SÍLA ODPUŠTĚNÍ

     Krása odpuštění je v tom, že nás vysvobozuje ze sítí, v nichž jsme uvízli. Vysvobozuje nás z role oběti a ze situací, které se nám nezamlouvají.

     Odpuštění nám umožňuje žít způsobem, který nás nad danou situací povznese, a proto se tato situace mění. Díky odpuštění se mění náš způsob vnímání, takže věci vidíme v novém světle.

     Někteří máme strach, že odpuštění nás vmanipuluje do pozice oběti. To ovšem není pravda, protože odpuštění nás posune a promění nás i náš protějšek.

PODOBENSTVÍ:

Učeň přišel za učitelem a pravil: „Učiteli, ty jsi tak moudrý. S každým vycházíš v dobrém a na nikoho se nezlobíš. Nauč mě žít moudře a bez problémů.“ Učitel souhlasil s pomocí a poprosil učně přinést brambory a pytel. „Pokud se na někoho urazíš nebo se rozzlobíš, vezmi brambor, na jednu stranu napiš svoje jméno a na druhou jméno člověka, se kterým ses dostal do konfliktu a polož tento brambor do pytle.“ „A to je všechno?“ zeptal se učeň. „Ne. Tento pytel musíš nosit všude s sebou a pokaždé, když se rozzlobíš nebo se urazíš, přidej do pytle nový brambor“, odpověděl učitel. Čas ubíhal a pytel se postupně plnil. Bylo těžké ho všude nosit s sebou. Navíc se na bramborách začaly objevovat rašící výhonky a hnilobný zápach. Učeň přišel za učitelem a říká: „Učiteli, to už se nedá nosit, pytel je moc těžký a navíc brambory začaly hnít. Navrhni mi něco jiného.“ „Stejné věci se odehrávají ve tvé duši,“ odpověděl učitel. „Když jsi na někoho naštvaný nebo uražený, je to jako těžký kámen, ležící na prsou, kterého si hned tak nevšimneš. S časem kamenů přibývá. Činy se proměňují ve zvyky a zvyky tvoří tvou povahu, která plodí nepříjemné neřesti. Měl jsi teď možnost ze strany pozorovat všechno, co se děje uvnitř tebe. Pokaždé, když se rozhodneš někoho urazit nebo někomu ublížit, zapřemýšlej, potřebuješ-li tento těžký pytel zapáchajících brambor nosit uvnitř.“

"Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, co je vlastně kořenem mnoha našich rozporů a hádek, je to naše vnitřní nezralost, vnitřní konflikt mezi Materiální a Duchovní podstatou. Jak se lidově říká, na levém rameni sedí člověku "ďábel" a na pravém "anděl" a pořád mu něco našeptávají. Jenom ten "ďábel" občas našeptává nějak hlasitěji, provokuje a navádí k negativnímu chování – to je projev naší materiální podstaty. Když se ho rozhodneme poslechnout (volba je vždy na nás), hned se chytíme do zručně nastražené pastičky našeho ega. Prožíváme pocit rozhořčení, zloby, nenávisti, chceme někoho urazit nebo někomu ublížit, projevujeme agresivní chování. Možná se na první pohled zdá, že je to na místě.

Ale podívejme se pozorně na toho, komu chceme ublížit. Vždyť je to stejný člověk, jako jsme my, ve kterém žije stejně nádherná duše, která chce jenom lásku, dobro a mír. Stane se, že člověk udělá chybu, poddá se provokacím své materiální podstaty a projeví vlnu vnější agrese. Ale proč my reagujeme stejným hrubým způsobem? Vždyť všechno je v našich rukou, my sami rozhodujeme, jakým směrem se bude ubírat tato situace. Za okamžik všechno bude minulostí. Důležité ale je, aby vzpomínky na tuto minulost byly příjemné a hřály u srdce."

úryvek z knihy A. Novych Sensei ze Šambaly, 1. díl

Božena