Byla jsem v létě navštívit dceru žijící v Holandsku. Když jsme jely vlakem z Rotterdamu do nedalekého města Utrecht, nevšimly jsme si, že jsme nastoupily do vagónu s označením „Still - Silence“ tedy do tzv. tichého vozu, ve kterém se po celou dobu jízdy nemluví a telefonování je zakázáno. Proto jsme si normálně povídaly. Po chvíli se z vedlejšího sedadla zvedl pán, který nás klidně a tiše na náš omyl upozornil. Bez emocí, vlídně, lidsky. Pochopily jsme, a protože se nám přecházet do jiného vagónu nechtělo, zbývající část jízdy jsme pozorovaly z okna krajinu a mlčely.
Když jsem se vrátila zpět domů, potřebovala jsem následující den zajet do centra našeho města. Z klimatizace během cestování ve vlaku a v letadle mně trochu pobolívalo v krku, proto jsem si v tramvaji sedla víc dopředu, kde nebyla žádná otevřená okna. V tom se na sedadlo přede mnou posadila paní, která ihned okno dokořán otevřela a začala si svlékat svetr. Rukou si ovívala tvář a očividně ji na rozdíl ode mne bylo velmi teplo. Mohla jsem se vztekat a trpět po celou dobu cesty. Ale po vzoru pána z tichého vozu ve vlaku jsem se klidně zvedla, sdělila paní, že mne bolí v krku a poprosila jí, zda by si se mnou vyměnila místo, že tak na ní bude foukat ještě víc a na mne vůbec. Paní souhlasila a s omluvou okno ještě trochu přivřela.
Uvědomila jsem si, že každý člověk chce totéž. Pozornost a respekt, cítit se dobře a svobodně. Nesouvisí to s věkem, společenským postavením, úspěchem v práci, vyznáním či barvou pleti. Souvisí to s tím, že jsme lidé a máme se k ostatním chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.
A jak na to? Nečekat! Nečekat až začne soused, spolupracovník, vláda nebo člověk, kterého míjíme na ulici. Nečekat, že nám to někdo nařídí, že to za nás rozhodne nebo udělá. Začít sám! Začít a být tak příkladem dalším lidem, kteří budou příkladem dalším lidem a ti budou …
Alena Chamrádová,
Ostrava
Všichni lidé chtějí totéž . Počet hlasů: 15 |
“Poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit.
Zanechat komentář