Úsměv nestojí nic, ale stojí za to ho použít aneb jaká je hodnota toho, co je zdarma?

"Když se na někoho usměješ nebo ho pochválíš, můžeš mu vrátit smysl života“.

Carmelia Elliottová

Často cestujeme anonymně vlakem, autobusem, jsme zahleděni do krajiny, do novin, atd. a jen zřídka narazíte na úsměv, který by nám vyšel vstříc. Když si chceme k někomu přisednout, většinou dostaneme pouze strohou odpověď.

Jednou jsem jela vlakem, kde byla podobná nálada - lidé se vraceli unaveni z práce, děti si sdělovaly zážitky ze školy. Těsně před výstupní stanicí vstupuji do prostoru před dveřmi, stojí tam víc lidí, jen tak se usměji na jednu paní, vlastně ani nevím proč.

A co se stalo? Úplně se rozzářila, v očích měla nádherné světlo, dalo by se říct, že se její oči proměnily ve veselé plamínky radosti. Celý prostor byl najednou krásnější a já sama měla pocit, že se na mne usmál Bůh, když mi paní úsměv oplatila. Po opuštění vlaku jsem byla tak dojatá, až mi málem vytryskly slzy. Proč? Možná proto, že se usmíváme tak málo, nejen sami na sebe, ale i na svět kolem. Cestou od vlaku kráčím k domovu s radostí v duši a s pocitem, že člověk vůbec není nikde sám. Uprostřed malebného náměstí zdravím svatou Marii (sochu) a cítím, že i ona se na mne usmívá.

Přeji takový zážitek i vám. Zkuste to. Úsměv je zdarma.

Alena Stellnerová, AAS