úryvek z nového pořadu s Igorem Michajlovičem Danilovem "ŽIVOT"

Igor Michajlovič: Řeknu to jedno­duše. Kdyby lidé v sobě alespoň cítili duchovní podstatu, samozřejmě by si ji uvědomovali i v ostatních. Pak by lidé jeden druhému neřekli jedi­né urážlivé slovo, natož aby někomu provedli něco špatného. Ani by je to nenapadlo.

Především, kdyby sami cítili, že jsou duchovní bytostí. Potom je zřejmé, že i ti ostatní jsou duchovní bytosti a ne pouhá materie. Bohužel, dnes v lidech přece jen dominuje první podstata, materiální. Proto žijí jen podle zákonů hmoty.

Tatiana: Takže, jak si má člověk bě­hem dne uvědomovat, že je Duch a vidět Ducha v jiném člověku?

IM: No, člověk by si měl nejdřív uvědomit, že není pouhou materií, že v něm je duchovní podstata. A tehdy bude duchovní jak během dne, tak i ve spánku.

T.:Ve spánku?

IM: A jaký je v tom rozdíl? Vezme­me-li do úvahy práci vědomí, fáze pro­buzení a fáze usínání…no, pokud se na to podíváme tak, jak to je, vědomí začíná nad Osobností dominovat v okamžiku probuzení. A pak je tu fáze spánku. To znamená, dochází k takovému sloučení. A při hlubokém spánku, dochází k od­pojení vědomí a Osobnost získává svo­bodu. Po určitou dobu se může nacházet bez vlivu vědomí. Ale člověk si tyto sta­vy nepamatuje. Proč si je nepamatuje? Protože vědomí je vypnuté, není připo­jené. I když Osobnost, ta nemůže spát.

A jestliže si člověk uvědomuje, že je Duchovní bytostí, začíná cítit, že je víc, než zvíře, že je částí něčeho většího, bez­mezného, řekněme to tak opatrně, pak i spánek bude mít pod kontrolou. Bude kontrolovat všechno, protože není ovlá­dán vědomím. Vědomí naopak, je podří­zené jemu. I když zůstane stejně líné, jak bylo. Ono je, jako to zvíře, jako medvěd, víš? Dáš mu cukr, bude tančit, jezdit na kole. Stejně je to i s vědomím, dal jsi mu kostku cukru, tzn., vložil jsi sílu své po­zornosti, a to se pak učí, čte, něco dělá, stará se o tělo a různé potřeby.

A pokud mu cukříček nedáš, začíná se zlobit, remcat a podobně. No, a opět, když tento proces kontroluješ, tak vklá­dáním své pozornosti, jako medvěda na cukr nebo jiný pamlsek, můžeš své vědo­mí snadno vycvičit. Stává se poslušným. Ale proč jsem ho srovnal s medvědem? Ti, kteří se zabývají výcvikem zvířat, vědí, že nejnebezpečnější zvíře je právě medvěd. I když se s tebou mazlí a hraje, v jakémkoliv okamžiku může zaútočit. Přičemž bez žádného varování. Stejně je to i s vědomím, jen ses na malou chvíli uvolnil, a je to. To neznamená, že mu­síš být v napětí. Naopak, měl bys žít tím druhým světem, a být uvolněný, správ­ně? A když jsi v napětí a začínáš něco prožívat, to znamená co?

T.: Že se nacházíš ve vědomí. Že dá­váš pozornost té druhé straně.

IM: Je to jako při modlitbě nebo meditaci, je jedno, čím se kdo zabývá. Nebo duchovní praktice, řekněme správ­né. Dal jsi pozornost jakékoliv myšlen­ce, už jsi v materii,už jsi ztratil spojení s duchovním světem. Mnozí se s tím na duchovní cestě setkávají. Nezávisle na tom, čím se zabývají, jaké náboženství vyznávají a tak dále. Jak jsme již říkali, duchovní cesta je ve skutečnosti jedna. Jen stezek k ní je hodně.

úryvek z nového pořadu ŽIVOT

https://www.youtube.com/watch?v=lyROqIko5Ho