Touha Žít

Všechny uzly pozemské rozseknout,
Žít a nečekat trest či odměnu.
Co potřebuji od tebe? - Tebe.
No a víc už není potřeba.
Pokud opravdu vcházíš do srdce,
Vše nepotřebné prochází mimo.
Tolik nekonečné výšiny!
Tolik hloubky nezměrné!
A vchází takové ticho,
Jako by svět ještě nebyl rozdělen.
Jako kdyby Duše byla jedna pro všechny, -
Jako by se objali milióny.


                                                                                                                                                              Volný překlad básně Zinaidy Mirkiny

 

Dobrý den, drazí přátelé!

Nechci tyto zápisky odkládat, dokud mám ještě čerstvou jasnost pochopení, uvědomění a touhu se tím podělit, protože je to pro mě důležité. Cítím, že to musím udělat v první řadě pro sebe, kvůli získání svobody od nastavení systému. Už mě omrzelo pochybovat, poslouchat ponižující příběhy vědomí na svou adresu a pokusy znehodnotit jakýkoli projev činnosti. Vždyť tímto způsobem se mě systém pokouší zablokovat, oddělit, uvrhnout do nečinnosti, abych se nedělila o světlo a radost, a také o zkušenosti a znalosti, které přicházejí na cestě duchovního rozvoje.

Vědomí říká, že jsem toho moc nedosáhla; hodnotí mě, ponižuje a někdy mě dokonce i tvrdě a hrubě napadá, a používá přitom všechna sprostá slova, která jsem kdy slyšela. Neobjednala jsem si tyto myšlenky, nechci poslouchat všechny ty ohavnosti, které mi říká hlas v mé hlavě. Ale já ho zřetelně slyším, jasně pociťuji tlak ze strany systému, jeho nenávist ke všemu Živému, ke všemu svatému, ke mně – k Osobnosti.

Ukazuje se, že „mé“ vědomí (v uvozovkách, protože ve skutečnosti ono není mé, je dáno k používání jako nástroj, prostě je se mnou silně svázáno, a já jej nemohu zcela kontrolovat), právě to mrtvé ve mně, se snaží zotročit a řídit, vládnout Živému, Osobnosti, ale vždyť Osobnost – to je Duch, je to část Ducha Svatého. A v těchto projevech práce vědomí vychází najevo celá podstata systému materiálního světa – smrt a lež. Systém je smrtelný a bojí se smrti. A tato jeho agrese je jen odvrácená strana strachu. Vědomí se bojí ztráty kontroly nad Osobností, proto i běsní.

 

                                     

 

 

Pro žijící Osobnost je velmi důležité, aby v životě udělala všechno možné i nemožné, aby se spojila se svojí Duší. Úkolem Materiální podstaty je za života Osobnosti odvrátit její pozornost od Duchovní podstaty za každou cenu, ať už je to pomocí myšlenek, přání, činů nebo skutků, nezáleží na tom. Podstatné je, aby člověk toužil po hmotném, pozemském a smrtelném. A pro ni je každý prostředek dobrý, včetně podobného projevování sub-osobností. V Materiální podstatě není Dobro! Je smrtelná. Proto jsou její úmysly stejné jako u každé rozumné hmoty – získat moc nad jinou hmotou a využít její životní sílu pro své účely. Materiální podstata dělá všechno možné pro to, aby změnila směr životního vektoru Osobnosti, aby ji odvrátila od Duchovní podstaty. Neštítí se ničeho a používá všechny své „zbraně“. A těmi je v prvé řadě agrese, útok. Hledá v člověku jeho slabé místo, kam je možné ho v myšlenkách „kousnout“, citově „udeřit“ nebo jednoduše navnadit na další „sladkou“ iluzi. Neustále člověku vnucuje nové šablony nebo aktivuje staré. Materiální podstata – to je diktatura mrtvoly!

Z knihy „AllatRa“

 

Osobnost ví, a nepochybuje. To je velmi důležité pochopení. A čestně přiznávám: už jsem vyslechla tolik špíny od svého vědomí; všechny jeho strašáky, pochybnosti, agresivní útoky, že už mám prostě plné zuby existovat a poslouchat jeho diktaturu. Nechci být malou ustrašenou a pochybující dívenkou, která doufá, že jí někdo pomůže a něco za ni udělá, která se bojí udělat chybu, a proto raději nic nepodniká.

Beru na sebe odpovědnost za svůj život, za svou volbu, své činy, a nebojím se zakopnout, nabít si šišku, protože vím, že stejně vstanu a půjdu dál, k Cíly svého života. Nebojím se, z Lásky strach nemám... A nezáleží na tom, co se stalo v minulosti, jaké byly šablony, jaké zkušenosti. Pravá volba a pohyb se uskutečňuje vždy jen v momentě tady a teď.

„Žanna: Ty se prostě vzdáváš toho, co tě dělá mrtvým, a přesouváš sílu své pozornosti, žiješ uvnitř tím, co tě dělá Živým. A dokud jsem to nepochopila v praxi, tak bylo velmi těžké žít – žít vědomím. Protože vědomí, to je hromada pochybností, všech možných variant a algoritmů.

Ale život rozvíjející se Osobnosti, to je něco úplně jiného. Osobnost vnímá jakoukoli situaci celostně, objemně. Osobnost ví, a nepochybuje. A rozdíl ve vnímání je zde obrovský. Osobnost vnímá celostně a objemně interakci mezi příčinou a následkem, a dokonce i to, co ji nabízí vědomí. Je to úplně jiný život. Je velmi odlišný od biologického života. Právě vědomí zasévá příčinu a sklízí následek. Právě u něj vždy dochází k rozdrobení, rozdělení, ke spoustě chaosu. Ale to je jen tok zpracované informace, která se Osobnosti předkládá už jako hotová.

Abychom se vnímali jako Duch, tím nejlepším je rozvinout ho v sobě a nečekat, že se to stane tak nějak samo sebou. Ale nic se nestane, pokud ty sám k tomu nepřiložíš úsilí.

Taťjana: Přesně tak. A ještě bych chtěla říci, že vědomí natolik zaměstnává člověka (vzájemnými vztahy, připoutává jeho pozornost ke každodennímu životu), že mu prostě nedává možnost se vzpamatovat. A co před Osobností tají? To, že člověk je ve skutečnosti Duch. Skrývá to, že pro vědomí je Osobnost pouze zdrojem potravy. A že všechen tento spěch je prostě zbytečný, když tě na konci stejně čeká smrt."
 

Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU“

 

Jistě kráčet vpřed a cítit pravdu uvnitř sebe, lásku, radost, štěstí. Prostě už nechci poslouchat vědomí, když začne zasévat pochybnosti o správnosti cesty a vyvolávat emoci viny kvůli tomuto duchovně vznešenému stavu a předkládat argumenty, proč nejsem hodna tohoto štěstí, ukládat falešnou odpovědnost za volbu druhých lidí, za minulost. Nechci se pohroužet do hloupého vnuceného sebeobviňování – služby systému. Vždyť všechny tyto úskoky, negativní vědomí – to všechno je podvod, a já to reálně cítím.

Milovat a být Šťastnou – to je nádherné! Radost se také násobí štěstím druhých lidí. Člověk sdílí se světem to, čím je naplněn. Šťastný člověk nebude nikoho urážet, nebude dělat nikomu nic zlého, on pouze pomůže, povzbudí, podělí se duševním teplem, Láskou. A čím více bude takových lidí, kteří září a zahřívají svou Láskou, tím více Světla a Radosti bude ve světě.

 

„Žanna: Živému – Živé, mrtvému – mrtvé. Neměli bychom snít a doufat, měli bychom Žít. Zaseješ Lásku – získáš Lásku. Protože... Bůh opravdu miluje každého, ale pouze ty, kteří milují Jeho.

Taťjana: V tom je smysl. Lidé často postupují podle vědomí, jak jsou zvyklí, na základě své minulosti. Ale Láska – to je něco jiného… To je Život tady a teď vně šablon systému.

Igor Michajlovič: Zvyk – to jsou šablony vědomí. Žiješ vědomím – budeš jednat podle zvyklostí. Žiješ Láskou – už jsi od zvyklostí osvobozen, jsi osvobozen od všeho. Co je to zvyk? Zvyk ve vědomí, a vědomí je součástí systému. Je to jednoduché.

Taťjana: Všechno je to opravu jednoduché. A ještě bychom neměli nosit své šablony, protože jde o vědomí, a to může… přemítat i o minulosti, i o budoucnosti… No a ty jsi prostě… tady a teď… miluj… a to je vše.

Igor Michajlovič: Minulost, budoucnost – je pouze ve vědomí, ale ono nemá přítomnost. A u Osobnosti není ani včera, ani zítra. U Osobnosti, která žije Duchovním Světě v lásce Boží, u ní je teď. A teď – to je nekonečno...“.

Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU“

 

Když cítím, že jsem skutečná, živá, naplněná Boží Láskou, tak pociťuji hlubokou, klidnou a ohromnou jistotu ve všem, co dělám, ve volbě, kterou provádím. V tu chvíli se podobám klidnému oceánu, hlubokému a naplněnému. A nejsou zde pochyby, je jen jasnost, pochopení. Vděčnost za všechno prostě přetéká. Tak to jsem já skutečná – Osobnost. A to je Život. Popravdě Život – to je štěstí a radost, a život nemůže přinášet utrpení. Život – to je velkorysý dar, obrovský a překrásný. A co může být v dočasném životě na Zemi důležitějšího, než získání Života věčného? Co může být důležitější než Bůh? Důležitější než Láska? Nic.

A co mi vědomí nabízí odložil na neexistující „potom“? Ty nejdůležitější věci na cestě spasení sebe sama jako Osobnosti, na cestě k získání Duchovní svobody, pravého Štěstí a nekonečné Lásky. A jakékoli bezvýznamné věci, které ve skutečnosti nic neřeší, ty naopak vědomí vyplnit vyžaduje. Abych se na něco rychle podívala, kam je nutné jít, co je nutné udělat z hlediska zabezpečení materiálního aspektu života, a musí to být přinejmenším rychle, okamžitě a hned. A Duchovní může počkat. Vždyť když jsem ho poslouchala, nebyla jsem živá, to můj život za mě „prožívalo“ vědomí, a já jsem se v tu chvíli jen vyskytovala v divadle stínů, iluzí a pochybností.

 

„Žanna: Když v praxi v sobě pozoruješ a chápeš všechnu tu svoji hloupost, tak se jednoduše ptáš sám sebe: „Tak stojí vůbec za to krmit systém? Nebo se prostě musím vzdát své vlastní pýchy a žít uvnitř sebe Láskou, životem Osobnosti jakožto Ducha?“ Vždyť v tu chvíli je ti úplně jedno, co tam je, ve třetím rozměru, co se ti snaží našeptat vědomí.“

Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU

 

Já si vybírám Život, aktivní činy podle hlasu Duše! Je to má volba, kterou se snažím potvrzovat v každém okamžiku. Protože touha po Životě, skutečném Životě v Lásce a Pravdě, je silnější než otrocká poslušnost vědomí vůči systému.

 

 

„Žanna: ...reálná cesta k Bohu – to je cesta právě tvých vnitřních pocitů a činů. A to je velmi důležitý moment – právě činů. To znamená, že nesedíš a nečekáš, že někdo přijde a něco ti dá, ale jednáš, ty prostě projevuješ své pocity, miluješ, ty se v tom pocitu nacházíš každý den. Vyjadřuješ svými pocity svůj záměr a projevuješ jej v okamžiku „tady a teď“. A to je tvůj soukromý život – je to život Osobnosti. A velmi se to liší od toho soukromého života, který zná tvé vědomí, kdy tě nutilo strádat kvůli myšlenkám, nutilo tě přemýšlel o vnějším... Protože v těchto chvílích hluboké radosti chápeš, že tvůj Duch není zotročen, že tvůj Duch převyšuje intelekt. Chápeš, že Duch je svobodný, a chápeš, že je jeho síla v Lásce. Chápeš, že hluboké sebevyjádření tvé nekonečné Lásky – to je ta reálná cesta k Bohu, a právě to je v praxi to nejdůležitější."

Z pořadu „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU

 

 

                                    

 

Autor: Sofia Rybaková

 

Zdroj: https://allatravesti.com/zhazhda_zhizni