Když se jeden plamen rozhoří a neskrytě zasvítí do kraje, všechna zhasnutá světla počínají blikat. Hadí jed se to všechno snaží udusat a potřít. Burácí, zastrašuje, vyhrožuje, cení zuby, hází klacky pod nohy, ale nic nezmůže. Síla Lásky je obrovská. Ona probouzí všechna zhasnutá světla a spojuje je do jediného proudu. Kde je Láska, tam je pravda, mír a harmonie. Kde je Láska, tam je neotřesitelná jistota a odvaha. Je to jasné Světlo a před ním temnota ustupuje.
Neusínej, můj Duchu, neusínej vždyť smrt také nespí, stejně tak i prázdnota. Jakmile spočineš na krajíčku svých sil, ani v nebi ani v zemi se nenajdeš, ztratíš se.
Nauč mě, Bože, milovat, ne, když mám radost a štěstí, ale když je třeba odpustit, když v domě je hřmot a nečas.
Další moudrost je pro nás připravená. Otevři své oči a srdce dokořán.
Avšak existuje jedna věc, která dalece překonává všechna omezení, rámce i pravidla. Stojí vysoko nad celým právem a zákony. Nad vším správným i nesprávným. Je to laskavost. Ta plodí úsměvy, naději, dobro, přátelství i lásku. Ona je klíčem k zázrakům, které se dějí mezi lidmi.
Znič ve mně, co potřebuje být zničeno. Posilni, co je třeba posílit. Použij mě. Tvoř skrze mne, nakresli mnou každou kapku na plátně života.
Tam, někde v hlubinách duše, něco tajemného probíhá, tam v tichosti tvoří Duch Boží to, co do určité doby se před světem ukrývá.
Dokud se staral jen o svůj kožich, byl sám a radost neznal. Ale teď! Teď je všechno úplně jiné! Na svůj stříbrný kožich a jeho lesk dočista zapomněl. Zanedlouho už o něm věděl celý les. Jeho laskavost a dobré skutky z něj udělaly nejoblíbenějšího tvora v lese. Když přišel Jura, každý byl rád. Mnozí dokonce začali také pomáhat druhým a nakonec si všichni pomáhali navzájem. A bylo dobře.
Červeně píše v kalendáři, o tom, že se objevují hadi a štíři.
Matičko moje! Sedím u okénka a hledím, hledím do dálky… Tam u Vás doma vstala prvosenka a rozkvítají fialky.
“Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru.
