Například: Dobré zprávy
Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly II.

... Země je ve skutečnosti živý tvor, který se skládá také hlavně z tekutiny, mám tím na mysli nejen povrchovou vrstvu, kde 70 % tvoří oceány, 30 % je různá modifikace matérie s podílem vody, ale i vnitřní tekutina. I my, lidé, se jí podobáme...

Lidská mysl dokáže i víc. Může jak ničit, tak i vytvářet. Lidé prostě nedisponují opravdovými znalostmi o této síle. A znalosti nedostanou do té doby, dokud se člověk nezmění k lepšímu. V opačném případě bude, jako jakékoli jiné zvíře, závislý na rozmarech přírody. Země je přece také živá bytost. A lidstvo, ve kterém převládá Materiálno, nebude trpět. Pro ni znamená projev masového lidského negativa něco jako otevřená rána na těle, ke které jsou přitahovány další síly, stejně jako leukocyty v krvi, které jsou schopné pohlcovat bakterie a jiná cizí tělesa. A pak prostě dojde k očistnému procesu, a to je vše... Lidstvo jako celek, stejně jako každý jednotlivý člověk, svými myšlenkami nevědomky mění paměť vody. A pak se není čemu divit, že dostaneme to, co jsme si zasloužili.“

„Takže vodu můžeme určitým způsobem naprogramovat?“ shrnul to Nikolaj Andrejevič. „A tímto programem lze nejen ničit, ale i vytvářet?“



„Přesně tak. To, co jste viděli, to je jen maličkost. A teď si představte, jakou moc měl například Agapit, ve kterém přebýval samotný Duch Svatý, můžete tuto Bytost označovat, jak chcete – třeba Gabriel, Rigden, Džabrail – má spoustu jmen. Jak byla asi silná jeho tvůrčí mysl, pokud se i po smrti u jeho ostatků dál léčí mnozí lidé, a to jak fyzicky, tak i duševně, a zvláště pak během dní tak zvané zvýšené aktivity ‚pole‘,“ Sensei se s úsměvem podíval na mě a přitom použil můj, ne úplně šikovný slovník...

Povídání o životě Bódhisattvy Agapita na ruské zemi musíme začít příběhem o Antonijovi. Pak pochopíte proč...“

Antonij se spřátelil s Agapitem nehledě jejich značný věkový rozdíl. A díky tomuto přátelství Antonij odhalil zcela novou ohromující stránku Agapitovy osobnosti, když byl zasvěcován do tajemství prapůvodní nauky - Učení Bílého Lotosu. Právě z Agapitových úst se Antonij poprvé dozvěděl o někdejší lidské civilizaci Alt-Landy, o podzemním Chrámu Lotosu, vybudovaném tehdy na území Kyjeva, o břemenu, které Ježíš Kristus předal Ondřeji Prvnímu povolanému na tato území. Agapit mu pověděl velmi mnoho a mnohému ho naučil.

Po nějaké době se museli rozloučit. Agapit měl jet do hlavního města Byzance a odtud dál na Východ. Ale slíbil, že se s Antoniem ještě setkají a ‚předpověděl’, že se setkají na zemi kyjevské, na místě, označeném ještě za dob Alt-Landy...“

***

Mimochodem před Antoniovou smrtí došlo k poměrně neobvyklému rozhovoru mezi umírajícím Antoniem a Agapitem. Svědkem tohoto rozhovoru byl mladý novic, který se o Antonie staral. Byl to právě ten, který odešel později na Athos a zanechal ve svých pamětech záznam o této události. Takže když vešel Agapit do pokoje, Antonij byl těžce nemocen a v blouznění opakoval stále dokola stejnou modlitbu, ze které se k uším novice donesla jen jednotlivá slova. Agapit se na Antonie podíval, usmál se a dodal: ‚…A modlím se k Tobě za spasení své duše. Buď vůle Tvá svatá…‘ Při těchto slovech se Antonij zachvěl a otevřel oči. Pohledem vyhledal Agapita a rozzářil se. Začal potichu opakovat: ‚Gabrieli! Gabrieli!’ A natáhl k němu ruce. Po tvářích starce tekly slzy. Agapit přišel blíž a vzal ho za ruce. Antonij jako u vytržení pronesl: ‚Bože můj, Agapite, vždyť to jsi Ty! Jak to že jsem Tě nepoznal dříve? Jak jsem byl slepý v záři Tvých paprsků?!‘ Začal spěšně drmolit, jako by se obával, že nestihne vypovědět vše, co cítil v tomto okamžiku ve své duši. Vyprávěl o svém mládí, o starci, který mu dal modlitbu, o tom, že na Něj celý život čekal, zatímco On byl ve skutečnosti stále tak blízko. A teď, sotva se setkali, už je čeká loučení. Na to mu Agapit odpověděl: ‚Ty jsi byl stále vedle mě. Cožpak si myslíš, že teď tě opustím? Vždyť pokud jsi celý život choval v srdci nekonečnou Lásku k Bohu, kdo by tě teď mohl odloučit od tohoto rajského ovoce, které jsi vypěstoval svojí vírou a svým srdcem. Tvá víra neochabovala v pozemských starostech, mysl nepodlehla pokušením pomíjivého, čisté je svědomí tvé. Dosud jsi od Něj nic nežádal, kromě spasení duše tvé, kdy slovy modlitby duše tvá promlouvala. Otevřel jsi Bohu dokořán svou duši a nyní i Bůh otvírá před tebou Brány Své. Teď si vychutnej rozkoš Boží milosti. Amen, pravím tobě, za života tohoto získal jsi poklad věčný – království Boží, kam tě teď Já doprovodím.‘

Agapit a Antonij přivřeli oči. Zatímco Agapit svými ústy tiše šeptal modlitbu, Antonij s blaženým úsměvem na rtech naposledy vydechl. A jeho duše se vydala do rajské zahrady v doprovodu Ducha Svatého. Protože se v této chvíli sám archanděl Gabriel modlil za jeho duši.”

úryvek z knihy Sensei ze Šambaly. 2. díl

Líbí se mi 101



Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly II. - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 101
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli jiného důvodu, než o spásu duše své.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"