VYZNÁNÍ

V říši přírody jsem velmi maličká,

ta objímá mne, jako s láskou matička.

Tam smát i vyplakat se mohu,

tam blízko jsem - snad k bohu?



Tu krásu uložit v paměť mohu,

na papír dát prostor jen slovu.

Tam schoulím se ve své bolesti,

paprsky vyprávět mi budou o štěstí.



Bolest je krutá, srdíčko svírá,

radost pak, přetěžký úkol mívá.

S bolestí vytrácí se víra,

radost ta úkol plní – neumírá.



V bolavém srdíčku ledy roztají,

o nových citech mi ptáčci zpívají.

Braňme smutku rozdávat stín,

vítejme lásku se štěstím.

Hana Jílková, Loštice