Tam, kde končí strach

Tam, kde končí strach,
začíná být vidět třpyt slunce.
Viditelný okem jediným,
zrakem vnitřním,
láskou zalitým.

Tam, kde shodíš,
co k tobě nepatří,
zůstáváš nahá stát.

Uprostřed ničeho,
v souladu se vším.
A z vnitřního ticha,
chce se ti smát.

Z živého ticha,
co zalilo tě celou...

Začínáš chápat,
co chtěli moudří říct
a začínáš vidět,
že není těžké žít.

S rukou zdviženou,
se zrakem sklopeným,
ženeš se vstříc nekonečnu.

A ženeš pomalu,
protože věčnost si žádá klid.
Ale ženeš,
protože touha je silná.

Láska.
To slovo ústy nevyřčeno,
horký cit -
tvá hruď se vzdouvá.

Ponoř se celá,
osobo smělá.
Ponoř se se vším,
co jsi kdy byla.

Co v tobě skutečné
za povšimnutí stojí?
To vezmi s sebou
a zbytek tu nech,
tam pro těžké místo není.

Vejdi.
Smíš být tak smělá,
pozvi mě blíž
a dej mi poznat, 
co pro mě zříš.

Jsi brána, jsi studna.
Život skrýváš.
Já žíznivá...
O čem zpíváš?

Ta slova znám,
nejsou neznámá.
Avšak je nerozpoznám,
mysl mě uspává.

Dívám se na tě,
pokorně čekáš
a s láskou trpíš
každý můj krok.

Tak něžná...
Dotknout se smím?
Má milá duše,
spoj mě s Ním..

Markéta