UROBOROS: tajemství mystického hada

Tyto znalosti byly už v dávné minu­losti, pravda v těch asociativních formách, které byly pochopitelné pro tehdy žijící lidi. Například ve Staré Indii, Číně nebo v Egyptě odedávna existovaly znalosti o geometrii prostoru a také o stavbě světa. Posvátným symbolem sedmdesáti dvou dimenzí byl had, který se kouše do ocasu. Přičemž jeho tělo se zobrazovalo v podobě 72 prstenců (přesněji „článků“ těla), čímž se symbolicky měly na mysli dimenze Vesmíru. Hlava hada symbolizo­vala složitou energetickou architektoni­ku 71. dimenze, která přecházela do 72. dimenze. A to, že had byl zakousnut do ocasu, symbolizovalo přechod složitého v jednoduché, spojení mezi sedmdesátou druhou a první dimenzí.

Anastasia: Ano, několikrát jsem se setkala s tímto starým artefaktem v arche­ologických pracích zasvěcených kultuře a každodennímu životu světových náro­dů. Domnívám se, že pro čtenáře bude zajímavé dozvědět se podstatné upřesnění a zejména jak by měla být umístěna hlava hada: ve směru hodinových ručiček nebo proti? Vždyť v různých kulturách může­me najít různé varianty.

Rigden: Původní umístění hlavy bylo právě ve směru hodinových ruči­ček jako symbol tvoření, rozvoje. Ob­vyklé zobrazení počtu dimenzí v podobě šupinek-prstenců se v souladu s tím roz­mísťovalo zleva doprava. Kruh (ovinutí hada) byl také symbolem tvořivého, spirálovitého pohybu Vesmíru (po smě­ru hodinových ručiček, správná svasti­ka), tedy pohybu podle základního pů­sobení sil Allatu (prvenství Ducha nad hmotou). V dávné minulosti tento symbol často využívali při výzdobě chrámů, jako posvátný symbol vypovídající o božském Vědění. A zobrazení hlavy hada proti směru hodinových ručiček používali ob­vykle přívrženci materiálního Rozumu (Živočišného rozumu) jako symbol malé síly, která roztáčí Vesmír uvnitř ve směru proti hodinovým ručičkám (opačná svas­tika), ve směru zničení a záhuby. Tito lidé se podřizovali Vůli Materiálního rozumu, prohlašovali, že hmota je pro ně výš než Duch, a ztělesňovali v životě princip pře­vahy materiální moci.

Anastasia: V podstatě je to záměna znaku z plus na minus. Takového hada, jehož hlava je umístěna ve směru proti hodinovým ručičkám, jsem právě často viděla v architektonických námětech od svobodných zednářů.

Rigden: Tento jev byl relativně rozší­řen například v období středověku, v době rozkvětu alchymie, kde často zobrazovali hlavu tohoto dávného plaza ve směru proti hodinovým ručičkám, jako symbol umě­lého zadržování nebo opačného rozvoje. Ačkoliv o takových detailech se vědělo pouze v úzkém kruhu zasvěcených. Širo­kým masám se předával zcela blahodár­ný výklad tohoto pojmu, proto si směru otočení hlavy málokdo z obyvatel všímal. Ale zbytečně, symboly, stejně jako znaky, hrají v životě společnosti významnou roli a to i tehdy, když o tom společnost nemá ani tušení.

Jedni zob­razovali hlavu hada ve směru proti hodino­vým ručičkám v souladu s významem, o kterém vědě­li, a druzí tak činí kvůli elementárním lidským zmat­kům, kvůli ztrátě znalostí nebo nepřesné­mu kopírování starších zpráv, na jejichž základě se tento motiv prokresloval. Něco podobného dnes můžeme uvidět například v symbolickém zobrazení světa v podobě legendárního staroindického hada Ananta. Podle indických mýtů byl Ves­mír gigantic­kým světovým hadem, který se kouše do ocasu a obtáčí svět kolem dokola. Uvnitř tohoto vzniklého kruhu nesl gigantickou želvu a na jejich zádech byli čtyři sloni, kteří podpírali svět. V centru světa byla obývaná země Džambudvipa, která svým tvarem připo­mínala rozvinutý květ lotosu, v jehož stře­du byla umístěna hora Meru.

z kinhy AllatRa od A.Novych