TRIPOLSKÁ CIVILIZACE: Duchovní znaky a symboly

TRIPOLSKÁ CIVILIZACE: Duchovní znaky a symboly

Máme se čemu učit od předků

 

Podíváme-li se na historii lidstva skrze fakta, která se nám běžně předkládají, nabudeme dojmu, že se jednalo o historii válečných tažení, konfrontací, bojů o moc, o nadvládu jednoho národa nad druhým. Bylo tomu ale skutečně tak? Neexistovala opravdu žádná civilizace, která by žila v míru, lásce a místo snahy získat moc nad druhými se snažila od malička poznat lépe sebe, porozumět světu kolem a tím získat moc nad sebou samým? Kde by čest a svědomí, přátelství, vzájemná úcta a starost jeden o druhého nebyla jen prázdná slova, ale přirozená potřeba každého člověka? Pozorný čtenář může dnes objevit celou škálu historických faktů, archeologických artefaktů a nálezů, které ukazují na to, že existovaly civilizace s duchovním a tvořivým vektorem rozvoje. Takovým příkladem jsou Tripolská civilizace a Hyperborea.

 

    Historická fakta ukazují na to, že tyto civilizace dosáhly vysoké úrovně v duchovním rozvoji, což je mnohem cennější a naplňuje to hlavní smysl přebývání každého člověka na tomto světě. Vysoký technologický pokrok byl jenom nástrojem k realizaci konstruktivních cílů vývoje tvořivé společnosti na základech duchovnosti a dobra.

 

Civilizace TRIPOLI-CUCUTENI

     Nalézáme mnoho artefaktů s duchovními znaky na obytných i sakrálních stavbách, na oblečení, nádobí, špercích a dalším. To svědčí o tom, že většina lidí měla sakrální Znalosti o uspořádání Vesmíru, dvojité povaze člověka, materiální a duchovní podstatě, šablonách živočišného rozumu, o septonovém poli a skutečném smyslu života člověka na Zemi.

     Tripolská kultura existovala v období VI. – III. tisíciletí před naším letopočtem v Evropě (území dnešní Ukrajiny, Moldávie, Rumunska). V Rumunsku je známá jako kultura „Cucuteni“ (podle názvu nejbližšího sídla, kde byly objeveny první archeologické nálezy spojené s touto kulturou na těchto územích). V kulturních vrstvách tohoto období bylo nalezeno velké množství keramiky se sakrální znakovou symbolikou. Přičemž šlo o nádoby dvou typů: rituální (s ornamenty ze znaků a symbolů) a běžně používané (prosté, bez obrázků).

     Tuto kulturu tak pojmenovali archeologové, kteří jako první provedli vykopávky neobvyklé osady nedaleko vesnice Tripoli v Kyjevské oblasti. Byli překvapeni, že lidé v této kultuře uměli stavět velkoměsta, tavit kovy, disponovali unikátní technologií na výrobu keramiky a vůbec celkově žili komfortně a byli zabezpečeni. Byl to celkem srdečný, klidný a neútočný národ.

     Dodnes zůstává pro archeology velkou záhadou jeho neobvyklá ideologie, která se promítla do takových drobností, jako je slavnostně vyzdobené hliněné nádobí a terakotové sochy. Hádankou je pro ně to, jak je možné, že tento národ ve svém umění vyjadřoval slova pomocí symbolů, a to včetně těch, které později získaly velký význam v kulturách staré Číny, Indie, Egypta, geograficky tolik vzdálených. Je to například znak jing a jang, svastika, světový strom, neobvyklé ‚pruhované‘ obrazce, které byly následně charakteristické také pro části oděvu obyvatele starověkého Egypta. Ale nejzajímavější je to, co současní archeologové ještě neobjevili. Tento národ nebudoval jen tak nějaké svatyně. Tento národ věděl o pyramidálních stavbách a s nimi spojených duchovních praktikách. A nejenže o nich věděl, ale také takové ‚pyramidy‘ budoval v určitých místech podle určité hvězdné mapy. A podobné ‚stavby‘ existují dodnes.

                     

 

Uctívání tvořivé ženské podstaty

 

V těchto sídlech bylo nalezeno mnoho ženských sošek s vyřezanými posvátnými znaky a ornamenty, což svědčí o tom, že tyto národy uctívaly tvořivou ženskou podstatu.

                                          

     Pozoruhodné je i to, že během vykopávek jiných dávných kultur bylo také nalezeno nejen mnoho takových znaků na výrobcích z keramiky, ale i množství ženských ozdob se stejnými sakrálními symboly, a také ženské sošky se znaky. Vedle toho nacházeli také hroby žen šamanek, jež za života ovládaly sakrální znalosti. Ukazují na to předměty a mnohé jiné rysy, jež byly nalezeny v místě pohřbení. Svědčí to o tom, že ženy se nejaktivněji podílely na duchovním životě společnosti, na rituálních obřadech, a že lidé v dávné minulosti zvlášť uctívali právě ženskou, božskou podstatu.

    Zajímavé je, že právě keramické džbány s posvátnou symbolikou byly především rombického tvaru. Podíváme-li se pozorně na archeologické nálezy, můžeme zjistit, že se na takových džbánech znázorňovaly významné symboly a znaky duchovního rozvoje: kruh, půlměsíc (se špičkami vzhůru), spirály, trojúhelníky (pyramidky), vlnití hadi (klikaté dělící linie, spojení s vodou, tedy jiným světem), čtyřcípé kříže, „slunce a luna“, čtyři „slunce“. Navíc, podle údajů archeologických vykopávek, měli v každém tripolském domě posvátný „oltář“ křížového tvaru (ve tvaru kosého kříže), kde zapalovali první oheň pro pec. Je to tentýž symbol ohně – Duše a čtyř Bytostí!

 

 

Rigden: S tvarem kosočtverce se ve starověkých ornamentech setkáváme často. Nazývali ho symbolem Jednoty Země a Nebe, spojovali jej s lilií, lotosem... 

                                                                                                                                                                      z knihy "AllatRa"

 

 

Znaky Allat, AllatRa

Podle nalezených artefaktů této kultury patřily znaky Allat, AllatRa mezi hlavní znaky. Byly umisťovány i do ornamentů a vzorů nástěnných maleb, na slavnostní a rituální nádoby, předměty, ozdoby…

                         

IM: Znak Allat sloužil jako připomínka nabytí Lásky Boží, jak se jí stát… o skutečném ohni, tedy jako o sestupujícím ohni, který sestupuje jako Duch a naplňuje tě, a o tom, čím musíš Žít.

Т: Ano, a když studuješ tuto kulturu, chápeš, že taková připomínka byla ve společnosti všude. V domech ho lidé malovali na čestné místo, stavěli na kamna vyzařující teplo, aby se člověk hřál nejen fyzicky, ale i duchovně, tedy neustále v sobě udržoval tento božský oheň, oheň Lásky k Bohu. Znaky AllatRa a Allat byly umísťovány na vrcholky a střechy domů. Čili byly všude. Sloužily jako připomínka hlavního cíle v životě člověka – stát se z mrtvého Živým. Soudě podle znaků na artefaktech a zvláštností existence této civilizace je zřejmé, že zde byly duchovní Znalosti praktikovány.

Ž: Vzpomněla jsem si, jak jste nám, Igore Michajloviči, vyprávěl o tom, že dříve se lidé, kteří se duchovně rozvíjeli, stávali ve stáří moudřejší, klidnější, vyrovnanější, protože měli za sebou velké zkušenosti z duchovní praxe, zkušenosti zkrocení svého vědomí. To znamená, že už pevně drželi své vědomí na uzdě. Dívali se na svět jako zralá Osobnost (je to míněno v duchovním smyslu, samozřejmě). Uvnitř nich byl mír a klid, naplnění života Duchovním Světem. Žili naplněností a rozmanitostí duchovního života. A také ve světském životě, v trojrozměrnosti, se jejich vnitřní stav odrážel ve vnější činnosti. Na ně se obracely nové generace pro jejich hlubokou moudrost. Tito moudří lidé se starali o to, aby ve společnosti vládl stejný mír a klid, jaký měli v sobě, aby lidé netrpěli žádnou materiální nouzí. Čili zároveň s ostatními vytvářeli podmínky pro prevenci, pro ochranu společnosti proti aktivnímu vlivu samotného systému. Starali se, aby ani vlásek nespadl z dětské hlavy, aby ani jedno dětské bříško nehladovělo. To je samozřejmě nesrovnatelné s tím, co se dnes děje ve společnosti, v níž jsou klíče od duchovních znalostí ztraceny. Všechno je přesně naopak.

Т: Ano. A kdy začala Tripolská kultura upadat? Když ji nahradily bojovné kultury, tedy ta pokolení, která již pozbyla Znalosti, a ta, která byla řízena vědomím Živočišného rozumu. Ti, kdo pomocí vědomí jako otroci systému proměnili Znalosti na magii, náboženství, skepticismus ve vědě, ti, kdo vytvářeli sociální hierarchie a rozvíjeli systémy řízení postavené na naději a strachu.

IM: Naprosto správně.

Т: A přesto, nehledě na toto vměšování vědomí, lidé si ještě tehdy pamatovali Zdroj, který dává Život. A to je možné pozorovat nejen podle artefaktů a pozůstatků dávných civilizací, které existovaly před Tripolskou kulturou. Lze to pozorovat i podle dozvuků prapůvodních Znalostí, které vytvořily základ učení různých náboženství existujících posledních pět tisíc let, a které jsou již značně přepracovány vědomím.

                                                                                                     z pořadu: „Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému.“

 

Máme se čemu učit od předků

Prapůvodní duchovní Znalosti dělají lidi skutečně svobodnými, nezávislými na iluzích hmotného světa, odhalují vnitřní duchovní sílu. Člověk cítí Prapůvodní duchovno, je to v člověku založeno na nevědomé úrovni. Volba však zůstává na člověku. Původní Znalosti jsou jako světlo. Pokud si lidé přejí vidět světlo, pak nejenže vnímají jeho čistotu, ale také ji předávají jiným lidem. A s každým zábleskem světla je ve světě stále méně tmy. Pokud člověk, který jej spatřil, toto světlo uhasí, pak tma rozšíří svá území. Každý, kdo světlo přijal, je jeho nositelem. A právě osobní volba každého člověka určuje, kolik světla bude v jeho okolí a také celkově ve světě.

 

Použité materiály:

Pořady:

„Septonika přírody. Díl 1.“ na allatra.tv

„Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému.“ na allatra.tv

„Od ateisty k Svátosti“ na allatra.tv

Knihy:

„Sensei ze Šambaly, 4. díl“ - Anastasia Novych

„AllatRa“ - Anastasia Novych

Zpráva „Prapůvodní fyzika AllatRa“