Tohle je domov

Zapadané vrcholky hor a za nimi paprsků chór
sněhobílá čistota, něha, smíření a Láska
vše kolem zpívá, tancuje a jásá.

Jsi všude – ve sněhu, ledu i stromě
zalíváš mě teplem, něhou, touhou zůstat v tobě
tolik známém, tolik blízkém a nekonečném objetí.

Jsem větví stromu, zabalenou do sněhu, v absolutním přijetí
může nyní přijít cokoli, 
já tě obejmu,
zastavil se čas,…jsem párou, duhou…vlastně nevím, co jsem zač

Vidím tě v očích každého člověka,
všichni jsou rodní, blízcí,
není rozdílu pleti, vyznání či jazyka.

Mluvíme spolu, ale jinak
slova prázdná jsou,
když srdce se naplní Láskou, touhou a pokorou.

Tohle je Domov, odkud všichni jsme
a skrze Lásku už nerozdělíme se.

Eva Hronová