Například: Dobré zprávy
Výlet do Kyjeva

Jak to vlastně všechno začalo. Po přečtení knihy „Sensei ze Šambaly -1“ jsme s manželkou netrpělivě očekávali druhý díl tohoto výjimečného příběhu, který nás oslovil nejen svojí upřímností, ale hlavně jednoduchou pravdou a moudrostí. Mimo jiné je zde neopakovatelným způsobem popsán život a dílo neobyčejného Člověka, kterým byl Agapit Pečerský, lékař nezištný. Tato nádherná duchovní bytost se zasloužila o rozkvět slovanského národa na začátku XI. století v oblasti dnešního Kyjeva. Jeho láska k lidem byla tak obrovská, že i po smrti jeho ostatky, které jsou uloženy v Kyjevo-Pečerské lávře, vyzařují ohromnou energii. Tato léčivá energie, kterou mimochodem zkoumal i Stalin, se mnohonásobně zvyšuje každý rok na přelomu února a března v den. Příběh nás natolik zaujal a oslovil, že jsme se rozhodli navštívit Kyjev a poklonit se Agapitovi osobně. Moc jsme nad tím nepřemýšleli a objednali si letenky z Katovic. A opět se nám potvrdilo, že pokud člověk něco upřímně chce, celý svět se spojí, aby mu pomohl. Kamarád nám dal kontakt na jeho známou, která se jmenuje Ryma a žije v Kyjevě. Oprášili jsme svoji ruštinu a spojili se s ní. Nejen, že nám zajistila ubytování, ale byla tak hodná a slíbila nás doprovázet po Kyjevo-Pečerské lávře. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli v Kyjevě. Ryma nás vyzvedla s jejím bratrem na letišti a odvezla do pronajatého bytu. Ráno nás opět vyzvedli a zavezli do lávry. Museli jsme se smát, protože ten den byla obloha jako vymetená a Ryma tvrdila, že celý měsíc bylo zataženo a jen co přijela delegace z Moravy, udělalo se krásně. V nádherném počasí vypadal tento pravoslavný klášterní komplex prostě úchvatně. Protože se nachází na nejvyšším kopci v Kyjevě, výhled na řeku Dněpr a celé město se vám nesmazatelně vryje do paměti. Když jsme se ptali místních lidí, kde leží ostatky Agapita, poslali nás do jedné z mnoha jeskyní, které se nachází pod tímto komplexem. Bohužel nám nedokázal nikdo říct, kde přesně. V těchto jeskyních jsou totiž ostatky mnoha desítek svatých a jak už to tak bývá, Agapitovy skutky přisoudila církev někomu úplně jinému. Proto o tomto svatém muži věděla jen hrstka vyvolených. Ale jak se říká, kdo hledá, najde. Po půl hodině hledání, když jsme procházeli kolem jedné velké kopky, se manželce najednou spustily slzy. Znovu se potvrdilo, že jsou ženy mnohem citlivější a vnímavější než muži. Konečně jsme stanuli před prosklenou rakví Agapita Pečerského, lékaře nezištného. Pocit, který se dostavil, se nedá popsat slovy. Prostoupila nás obrovská pokora a úcta, upřímná láska a štěstí, nekonečnost, chápali jsme bezvýznamnost a malichernost všech materiálních potřeb. Když jsme toto svaté místo opouštěli, slíbili jsme si s manželkou, že se do Kyjeva vrátíme. Ryma nás ještě provedla po městě a ukázala nám nejznámější pamětihodnosti, kterými se toto starodávné město pyšní. Večer jsme byli pozváni na večeři k Rymě domů a ráno nás s bratrem zavezli na letiště. S Rymou jsme do dnešního dne v kontaktu, ale co je důležitější, díky této zkušenosti a návštěvě Kyjeva, se náš život začal ubírat směrem, o kterém již dnes víme, že je ten správný. Slib, který jsme si s manželkou dali, si plníme do sytosti. Letos jedeme do Kyjeva už po páté.

Manželé Valečkovi



***



Píše se únor 2013 a já sedím v letadle, které míří na Ukrajinu, do země kvetoucích kaštanů, která se nyní nachází na pokraji občanské války…Rodina a mí blízcí nechápou, jak se mohu chovat tak nezodpovědně, když mám doma dvě malé děti. Vlastně to nechápu ani já. Rozum křičí, co tam budeš dělat, ale něco uvnitř mne plesá radostí a ví, že tam zkrátka musím.

Je mi 41 let, mám vše – krásný domov, úžasné dvě děti, pracovitého starostlivého manžela, svou prosperující firmu, mohu si koupit, co chci, jet kam chci….ale šťastná nejsem. Proč?! Někde tam uvnitř mě cítím neklid. Z čeho pramení? Nevím? Poslední dobou se dostavuje pochybnost, zda to obrovské pracovní nasazení nás obou dvou s manželem je skutečný smysl života. Dům, moderní auta, exotické dovolené...to vše je vykoupeno nedostatkem času na sebe, své blízké, koníčky a věci, které nám přináší prostou dětskou radost. To nemůže být smyslem života na této Zemi! Ale co to tedy je? Proč jsme zde, proč přicházejí různé těžké zkoušky v podobě nemocí a ztrát, které se ani mně nevyhnuly?! Nemají nás něco naučit? Ale co a proč?

V listopadu minulého roku se mi dostává do rukou kniha od Anastasie Novych Sensei ze Šambaly, která mi na tyto otázky dala odpověď. Ale jedna věc je o tom číst a druhá to skutečně procítit…V této knize je mimo jiné zmínka o prvním slovanském lékaři, který činil pomocí modliteb a bylinek zázraky při nezištné léčbě lidí. Údajně šlo o naprosto čistého člověka, který dnem i nocí byl připraven pomoci každému. S každým člověkem hluboce soucítil a radoval se posléze z úspěchu jeho uzdravení. Říká se, že žil nepřetržitě v lásce a kdo žije v lásce, ten je v Bohu, protože láska je Bůh…Dodnes se sjíždějí lidé z celého světa k jeho ostatkům, protože i po takové době je u jeho rakve přítomna tak silná pozitivní energie, že dokáže léčit…ale nejen fyzické neduhy, nýbrž především Duši!

Pocházím z ateistické rodiny, ve které babička říkala, že věří jen na to, že 11 dcl je dobrý litr:) a proto pro mne bylo obtížné zpočátku se vůbec s touto tématikou srovnat. Vždy jsem odmítala Boha, protože jsem měla představu, že je to nějaký vousatý protivný chlápek, který nás neustále zastrašuje a nutí chodit do kostela, dávat odpustky, bezmyšlenkovitě odříkávat nějaké modlitby…

Kniha Sensei ze Šambaly ale mluví o Bohu jako o všepřítomné Lásce, o vnitřní síle každého z nás, o své vlastní cestě k sobě, ke své Duši…Je to poprvé, kdy čtu a vím, že je to pravda. Nedokážu to vysvětlit…prostě to vím! Nevím přesně, jak se ke své Dušičce mám dostat, jen cítím, že tam uvnitř mě je a tenkým hláskem prosí, ať letím do Kyjeva k Agapitovi….

A tak navzdory všem i vlastnímu rozumu se ocitám v Kyjevě, v Kyjevo-Pěčerské lavře, která ještě včera byla kvůli nepokojům uzavřena. Zázraky se skutečně dějí a to i na té viditelné úrovni…Další čeká u vchodu, kde je kaštan, který, světe div se, uprostřed třeskutých mrazů kvete! V podzemí je teplo, přestože se tam netopí. Procházím chodby a najednou v hlavě slyším podivně známý hlas:„ No konečně jsi tady!“ Není to ani hlas, spíš takový pocit. Tam v podzemí zažívám zvláštní pocit klidu, vnitřní harmonie…a když stanu u Agapita, jako bych se vrátila po letech domů. Rozum křičí – co blázníš ty nevěřící, vzdělaná ženská, tady u rakve nějakého svatého…ale uvnitř je mi tak krásně, radostí propukám v pláč. Tenkrát jsem těm pocitům ještě nerozuměla, ale nyní po roce práce nad sebou vím, že se mi otevřela cesta k mému skutečnému já, cesta k mé Duši, k lásce. Ne ale té živočišné, ale té duchovní…Vždyť smyslem bytí na této planetě je, aby naše Duše dozrála a byla hodna se vrátit zpět Domů, cestou lásky a konání dobra. Stejně jako tak činil celý svůj život Agapit Pěčerský.

Vycházíme ven a v zahradách na mne čeká další zázrak - potkávám úplně cizí slečnu a spontánně se k sobě hrneme, objímáme se, mluvíme spolu…Posléze se vzpamatujeme a nechápeme, odkud se známe:) Když vycházíme z Lavry, zastaví nás cizí babička a klade nám otázku: „Co jste si děvčátka odsud odnesla?“ Dnes už to vím – to nejcennější – klíč ke své Duši, šanci spasit se!

Eva Svobodová

Líbí se mi 52



Výlet do Kyjeva - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 52
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Pro duši, která je plna touhy, není nic nemožného.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"