Například: Dobré zprávy
TO, co je za slovy, TO, co je pro všechny společné, TO, co spojuje svět.

    Šla jsem dnes na své oblíbené místo u řeky Vltavy. Tomu místu říkám "U Boha", protože jsem tam prožila mnohé nádherné chvíle, kdy jsem cítila, že On je blízko, že ta atmosféra, to ono TO je tam. Proto tento název. Je to nádherné zákoutí plné vůní přírody, s kachnami, mrskajícími se rybami, se určícím potůčkem, který přitéká z nedalekého lesa a vlévá se do Vltavy. K tomu místu chodí mnozí, často se tam usídlí rybáři, takže tam není „ten klid“, a já pak jdu dál a vyhledám jiné místo, kde mohu být sama. Protože když je v přírodě člověk sám, cítí přímo božský klid a mír. A člověk chce být sám...

     Když jsem se dnes blížila ke svému místu, všimla jsem si, že na lavičce u asfaltové cesty poblíž sedí starý muž, opálený, šlachovitý, s bílými vlasy a odranou kšiltovkou. Asi rybář, řekla jsem si. No, jinak bych asi prošla dál, ale dnes ne. Proč bych měla chodit jinam, když tolik chci jít tam, pocítit TO, načichat se vůně, co se linou nad vodou, vůně mokrých trav a rozkvetlých hlohů, položit ruku na hladinu vody a zahledět se do míst, kde se večerní slunce odráží na vlnkách tmavnoucích vod. Ach Bože, to je taková krása! Chci dnes poděkovat Bohu právě tady, teď, na tomto místě. Proč bych měla chodit jinam? Tak jsem sešla k řece, nadechla se a uviděla a ucítila TO a už jsem v duchu děkovala za to všechno, za tu nádheru. Taková krása. Pak jsem přešla k potůčku vedle, který tak krásně zurčel, a čupla si poblíž něj a sledovala bublinky, co vytvářely vodní pěnu a nadechovala tu nádhernou vůni vody. Bylo mi tak dobře, že jsem nepotřebovala vůbec nic...

     Tu najednou jsem koutkem oka postřehla pohyb za sebou. Onen rybář, protože mě tam neviděl skrčenou, vyrazil, aby se usadil na svém místě u řeky. Jakmile mě zahlédl, trochu se lekl a viděla jsem tu chvíli, kdy se rozhodoval, jestli má jít zpět, anebo blíž. Přišel blíž (stál asi 2,5m ode mě) a začal mluvit o řece, o lese, slunci, o vůních... Tu najednou, jako by se sešli dva známí, kteří se dlouhá léta neviděli. Tak jsme si rozuměli!

     Dva lidé, co rádi samotaří v přírodě, co si vychutnávají ty nádherné momenty, které jen příroda sama dokáže vykouzlit. Třeba šumění per přelétajících labutí nebo jak se leskne, třpytí a voní sníh a led na ostrém slunci. O vodách, v nichž žijí ryby všech velikostí, o loďkách a člunech, o kačenách a zapadajícím slunci, které ozařuje jejich let. Cítila jsem TO a vím, že TO cítil také. A rozmluvil se a povídal a povídal a já cítila takovou lásku, vděčnost Bohu za tuto chvíli, radost, že jsou lidé jako já a že TO můžeme cítit společně. A došlo mi, že možná právě TO je tím oním, co lidé v komunikaci s druhými vlastně hledají. TO, co je za slovy, TO, co je pro všechny společné, TO, co spojuje světpocit Lásky.

     Když jsme se loučili, pověděla jsem mu, že právě tak, jako on, i já jsem často samotařila. Jen já a příroda. A řekla jsem mu, že přicházím na to, že opravdu mnohem lepší je to s někým sdílet. A že kdybych dnes nevyjela ze svých zajetých kolejí (někdo tu je, tak půjdu pryč a najdu si jiné místo), tak bychom se dnes prostě nesetkali. A je fakt, že kdyby on se rozhodl, že kvůli tomu, že tam jsem, půjde pryč, nesetkali bychom se a neprožili bychom tyto krásné chvíle.

     Jak úžasné věci se dějí, když člověk odsune stranou své "ale a co když", když odsune stranou své programy v hlavě, které ho vězní a oddělují od druhých... Pak se mohou setkat i dva samotáři a hned pochopí, že na tomto světě nikdo není sám.

Lenka

Líbí se mi 57



TO, co je za slovy, TO, co je pro všechny společné, TO, co spojuje svět. - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 57
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Pokud budeme shovívaví ke zlu, pak si ani nevšimneme, jak se staneme lhostejní k dobru.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"