Rád používám přirovnání a podobenství, protože lze tímto způsobem snáze vysvětlit základní myšlenku, kterou chci sdělit. Tentokrát chci popsat způsob myšlení a přístup k nemoci a ke zdraví. Neboť tento fakt považuji za hodně podstatný. Nelze se pří léčení nemoci spoléhat pouze na léky, lékaře, kliniky, lázně, nebo na to, že se dá zdraví koupit.
Užití metody trakce při léčbě osteochondrózy páteře je ve vědeckých kruzích dodnes sporné a existuje k němu mnoho zcela zásadních výhrad.
Stenóza páteřního kanálu, alespoň v mé praxi, není ničím výjimečným. V této knize jsem se již zmiňoval o tom, že stenóza míšního kanálu (tzn. jeho zúžení) může vyvolat závažné komplikace v průběhu takových onemocnění, jakým je například výhřez meziobratlové ploténky.
Segmentární nestabilita je dalším stadiem rozvoje osteochondrózy. Nadměrná patologická pohyblivost segmentů páteře se obvykle začíná rozvíjet v důsledku pokračující degenerace meziobratlové ploténky ve stadiu narušení turgoru (napětí, vnitřní tlak) pulpózního jádra. A potom už jakákoli přílišná zátěž nebo pohyb činí daný segment páteře (především meziobratlovou ploténku) náchylnou k další traumatizaci. V tomto stádiu rozvoje osteochondrózy při biomechanickém zatěžování degenerované meziobratlové ploténky, dochází v zónách nestejnorodosti tkáně k lokálnímu přetížení.
Pokud člověk například hodně sedí a málo chodí, buňky jeho meziobratlových plotének pociťují obrovskou zátěž (nedostávají téměř žádnou výživu), v důsledku toho ztrácí schopnost zadržovat tekutiny, „vysílí se“, onemocní a zemřou. To je tedy začátek rozvoje osteochondrózy.
“Neexistují náhody. Náhoda je jen zákonitý důsledek našich nekontrolovaných myšlenek.
