…slavní intelektuálové starověku, jako Cicero, Quintilian nebo Seneca starší, využívali a vyučovali paměťovou techniku, která úzce souvisela s jejich ohromnými rétorickými schopnostmi. Tato velmi rozšířená metoda pamatování si byla užitečná například při ukládání projevů, které pak rétor dokázal bezchybně přednést. Náročně vykonstruovaný a zapamatovaný projev pak posluchačům připadal jako spontánní přednes. Podobné proslovy neuvěřitelně působily na auditorium. (Cicero to popisuje ve svém velkém díle „De oratore“). Metoda loci (z lat. locus = místo) používaná klasickými rétory byla tehdy natolik významná, že se o ní hovořilo jako o metodě metod (memorica technica).
Seneca starší (55 př. Kr. – 40 po Kr.) ji využíval při svých proslovech, které byly známé po celé zemi. Dokonce prý jednou vyzval dvě stě studentů, aby mu každý přednesl libovolný verš své oblíbené básně. Když se tak stalo, zopakoval všechny verše v opačném pořadí a bez chyb. Na jiném obřím shromáždění se měl najednou naučit 2000 jmen přítomných osob a pak je v daném pořadí zpaměti vyjmenovat. Šlo o neskutečný mentální výkon. Bez metody loci by ale byl absolutně nemyslitelný.
Zmiňme se o dvou hlavních znacích této metody: Nejdříve je třeba si stanovit a vybavit locus (místo) a poté na tomto místě vytvořit mentální obraz za pomoci fantazie a ostatních mentálních faktorů. Abyste dokázali úspěšně používat pamatovací metodu klasických rétorů, stanovte si nejprve přesnou trasu, tedy cestu, na které se nacházejí výrazná místa nebo větší objekty (například cesta od vstupních dveří bytu přes kuchyň do obývacího pokoje apod.). Při druhém kroku si tato jednotlivá stanoviště spojte s daty, které chcete zapamatovat – samozřejmě v podobě zajímavého mentálního obrazu.Tato metoda se muže zdát neznámá a neobvyklá, ale v podstatě jste ji ve svém životě už mnohokrát použili. Jestliže jste v roztržitosti něco založili a pak to marně hledáte po celém bytě, nakonec se zamyslíte a v duchu projedete všechna místa, která připadají v úvahu – často si při tom velmi rychle vzpomenete. Přesně stejný efekt cíleně využívá i paměťová metoda loci. Dobrá paměť je základem úspěchu. Pomáhá zvládat nejenom každodenní záležitosti, ale i v profesním životě, usnadňuje učení a zvládnutí cizích jazyků. Pravidelným tréninkem předcházíme problémům s pamětí, které mohou přijít nejen v pokročilém věku. Ukázka z knihy Úspěšná paměť, autor: M. Buchvaldová a G. Karsten
ZLATÝ ŘEZ Jako zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. V umění a fotografi i je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Zlatý řez se vyskytuje v přírodě ve formě Fibonacciho posloupnosti. Listy rostlin, pokud vyrůstají jednotlivě, jsou na větvičkách rozloženy tak, že každý list vyrůstá nad předchozím listem více či méně posunut o určitý úhel. V dolní části stonku jsou listy starší a větší, u vrcholu mladší a menší. Všechny listy jsou stejnoměrně osvětlovány sluncem, menší nestíní větším, které mají delší řapíky. Dalším projevem zlatého řezu je uspořádání semen slunečnice nebo smrkové šišky, ve kterých jsou šupiny rozmístěny jako spirála, nebo točité schody. Na lidském těle lze zlatý řez pozorovat tehdy, jestliže se výška postavy (od temene hlavy) dělí vzdáleností pupku od země. Normálně vyvinutá postava dospělého člověka udává číslo 1,618; mohou samozřejmě být i malé odchylky – záleží na přesnosti měření. Schránka hlavonožce loděnky je ilustrací logaritmické spirály. Nejlépe se o tom přesvědčíme na průřezu ulity. Přepážky, které ji rozdělují na komůrky, svědčí o tom, jak loděnka rostla. Logaritmická spirála je příznačná pro neživé části živého organismu ulity plžů. Také hmyz se ke světlu blíží po logaritmické spirále. Pohybuje se tak, aby světlo viděl stále pod stejným úhlem.
| Věděli jste, že... . Počet hlasů: 6 |
“Poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit.
Zanechat komentář