který nás spojuje všechny. Na duchovním základě pravdy, pravdy, která žije uvnitř.

A ještě chceme říci, že v rámci celého tohoto článku byl popsán pouze jeden příklad článku řetězce vzájemných vztahů, který ilustruje, jak klimatické procesy, které vědomí kreslí jako vzdálené a v nedohlednu, mají skutečně praktický vliv na život člověka, přičemž na každého a právě teď. A těchto vzájemných vztahů můžeme uvést mnoho. Vše, co se dnes děje - není ve skutečnosti nikomu cizí a všem je nám blízké.

Kromě toho se zde nenachází žádná zmínka o počtu postižených a dokonce ani zahynuvších lidí během nedávných katastrof. A jsou jich miliony a miliony… Ale nakolik můžeme hovořit o smrti? Ano, lidé umírají, a ano, je jich mnoho. Ale pokud žijeme, znamená to, že ještě máme šanci naučit se skutečně ŽÍT, lidsky. Takže to má smysl, zaměřit svoji pozornost na to dobré, co nám všem dává šanci přežít, není to tak?

Koneckonců, jestliže budeme upřímní sami k sobě, co vlastně chceme? Co chce každý člověk? Co je tím jediným hlavním přáním? Není to touha něco koupit, něčeho dosáhnout a tak dále, ale jednoduché prosté přání, které se skládá z jediného slova a je jeho základem. Co chci, co chcete vy a co chtějí všichni z nás…?

 

ŽÍT

ŽÍT. My všichni chceme žít. A s přihlédnutím ke Znalostem o tom, že je lidská povaha dvojí (což znamená, že jedna je materiální, smrtelná část a druhá je duchovní, věčně živá část), musíme být spravedliví v tom, že žít chce jedna i druhá část. Ale žít?

Jestliže se obrátíme ke světu hmoty a budeme pozorně sledovat to, co se děje na makro i mikro úrovni, na úrovni hrubých a jemných energií, stává se jasně viditelné, že celý tento materiální svět, který se snažíme tak úporně žít, má tendenci… zničit sám sebe. Není to pravda?  Překrásné rostliny vadnou, hynou všechna zvířata, planety, hvězdokupy, galaxie se rozpadají a mizí v černých dírách. Člověk žije, aby si jej pamatovali, a pamatuje si ho první generace, druhá, a pak přijde třetí a jaderná válka zničí planetu. A k čemu to všechno bylo? Myšlenka se objeví, aby záhy zmizela, emoce, slovo, tělo, město, planeta…. Všechno to existuje, aby to potom bylo zničeno… A to nás přivádí k otázce, zda chce opravdu materie (nebo jak ji nazývají Živočišný Rozum, Systém, Svět Ďábla atd.) ŽÍT? Nebo chce, pod maskou této vnější touhy po životě, ve skutečnosti materiální svět NIČIT. Je to jeho program – existovat, aby mohl ničit. Jiná možnost není. Impuls destrukce - to je to, co vychází z podstaty jakékoli materie, včetně materiální části člověka.

A Skutečný život – může být opravdu dočasný a mít konečný bod, a může být důvodem jeho existenci zničení? Samozřejmě, že ne! Skutečný život – je, když život prodlužuje život. Když život vytváří a násobí.

A tato vnitřní touha, potřeba žít, je v každém z nás vyjádřením tohoto impulzu ke skutečnému životu, který se nachází mimo prostor a čas. Jeho pramen a podstatu nazývají různě – skutečný svět, duchovní svět, svět Boha, ale jednoduše řečeno, ve své podstatě - je to samotný ŽIVOT, který teče a projevuje se jako věčný impuls k tvoření. Projevuje se ve všem dobrém, co je a někdy bylo v našem životě – v pocitu radosti, lásky, přátelství, v touze podělit se o něco dobrého, vytvořit lepší podmínky pro rozvoj těch, kteří stojí vedle nás, učinit tento svět celkově lepším, hezčím a vlídnějším. Kdo z nás neměl zkušenost s těmito zcela přirozenými, čistými a skutečnými lidskými pocity? Pocity inspirace vytvořit něco dobrého, světlého a užitečného. Pocity služby tomu, co je věčné a přináší život?

To je ten život, o kterém hovoříme – ŽIVOT. A o této touze žít a násobit ho. A pokud bude tato touha v nás lidech, ve společnosti a v lidstvu samotném převládat – tak nás tato správná cesta dovede ke skutečnému cíli a k Životu, bez ohledu na vnější podmínky.

Vychovávat v sobě člověka, vytvářet jeden druhému takové podmínky, za kterých bychom mohli vzájemně podporovat lidskost, morálku a duchovnost v naší společnosti a takovou ji předat budoucím generacím - tímto formujeme Život a vytváříme to, k vůli čeho jsme sem přišli, abychom se stali součástí Života, byli šťastní a násobili toto štěstí ve věčnosti.

To, co se dnes děje na planetě - není nic jiného, než ukazatel, je to štítek, který nás upozorňuje na skutečnost, že už není čas čekat, trpět a hrát si. Je čas rozhodnutí - kdo je kdo, kdo je kdo uvnitř nás a kam opravdu jdeme.

Jak se říká, nejtemnější hodina je před svítáním. V našem případě se musí rozsvítit nejdříve uvnitř nás. A potom, bez ohledu na to, jak by byla vnější hodina tmavá, to pro nás nebude hrát žádnou roli, protože v každém bude svítit slunce. Jeden druhému neseme skutečné vnitřní nezničitelné světlo, které transformuje nás samotné a všechny bytosti.

 PODSTATA VOLBY

Takto je svět stvořen, že duchovní princip v člověku vyvolává impuls života a tvoření. Žít, abychom žili, aby ŽIVOTA a Věčné Lásky bylo ještě více. A materiální stránka v každém z nás vyvolává impuls smrti a destrukce. Ovládat, abychom přežili a přežít, abychom ničili. Pokud se podíváme na všechny ty materiální věci - vše podléhá zničení. Všechno. A nakonec, když se vesmír zhroutí a zmizí - samotná hmota, ve skutečnosti, nemůže nic vytvořit. Živočišný rozum se projevuje jen v destrukci, ničeho dalšího prostě není schopen. Impuls tvoření může vycházet jen z Duchovního světa. Z tohoto důvodu dát vzniknout novému světu může pouze podnět z Duchovního světa. Ve skutečnosti dát vzniknout čemukoliv je možné jen z podnětu opravdového světa. Impuls z materiálního světa může vést pouze ke zničení.

Tak v tom je podstata volby. Přesněji globálního uvnitř sebe. Co nyní dělám? Tvořím nebo ničím? Ve své mysli. Jaký je konečný cíl této nebo jiné myšlenky nebo záměru? Vždyť zde nejsme proto, abychom ničili. Jsme zde proto, abychom žili, nacházeli sebe skutečné a násobili to nejcennější, co je v každém z nás – světlo skutečného života.

 

VĚDOMĚ PŘIZNAT REÁLNOST KATAKLYZMAT –NEZNAMENÁ BÁT SE

Čím je cenný strach? Tím, že v něm velmi silně pociťuješ touhu žít. „Chci žít“, - tvrdí vědomí, ale při pozorování ze strany je jasně vidět, že je to křik toho, kdo chce existovat, aby ničil. A právě v tomto momentě cítíme uvnitř sebe skutečnou sílu - touhu OPRAVDU ŽÍT. A není v tom nic egoistického nebo hanebného. Protože je to touha ŽÍT, abys dával, abys NÁSOBIL ŽIVOT. Žít v přítomnosti. Neboť to je ta touha po životě čistém, upřímném a věčném. Touha po věčné a čisté lásce a co je nejdůležitější – po jejím násobení! V jejím prodloužení do věčnosti.

Pokud si to člověk uvědomí, je zcela připraven sám sobě říci: „Jestliže chci žít a chci pomáhat lidem žít - všem, kteří jdou společně se mnou, i těm, které vůbec neznám, musím žít život teď každou svou myšlenkou a činem. Poznat sám sebe, jaké mám myšlenky, jaké mám záměry. A dávat život tomu, co dává další život.“

Vědomě přiznat reálnost kataklyzmat neznamená bát se. Znamená to přijmout odpovědnost za svoji volbu. Volbu být člověkem. A klamat vědomí nemá smysl. Ať to ví, že změna klimatu - to není hrozba, ale realita, o které mluví vědci i světoví lídři po celém světě. Ať to ví, že v určitém okamžiku nastanou velké sopečné výbuchy po celé planetě. Pro všechny z nás se mohou tyto věci začít dít s takovou četností a intenzitou, kterou nikdo z nás očekával. Ať ví, že po celé planetě dochází k rychlé seismické aktivitě a v různých částech světa stoupá teplota, klima se stává nepředvídatelné, i když je třeba připustit, že nikdy takové nebylo za naší civilizace. Ovšem nyní se nacházíme v bodě, kdy je nemožné říci, co se stane zítra. Ačkoli máme možnosti pro rozvoj technologií potřebných pro přežití. Ovšem to je možné pouze v případě, že většina z nás bude skutečně usilovat o ŽIVOT, to znamená o tvoření, míru, harmonie a přátelství, a ne o zničení pod maskou „touhy žít“.

To znamená, že materiální dočasný svět generuje impuls zničení. Duchovní svět generuje impuls tvoření. Co v tomto světě člověk ve svém nitru nalezne a zvolí – to záleží na každém. Naší lidskou přirozeností je sledovat impuls k životu opravdovému, duchovnímu, ke skutečnému šíření Lásky a šíření dobra.

A NA KONEC

A ještě je třeba poznamenat, že aktivní sledování klimatických jevů ve světě – se jeví jako denní potřeba každého člověka. A to nejen z ohledu na bezpečnost, ale hlavně z hlediska chápání skutečného obrazu světa a formování svých priorit. Pokud se díváme na to, co se dnes děje v širokém spektru - chápeme, jak tento svět potřebuje lidskost a čisté lidské úmysly. Nejprve jsme chtěli napsat tuto frázi, jako „nakolik tento svět potřebuje lásku“, ale bylo jasné, že to není pravda. Vždyť láska se i tak každou sekundou a každým okamžikem do nás vlévá zcela a bezpodmínečně. Díky této lásce žijeme…

Ale co se děje v důsledku lidské negativní volby? Tato Láska se mění… v peklo. Přesněji řečeno ji mění člověk. Vždyť Láska je dána pro čistotu, pro rozvoj, pro násobení světla. Tak proč bychom měli jeden druhému proměnit v peklo to, co nám bylo dáno proto, abychom jeden druhého těšili a společně tvořili? Vždyť ve skutečnosti můžeme z tohoto světa vytvořit kvetoucí zahradu jen silou své vnitřní volby, která se projevuje v každém našem vnitřním rozhodnutí, myšlení, vůli, v našich vztazích s lidmi.

A pokud se nad tím zamyslíme – kolik je nyní lidí z celkového poměru, kteří reálně chápou okolnosti, chápou, nakolik vše závisí na člověku? Lidí, kteří studují svoji povahu, studují vědomí, chápou, jakým se stává a co může udělat, kteří poznávají svou pravou vnitřní podstatu a chápou skutečný význam, skutečný život. Znamená to, že mají určité Znalosti.

A Znalosti vyžadují zodpovědnost. Vždyť pokud někdo ví - jaké to je žít v míru sám se sebou, s lidmi, v Bohu, jaké to je na sobě pracovat a žít, projevovat lepší stránku sebe - není snad jeho povinností dělit se těmito Znalostmi? Přičemž se dělit ne teoreticky, ale jednat na základě těchto Znalostí a napomáhat tomu, aby se šířily a dostali k lidem na celém světě. Vždyť právě z neznalosti své povahy vzniká soupeření a konflikty. Znamená to, že člověk v sobě nevidí zvíře, které je od něj oddělené a nemůže je dát stranou. Přijímá pozici Tvůrce uvnitř sebe. To znamená pozici duchovního principu, svého pravého já?

Volba, čistá, upřímná vnitřní volba slouží Věčnému životu, věčné lásce, může změnit svět! Jak to bude pokračovat, jak se to stane - to už není klíčovou otázkou. Stává se také to, že se člověk v jednu chvíli jakoby probudí ze snu, procitne, ve svém nitru uvidí cestu ke světlu a začne jej následovat.

Proto je pro nás obtížné, pro každého, v této nelehké době udělat pouze maličkost - oplatit Velkou Lásku, která k nám neustále proudí a podporuje náš život, náš vztah s věčným. A právě to je ta blahá a hodnotná práce - pěstovat ve svém srdci Lásku a následovat ji každý okamžik svého pobytu zde. Pouze společným úsilím můžeme změnit budoucnost planety.

Společně můžeme změnit jakoukoliv situaci na planetě Zemi. A děláme to svoji volbou SKUTEČNÉHO ŽIVOTA  tady a teď.

Líbí se mi 65



Žít nebo přežívat v době globálních změn klimatu na Zemi? Co předznamenává horké léto 2016? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 65
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Jen mě poslouchej, člověče, říkám ti pravdu, stejně jako ti není dáno vyhnout se smrti, tak ti také není dáno vyhnout se Božímu soudu.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"