TOMÁŠ KLUS: Smyslem života je poznání Pravdy

 

                                                                             

Český písničkář a hudebník, nadělen citem pro slovo – nejen takové přívlastky Tomáše Kluse vystihují. Především je to člověk, jež upřímně hledá Pravdu, jako svou životní pozici vždy volí Lásku a mnohé motivuje svou otevřeností. Ve své tvorbě se dělí především o svá osobní pochopení a díky tomu je jeho hudba lidem blízká.

Rozhovor pro ALLATRA TV byl uskutečněn v rámci projektu „Jediné Zrno“.

 

 

Co člověk může dělat pro to, aby se stal lepším?

Stačí být dobrým, to znamená nedělat nic zlého. Protože v  podstatě, uvnitř, to naše gró, je dobré. Já nevěřím tomu, že se rodí zlí lidé, kteří jsou jako předurčeni svou myslí k tomu, že budou ubližovat. Já věřím na karmu, na příčinu a následek, a i když je někdo extra zlý, nebo mám s někým extra problém, tak se na to vždy dívám tak, že si toho dotyčný není tak úplně vědom, proč to tak je. Proto je dobré nesoudit předem a pátrat po tom, proč jsou věci tak, jak jsou.

Co podle Vás spojuje všechny lidi na světě?

Touha po štěstí, touha po harmonii. A  proto si myslím, že je dobré si povídat, abychom to o sobě zjistili, a proto je dobré, že děláte to, co děláte. Protože já osobně neznám, a myslím si, že nikdo takový ani není, kdo by se principiálně chtěl s někým hádat, nebo někomu ubližovat jakýmkoliv způsobem… Takže společná je nám touha po štěstí a po vymanění se z utrpení, které si způsobujeme tím, jak přemýšlíme o věcech.

Takže souhlasíte s tím, že člověk by si v první řadě měl kontrolovat myšlenky?

Ano, samozřejmě. Každá velká změna může začít jedině u Vás, jak říkal Gándhí: „Chceš-li změnu, staň se sám tou změnou,“ s  tím souhlasím. Hodně lidí odrazuje to, že mají dojem, že svět už je na tom hodně špatně a už je pozdě na to cokoliv měnit. Já si myslím, že je dobré si uvědomit, že svět jde opravdu změnit. Ale jenom tam, kam dosáhnou vaše ruce, a  proto když někdo chce měnit svět, tak ať nejdřív natáhne ruce a  zjistí, že opravdu se v  jeho dosahu, jeho pomocí, dá změnit úplně cokoliv. Všechno je v našich rukách, ale dobré je, aby ty ruce byly řízené klidnou myslí. Ono to jinak není ani možné, že jo... My taky máme desku a jedeme turné, které se jmenuje „Spolu“, protože je krásné být jedinečný. Ale to už jsme, to už jako vězme, že to tak je. Ale ten svět je naším společným dílem, prostě naším společným domovem a je dobré se umět domluvit, najít společnou řeč o tom, jak chceme aby svět vypadal, jak ho chceme tady mít. A myslím si, že tak, jak vypadá teď, ho tady nechce mít nikdo. Ale jen si na to stěžovat, to prostě nejde, protože z toho stěžování pak vznikají ty půtky a nedorozumění. A myslím si, že je dobré si povídat neagresivně a  neimpulsivně o  těchto věcech a jenom se shodnou na těch základních věcech, což je to, že to chceme hlavně v míru, protože léta válek a  zbrojení nikdy nikam nevedla.

Co je pro Vás Láska v nejvyšším slova smyslu?

Láska v nejvyšším slova smyslu? Myslím si, že to je nevyjádřitelné. Myslím si, že je to převážně životní potřeba a že to je nejrychlejší cesta ke štěstí, že v momentě, kdy člověk přijme Lásku jako způsob života, tak začne být šťastný, protože Láska znamená, že nehledáte na sobě ani na druhých lidech to zlé. A  neznamená to, že žijete s  růžovými brýlemi, ale snažíte se chápat druhé lidi a nepovyšovat se nad ně, být tady pro druhé. Ale ne tak, abyste vy pak měla pocit, že „já tady trpím pro ty druhé, já jsem takový spasitel“, to prostě není ta cesta. Ale je to velice těžké, protože mysl se cuká, že jo, mysl vám neustále říká: „A co já? Já tady udělám pro všechny čaj. A kde je můj čaj? Já jsem si nestihl udělat čaj pro sebe.“ No prostě tak to občas je, že člověk nestihne sebe, ale o to vznešenějším člověkem se pak stává. Takže Láska je ochota být tady pro druhé, bez toho, aniž by to člověk ostatním pořád předhazoval. Já bych chtěl poznat pravdu, to je smysl mého života, proto se po ní snažím pátrat. V určitém okamžiku mého života se hledání pravdy stalo mým největším hobby. A pak vychovat děti, prostě tak, aby se netrápily věcmi, kterými jsem se trápil já, aby v sobě zbytečně nevyživovaly nějaké pochybnosti o sobě samých, ale to si myslím, že je taková přirozená součást života – poznávání, protože ty děti jsou nejlepším prostředníkem toho, aby se člověk poznal, aby poznal život. Myslím si, že smyslem života je poznání.

A kde to poznání hledáte, tu pravdu?

To je právě to, že ona je všude. Ona se pravda nehledá, jenom je důležité si ji uvědomit, a  to je na tom to nejtěžší. Taková ta touha po probuzení, po osvícení – to je krásné, ale není to tak, že se najednou rozsvítí to světlo, je to velmi dlouhá práce. A myslím si, že to stojí za to, se na tu cestu vydat, protože tím můžeme být prospěšni nejenom sobě, ale všem vnímajícím bytostem. Kéž jsou šťastny.

Je něco, co byste chtěl popřát projektu „Jediné Zrno“, který nese do světa zprávu o tom, že se můžeme „chytnout za ruce“ a vytvořit něco krásného?

Kéž ta Vaše jiskra vzplane a  zahoříme všichni. Buďte šťastní a dělejte lidi šťastnými. A děláte to tím, že s nimi mluvíte, to je to nejdůležitější, mluvme spolu prostě.

Moc Vám děkujeme!

  

 

Rozhovor můžete shlédnout na kanále allatra.tv/cs