Slyšeli jste někdy o stigmatech?
Stigmatici jsou hluboce věřící lidé, kterým v určitých chvílích vznikají krvácející rány na rukou, chodidlech, tedy právě na těch místech, kde je měl i Ježíš Kristus, když byl ukřižován na kříži. A přesně za tři dny tyto rány beze stopy mizí. A některým věřícím stigmatikům vznikají nejen rány, ale v jejich ranách se objevují také hřeby. Přičemž tyto hřeby byly analyzovány a skutečně se potvrdilo, že to není jen tak nějaký výrůstek z kůže a masa, ale skutečné hřeby, které byly vyrobeny z materiálu, jenž je charakteristický pro tu dobu, tedy asi před dvěma tisíci lety...
Dr. Nicola Silvestri, který se zabýval léčením stigmat poznamenal: “Z lékařského hlediska nelze považovat stigmata za rány nebo boláky, protože nemají tendenci zajizvovat se, i když jsou podrobeny léčbě. Nemají tendenci se infikovat, nerozkládají se, nedochází k degenerací tkaní, nevylučují nepříjemný zápach. Krvácejí a zůstávají stejné a neměnné, což je v rozporu se všemi zákony přírody.“
Za nositele stigmat je považován sv. František z Assisi, (1182 – 1226), mnich a zakladatel žebravého řádu františkánů. Stigmata se objevují i u osob v moderní době. U patera Pia se podle jeho výpovědi vyskytly po duchovním zážitku, a to již v mladém věku. Další nositelkou byla Therese Neumann von Konnersreuth, která v průběhu svého života trpěla šesti stigmaty a měla i dar uzdravování a zároveň byla breathariánkou. Asi nejznámější stigmatičkou současnosti je Catalina Rivas žijící v Bolívii. U ní se stigmata objevují jen jednou do roka na velký pátek. Dalším současným nositelem stigmat je P.James Manjackal. Stigmata se u něj projevují zejména při mši svaté při proměňování. Tak jako jiné “nadpřirozené“ jevy byla také stigmata, objevující se i dnes, podrobena zkoumání a odborně prováděným pokusům. Věda však dosud nemá úplně jasno. Lékaři připouštějí, že v některých případech se stigmata objevovala na tělech doslova před jejich zraky.
Odborníci jsou do jisté míry bezradní hlavně v případech dětí, kde chybí motivace senzacechtivosti a fanatismu, a u ateistů, tedy lidí bez vyznání.
Víra opravdu dělá zázraky. A neexistuje nic, co by bylo pro věřícího člověka nemožné, ať už věří v kohokoli nebo v cokoli... Víra nemusí nutně znamenat příslušnost k nějakému náboženství nebo církvi. Můžeme věřit v lásku, v úspěch, v uzdravení, v přátelství atd. Je to síla, která nás žene dál a jíž považujeme za nezbytnou součást našeho života.
Víra – to není jen slovo, je to vnitřní síla, kterou vytváří samotný člověk. A je-li absolutní, čistá, nezabarvená žádnou pověrou, má ohromnou moc.
Proto všichni velcí Učitelé lidstva v celé historii vyzývali lidi k víře a lásce a předávali jim tyto znalosti na jejich úrovni vnímání. Vzpomeňme si třeba jen na slova Ježíše: „Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci této hoře: přesuň se odtud tam, a přesune se; a nic vám nebude nemožné.“ A to nejsou prázdná slova, jsou to pravé znalosti pro ty, kdo umí poslouchat: „Ti, kteří slyší, uslyší.“
Dokonce i prostá ‚slepá‘ lidská víra, která má omezené možnosti, je schopna dokázat mnohé věci. A pravá víra odhaluje neomezené možnosti. Ona může nejen hýbat planetami, ale i vytvářet, ničit a ovládat jiné světy pouze jedinou myšlenkou.
A to je obrovská, skutečná síla! Pravá víra není vůbec žádný fanatizmus, který by byl vyhrocený až do absurdity. Naznamená to, že se budeme ‚bít se do hrudi‘ při sporech a demagogiích.
Pravá víra je stupeň čistoty naší vlastní duchovní síly.
Jedna stará pravda říká: „Jak uvnitř, tak i navenek, jak nahoře, tak i dole.“
Zanechat komentář