Například: Dobré zprávy
Strachy v mém životě. Jak se mi podařilo se s nimi vyrovnat?

Ale já jsem věděl, že každý centimetr, který nyní ustoupím pocitu strachu, se promění na metry, pokud se skutečně ocitnu v nebezpečí.

Erich Maria Remarque „Noc v Lisabonu“

Asi každý z nás je vystaven strachům různého druhu. Provázejí nás celým životem. Strach má mnoho odstínů, najde si místo v celém materiálním vesmíru. Existuje velmi mnoho různých průzkumů ohledně strachů, bylo napsáno mnoho knih popisujících, jak se s ním vypořádat. V tuto chvíli nebudu filozofovat na toto téma a nebudu vyjmenovávat všechny způsoby zbavení se strachu, které lze nalézt na internetu. Místo toho se podělím o svou zkušenost a vztah ke strachu. Jakým způsobem se tento vztah měnil a doposud se mění, díky Prapůvodním znalostem, s nimiž jsem měl možnost se seznámit.

 

Strachy v mém životě

strachy_1

Co si vzpomínám, vždycky jsem se něčeho bál:

• Bál jsem se hněvu rodičů, a že dostanu řemenem.
• Bál jsem se hadů, protože se jich bála moje matka.
• Bál jsem se, že mě zbijí chuligáni.
• Bál jsem se, že neudělám ve škole zkoušky, i když je udělali prakticky všichni.
• Bál jsem se seznamovat s děvčaty, protože jsem se jim nemusel líbit, a ony si o mně mohly myslet něco špatného.
• Bál jsem se, že se dostanu do pekla, protože jsem poslouchal těžkou muziku, že je to pro katolického teenagera obrovský hřích.
• Bál jsem se vystupovat na veřejnosti. A bylo jedno – jestli mě vyvolali v hodinách k tabuli nebo jsem měl číst báseň před celým městem na nějaké slavnosti. Jediný rozdíl byl v počtu lidí, kteří viděli, jak se moje tvář stává postupně tmavě červenou, jako řepa. A zdálo se mi, že tato událost byla pro lidi hlavním tématem diskuse.

 

 

Dospěl jsem, ale v mém životě se objevovaly nové události, které byly opět doprovázeny strachy. Strach, že se nevypořádám se svými povinnostmi na dobře placeném místě. Strach převzít odpovědnost v různých životních situacích. Strach, že nemusí stačit výplata na zaplacení účtů. Strach, že se během života nestihnu spojit se svojí Duší a stanu se sub osobností. Strach, strach, strach… A tak plynul den za dnem, rok za rokem. Tak probíhal celý můj život, dá-li se to, samozřejmě, nazvat životem. 

Jak jsem se pokoušel utéct od svých strachů

Popravdě je třeba říci, že jsem se nechtěl smířit se životem zbabělého zajíčka a snažil jsem se, jak nejlépe jsem mohl, vyrovnat se svými strachy. Objevil jsem různé chytré způsoby, jak uniknout strachům. Koneckonců, mám bystrou mysl, a mohu najít jakékoliv ospravedlnění pro to, abych nedělal to, čeho se bojím.Proč bych si měl hledat dobře placené místo a hnát se za úspěchem v kariéře nebo podnikání, jestliže štěstí nespočívá v penězích, a já jsem dostatečně chytrý na to, abych se nestal otrokem Systému. Ať ostatní běží životem jako veverky v otáčivém kole, já stojím nad těmito merkantilními záležitostmi. Lepší je mít obyčejnou práci, kde se moc nemusí přemýšlet, odpracovat si svých osm hodin a být volný, klidně spát. Ať se tento hlupák - nadřízený nervuje a bojí. Abych se nebál seznamovat se s dívkami, objevil jsem perfektní lék proti strachu, ve formě alkoholu. Zbavoval mě nejen strachu a nesmělosti, ale navíc mě činil veselým a vtipným. Roky plynuly a já jsem se stále něčeho bál, ale zato jsem si dobře osvojil, jak od strachů utíkat. Díky alkoholu a lehkým drogám jsem si vytvořil iluzorní útočiště, kde jsem se mohl před strachy skrývat. I když i v tomto útočišti mě strachy obklopovaly, a protože jsem nevěděl, jak se s nimi vyrovnat, předstíral jsem, že neexistují. Samozřejmě, že byly chvíle, kdy jsem byl upřímný sám k sobě. Jasně jsem pociťoval vše, co se dělo kolem i uvnitř mě, a chápal jsem, že strach mě stále drží. Nemysli si, milý čtenáři, že jsem trpěl nějakými obzvlášť krutými fobiemi. Byly to stejné strachy: žít, zemřít, strach z neznámého, jako u většiny lidí. Každý s nimi žije po svém. Ale strach je v každém, jestli ses, samozřejmě, už nestal andělem.

Bát se nebo Žít?

Díky šťastné okolnosti jsem měl možnost se seznámit se „Skutečnými Znalostmi“. Využil jsem ji a díky těmto Znalostem jsem začal stavět nový základ svého světonázoru. Tolik zajímavého a důležitého jsem pro sebe odhalil! Včetně strachů.Zaprvé jsem si uvědomil, že se bojím, protože nedůvěřuji Bohu. Uzavřel jsem se před nekonečným Božím milosrdenstvím a necítím v sobě Jeho Božskou přítomnost. A stejně tak, jako se u každého dítěte, které přišlo o své rodiče a nachází se na cizím a nebezpečném místě projevuje strach, tak se projevuje i ve mně. Když jsem otevřený Bohu, a jsem průvodcem Jeho Božské vůle, nejsou ve mně žádné strachy. Z principu nemohou existovat. Ovšem ve chvílích, kdy uskutečňuji vůli Živočišného rozumu, vědomí se naplňuje různými obavami. Proč je tomu tak? Vše je velmi jednoduché. Systém mě jednoduše využívá. Pro něj jsem jednoduše potravou: žádné slitování, pouze nenasytný apetit. Prostřednictvím mého vědomí mi Systém nabízí různé iluze, které ve mě probouzí strach. Když si vybírám strach, sám dobrovolně krmím Systém svými emocemi. Ale nejzajímavější na tom všem je, že mé vědomí mi po celou dobu lže, a za těmito strachy, které mi nabízí, nic není – jen prázdnota, iluze. A nejlépe je to možné procítit v těch momentech, kdy překonávám strach a setkávám se s ním tváří v tvář. Každá taková událost je malým hrdinstvím, které mě dělá silnějším. Tato malá vítězství se hromadí v podobě zkušeností, ukládají se v podvědomí a při další situaci už pracují jako protiargumenty. Pomáhá to vypořádat se s dalšími útoky Systému v podobě strachu. Jako příklad mohu uvést svůj strach z veřejného vystupování, a jak ho překonávám. Když jsem na toto téma hovořil s druhými lidmi, zjistil jsem, že tento strach sužuje mnoho z nich. Toto mé odhalení bylo příjemnou úlevou a vzalo Vědomí možnost mi nalhávat, že zbabělý jsem jenom já. Čeho bych se měl potom bát, pokud jsou všichni na tom stejně, a já nejsem výjimkou. Systém nás celou dobu rozděluje. Všichni žijeme se stejnými šablonami a v tutéž dobu si myslíme, že tyto vlastnosti máme pouze my. V tom se skrývá síla Systému. Toto odhalení bylo, samozřejmě, velmi cenné, přesto mě však nezbavilo strachu vystupovat před publikem. Proto dalším krokem, který jsem udělal, bylo – jít naproti svému strachu. Díky tomu jsem získal jedinečnou zkušenost. Nehledě na obrovský neklid, třesoucí se ruce a hlas, na zarudlou tvář jako rajče, jsem vystoupil před publikum a splnil svůj úkol. Dokud jsem byl v sevření strachu, bylo to těžké. Ale poté, co jsem přesunul pozornost na dýchání a uvolnění fyzického těla a nasměroval pozornost do oblasti sluneční pleteně, kde se v energetické konstrukci nachází Duše, strach ustoupil. Cítil jsem se svobodněji, dostavil se pocit lehkosti a uviděl jsem, že se zde není čeho bát. Blesk do mě neudeřil. Země se pod mýma nohama nerozevřela. A vůbec se se mnou nic špatného nestalo. Zato jsem získal jedinečný zážitek. Takže vyvstává otázka: proč bylo nutné se bát?

V Duši není místo pro strach

strachy_2

 

Nemám už nějakou dobu žádné pochybnosti o tom, že můj největší nepřítel se skrývá   uvnitř mě. Je to moje vědomí. Celou dobu lže a pokouší se udělat mě nešťastným. Proč? Protože je součástí Živočišného Rozumu, který mě používá jako potravu. Když     jsem nešťastný, vychází ze mě různé emoce, a v těchto momentech mě Systém – Živočišný Rozum – žere, doslova pojídá můj Duchovní potenciál. Ovšem Systém mi nemůže nic udělat, pokud jsem šťastný, plný lásky a harmonie. Proto mě neustále provokuje, abych projevil emoce. V opačném případě nemůže uspokojit svůj nenasytný apetit. A jedním z nejúčinnějších způsobů útoku Systému je emoce strachu. Právě proto vědomí neustále lže a překrucuje skutečnost, abych se bál. Potom se automaticky stávám potravou systému. Ale osobně se mi nelíbí být miskou kaše či knedlíkem. Já jsem si vybral být pánem svého života a vnitřního stavu. A tam není místo pro strach! 

 

 

„Vše, co je v tomto světě, dříve nebo později zmizí a promění se v prázdnotu. Tak proč se bát toho, co už neexistuje před tváří Věčnosti? Když si vyberete duchovní cestu, kráčejte k Bohu a neohlížejte se zpět. Ničeho se nebojte, protože v tomto světě je všechno dočasné a pomíjivé. Pamatujte si, že jste se narodili pro vyšší Svobodu! Vždycky máte právo osobní volby. Ve vašich rukou leží rozhodnutí, jestli se stát vězněm Materiální podstaty nebo se spojit s podstatou své Duše a tvořit Světlo pro druhé! Být Člověkem, žít pro vyšší duchovní cíle, usilovně pomáhat lidem – to jsou pravé hodnoty, které je možné získat na tomto světě a odejít s nimi na Věčnost. Všechno v tomto světě má svůj Začátek a Konec. Ale jen pro ty, kteří prostřednictvím svých myšlenek a činů dokázali poznat něco Vyššího, se Konec stává Začátkem.“

Sensei ze Šambaly IV“. Anastasia Novych

 

Samozřejmě, to, že jsem párkrát vystoupil před publikem, ze mě ještě nedělá nebojácného hrdinu, který klidně přijímá všechny zkoušky života. Vědomí mi bude i nadále nabízet, abych se bál a mému tělu, aby se třáslo od strachu. Ale já už se těchto provokací nebojím. Protože vím, že to není pravda, je to nehorázná lež, kterou jsem se rozhodl ignorovat. Odkud to vím? Díky zkušenosti, kterou získávám pokaždé, když si vybírám nebát se.

A to se týká nejen strachu z hodnocení, ale i zbývajících strachů. Ale proto, abys to pochopil, milý čtenáři, se budeš muset tváří v tvář setkat se svými strachy a zvítězit nad nimi.

Autor: Janis U. Lotyšsko 

Líbí se mi 24



Strachy v mém životě. Jak se mi podařilo se s nimi vyrovnat? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 24
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Každý skutek vytváří především naše zformovaná myšlenka.


Kalendář událostí