Váza mého života

     Kolik moudrých slov jsme v životě už slyšeli, rozumné rady i dobře míněná poučení. Bezpochyby leckomu z nás něčí slovo mnohokrát pomohlo a stalo se oporou a světlem. Kolik jsme však také slyšeli slov prázdných, hloupostí, pošetilých názorů, zbytečných řečí a nesmyslných nabídek. A aniž si to uvědomujeme, tak takové řeči v nás zanechávaly a zanechávají prázdnotu, a pokud vyloženě neškodí, nic dobrého rozhodně nepřinášejí a ovlivňují svobodu volby druhého člověka.

     Všimněme si třeba, jak vypadá naše modlitba, jak vypadá naše komunikace s Bohem. Tato komunikace může být živá - plná pocitů lásky. Anebo naše komunikace s Bohem může být i tzv. mrtvá - tzn. plná prázdných slov, materiálních přání, nesplněných slibů anebo slov plné sebelítosti. Vždyť duchovní svět s námi komunikuje pomocí hlubokých pocitů, které vychází s duše a ne pomocí slov a myšlenek.

     Kdysi jedna žena vyprávěla takový příběh. Měla vidění krásné vázy, ale rozbité. Nemohla tomuto vidění porozumět. Také viděla, že kusy skla z té vázy byly potřísněny krví. Proto prosila vysvětlit, co to znamená a uslyšela odpověď: „Ta váza, to jsi ty. Velmi krásná váza, protože jsem tě obdaroval mnohými dary. A tato váza byla plná živé vody. To byl tvůj důvěrný vztah s Bohem, tvoje osobní modlitby, skutky, tvoje společenství s Bohem. A tato váza byla tak plná, že k tobě začali přicházet lidé, aby si nabírali z této živoucí vody. A ty jsi jim začala dávat tuto vodu. Ale lidí, kterých k tobě přicházelo, bylo čím dál tím víc. Bylo jich tolik, že jsi už neměla čas se ani modlit. Už jsi neměla čas se mnou komunikovat. A tak se stalo, že tato voda začala vysychat. A pak přišla doba, kdy ve váze už žádná voda nebyla. Ale lidé stále přicházeli a ty jsi jim už neměla co dát. A tak místo živé vody, která tam nyní už scházela, jsi jim začala dávat kusy té vázy. Začala jsi jim dávat kusy sebe, svou inteligenci, svoje rady, svoje nápady, ale už jsi jim nedávala mě. Začala jsi jim dávat kusy skla místo živé vody. Ale žízeň může uspokojit pouze živá voda, zatímco sklo může jenom zranit a přinést krev.“
     Tato žena pochopila, že rozbitá váza měla připomínat její život. A proto se sama rychle vrátila k opravdové modlitbě – dialogu s Bohem. Podložila své pocity a slovo činem a tím opět dávala lidem živou vodu, dávala jim Boha a ne sama sebe.
S námi je tomu také tak. Jestliže v našem životě bude chybět osobní dialog s Bohem, vždycky budeme lidem dávat jenom sami sebe, svoje rady a svoje nápady. Jak tedy vypadá váza mého života? Je plná nebo prázdná? Pokud ve svém životě nekomunikujeme s Bohem, potom tuto živou vodu budeme marně hledat a marně ji budou hledat u nás i druzí.

     Jak je psáno v knize AllatRa.

"Když člověk žije v Bohu, neobjevuje se u něj již žádný vnitřní nesoulad, konflikt se sebou samým. Mizí u něj přání soukromých proseb, které jsou plné strachu a starostí materiálního světa, neboť pak chápe podstatu jejich původu od svého přízemního Já. Již se nepokouší rozumem pochopit, kde jedná Bůh a kde ne, neboť to všechno začíná cítit a Znát. A ta Znalost nepřichází od rozumu, ale od vnitřních hlubokých pocitů Duše. Vždyť člověk věří rozumem, ale Zná Duší. Začíná soustředit svůj vnitřní život pouze na Duši, neboť skrze ni pozná Boha a nekonečný duchovní svět, který je jeho skutečným rodným domem. Člověk nabývá celistvosti se svojí Duší. Nezůstává v něm žádné místo pro to špatné, protože začíná žít světem Boha, usmířením díky střetnutí s Ním.
A tento dialog zní neustále. Ve vnitřním životě člověka již není nic, kromě Boha, a Duše ve své čistotě stojí před Ním. Tento rozhovor je tajemstvím dvou. Člověk cítí přítomnost Boha a miluje Ho, tíhne k Němu jako milující k milované Bytosti, v jejíž blízkosti touží věčně pobývat, touží se nacházet v nekonečném rozmlouvání s Ním. Časem člověk začíná reálně chápat nejen neustálou přítomnost Boha v něm, ale i Jeho přítomnost všude a vždy, v celém okolním světě. Člověk pochopí, že je Bůh vším a pro všechny. Ten, kdo vstoupí do rozhovoru s Bohem, brzy se mění sám, získává jiné vnímání a jiné vidění světa. Co je ale hlavní, Osobnost začíná při svém životě, díky takové samostatné komunikaci s Bohem, přebývat v Jeho duchovním světě a získává přitom ten stav splynutí s Duší, který nazývají v různých náboženstvích různě: svátost, Nirvána, nejvyšší spojení s Bohem a tak dále. Tento stav je tou skutečnou svobodou, tou opravdovou existencí, o níž člověk usiluje po celý svůj život."

Michal Krawiec