Jsi žena, jež rozdává krásno,
nezná faleš – o citech má jasno.
Tvůj hlas něžně objímá,
nejen v pohádkách – dojímá.
Zní pravdivě, skotačivě, vesele,
ne mstivě, povrchně a omšele.
To je ta krása prožitku,
citům je vše k užitku.
Umně střídáš slova,
do krásna se vracíš znova.
Jsi ta, co zlo zažene do kouta,
zkrášlí i změní cesty života.
Děti učíš krásno vnímat,
svých citů si více všímat.
Je to kouzlo – je to dar,
tohle všechno předat dál!
Život je i o trápení,
je úžasné, když to někdo změní.
City tvé – jak sluníčko,
rozsvítí den, zahřejí srdíčko.
Zeptám se tě – zdali víš ?
s tebou, že jsem krásnu blíž.
Když se toulá myšlení,
otevřou se vrátka snění.
Louky, háje, řeka Morava,
to vše své poklady vydává.
Úžasný máš ty dar,
tohle všechno předat dál.
Znáš pocity krásna, co nejdou slovy vyjádřit.
To srdíčko zpívá, jásá, vše a všechny by chtělo oslovit.
Hana Jílková, Loštice
ZEPTÁM SE TĚ……….. . Počet hlasů: 21 |
“Moudrost je bohatstvím duše, nikoli věku.
Zanechat komentář