Štěstí a přebývání v Bohu – to je jednoduché a přirozené, jako Život

Sedím na koberci v ložnici. Příjemně hřejí paprsky slunce, jenž se blíží  k horizontu. Přes terakotové záclony balkónu se nádherným teplým světlem zalévá prostranství. Vítr si pohrává s roletkou a uvnitř je teplá rozlévající se radost. Skvělý čas! Píšu o štěstí, které teď cítím jako samu sebe.

Hra světla a stínu: Život nebo iluze?

Uvědomuji si, že jsem stejná, jako mnohé jiné. Jako mnozí, chci citové vztahy, být milovanou a žádoucí. Dosáhnout ve své práci úspěch, rychle splatit půjčku na auto, mít nějaké bydlení ... Ale tohle vůbec není důvod k napsání článku, ale pouze příčina toho, co mě vrhá do bažiny, kde se vaří celé lidstvo ve snaze uchytit něco pro sebe. A já, jako i ostatní, se snažím "uspořádat" svůj život, iluzí svého života ... Myslím, že si musím náležitě organizovat práci, vydělat peníze, zorganizovat si individuální bydlení a pokud jsem to neudělala, jak mohu být šťastná? Kde to má příčinu? Jednoduše být šťastnou je nesprávné, je třeba být za prvé - váženou, za druhé - dospělou, zatřetí - soběstačnou. Tři rozsudky. Vycházeje z nich, o štěstí, které prostě je, se musím bít, zápasit, usilovat. Ale ono je jako horizont – ať běžím jak dlouho chci, vždy je na stejném místě ...

Něžné světlo slunečních paprsků se rozlévá po pokoji a proniká hlouběji, jdu za Ním ... Něha naplňuje srdce, radost tryská z nitra ... Uvědomila jsem si, že pociťuji štěstí, když vnímám samotný Život, otevírám se mu! Samotný Život - to je On. On - to není něco oddělené, to je závan větru a svoboda vznikající uvnitř, paprsky zapadajícího slunce a nadšený odlesk v srdci, láska blízkého člověka a opětovaná něha v duši.

Vzpomínám si na epizodu z nedávných událostí. Stojím v malé uličce u nepojízdného auta. Všechny mé grandiózní plány na dnešek se ruší, nevím, co dělat. Nedávno jsem ho vyzvedla po generální opravě, ale opět mu to nepomohlo. Přichází bezradnost a narůstá pocit křivdy za to, že nejsem schopná vyjít z této zacyklené situace. Už ze zvyku jsem sledovala svůj stav, když jsem si uvnitř s údivem všimla nějakou schizofrenickou rozdvojenost. Jedna - "velká mučednice", trpí těžkým osudem a všemi břemeny, které na ni padly. Ale tak, že se vyžívá v těchto útrapách. Druhá - "bezstarostná", se mezitím s lehkou tichou radostí kochá poledním sluníčkem, rovnoměrným krokem chodce a motýlem, který "náhodně" vletěl do kabiny auta. Co si vyberu? V tom momentě jsem si vybrala rozčílit se kvůli "nespravedlnosti" svého osudu. Ale prožité pocity se otiskly v mé paměti ...

 Znám a cítím Boha celý Život ...

Vzpomínám si na pocit v lese po dešti, kdy se kapky třpytily na osice, srdce se zalévalo jiskřící radostí. A ještě tiché večerní sněžení s poletujícími péřovými vločkami ve světle lucerny. Kdo by mi tehdy byl schopen dokázat, že Jeho není? Prostě jsem Ho tehdy nazývala Zázrak ... Otče, ale vždyť kvítek se nenamáhá rozkvést a housenka se nenamáhá stát se motýlem ...?! Proč si myslím, že pro Štěstí a Život naplněný Tebou, se musím velmi namáhat a úporně o to usilovat?

A vzápětí dostávám novou zkušenost. Přichází zpráva a pak telefonický hovor, burcující mé ego a nezapadající do obrazu vymyšlené ideální reality. Znovu volba, znovu lekce. Ale teď cítím nesmyslnost, umělost předkládaného obrazu "reality" a spolu s tím- touhu pohrát si s ní a cosi komusi dokázat. Co si teď zvolím: iluzi nebo Život, "modrou" nebo "červenou pilulku"? Nakolik mě ještě baví hrát si a jsem už zralá jeddnoduše se otevřít Životu, důvěřovat Otci?

Vzpomínám si na citát Jeffa Fostera: "Ráj - to je přítomný okamžik. Peklo - to je palčivé přání toho, aby tento okamžik byl jiný. Je to velmi jednoduché."

Jakákoliv snaha o nápravu "nesprávné" situace a dosažení čehokoli - to je moje cesta na opačnou stranu od štěstí. Je třeba se jednoduše otevřít Životu v tom samém okamžiku, pocítit jeho dech. Předtím jsem Boha vnímala jako něco nedostižné, nepochopitelné, oddělené ... Ale znám Ho celý život. Bez Něho by nebyly možné povznesené zážitky, protože On  je Štěstí a Láska. A já cítím díky Němu. On je ve mně a já v Něm. Znamená to, že žiji Život a neusiluji o NĚJ ...

Chápu, v čem je podstata a hodnota mého života - být každičký okamžik spolu. A raději se otevřít v okamžiku Životu, a zapomenout na všechno úsilí. Tehdy Ho nikdy neopustím. A to je jednoduché!

"Bůh je vzduch tvůj. Vdechni Ho a dosáhneš nekonečné výšky."

                                                                                                                          Ibn al-Farid "Velká Kasída"

                                                                                                                          z překladu Zinaida Mirkin, autor neuveden

Zdroj: https://allatravesti.com/schaste_i_prebyvanie_v_boge__eto_prosto_i_estestvenno_kak_zhizn