ZÁZRAKY SE PŘECE DĚJÍ

Díváš se a žasneš nad krásou,

slova náhle zbytečná jsou.

Jsou chvíle, kdy nemá se nic říkat,

jen se dívat a tiše i zhluboka dýchat.



Větve stromů šumí v mírném vánku,

odstíny zeleně lákají ke snění, ne k spánku.

Studánky – malé i velké vodní hladiny,

kouzlí obraz stejný a přece jiný.



Snad nebe je v něm modřejší,

stromy, traviny i zvířátka kouzelnější.

Tam zhlíží se příroda celičká,

tam vyšlapaná je nejedna cestička.



Ptáčkové ti zpěvem radost sdělují,

kvítky s motýli živé obrazy malují.

Na dosah hned jsou sny a touhy,

přeješ si život nekonečně dlouhý.



Na stráni se objímá akát s šípkovou růží,

lékař bez se ukloní a špitne, ať zdravíčko slouží.

Člověk tu dostane novou sílu,

zamiluje si přírodu, tu pohádkovou vílu.



Bolavé, zničené stromy obrostou, náhle ožijí.

Nevěříš svým očím – vždyť zázraky se přece dějí.

Hana Jílková, Loštice