Síla odpuštění

Krása odpuštění tkví v tom, že nás vysvobozuje ze vzorců, v nichž jsme uvízli. Vysvobozuje nás z role obětí a ze situací, které se nám nezamlouvají. 

Díky odpuštění se mění náš způsob vnímání. Když vidíme určitou situaci jinak, věci jsou pro nás opravdu jiné. Veškeré léčení v podstatě spočívá v tom, že dojde ke změně našeho vnímání, takže věci vidíme v novém světle. Odpuštění nám umožňuje žít způsobem, který nás nad danou situaci povznese, a proto se tato situace mění. Někteří lidé mají strach, že odpuštění je vmanipuluje do pozice oběti, kde budou i nadále zneužíváni. To ovšem není pravda, protože odpuštění ve skutečnosti posune jejich vztahový vzorec a promění nás i náš protějšek.

 Každá oblast, kde se cítíme jako ve slepé uličce nebo prostor, v němž nás někdo znepokojuje, je místem volajícím po odpuštění. Všechny trampoty, pokušení, neshody a námaha, jejichž prostřednictvím před něčím uhýbáme, vznikají proto, že se bojíme něco změnit. Pod příkrovem viny se skrývá místo plné strachu, a jelikož jsme v něm uvízli a máme špatný pocit, neuznáváme, že odpuštění by nám přineslo uzdravení a změnu. Ale vinu a strach nám pomůže překonat právě odpuštění.

 Cvičení 

Dnes se podívej na svůj život. Podívej se, v jakém ohledu prožíváš nedostatek a na to, kde zakoušíš konflikty: právě zde leží místa, kde jsi uvázl a bojíš se pohnout kupředu. Prozkoumej všechny choroby či zranění, které tě postihly, protože v nich se skrývá situace, v níž ses rozhodl někomu neodpustit. A nyní chvilku uvažuj o tom, jaká je to nemoc. Měj na paměti, že veškeré problémy jsou problémy se vztahy, takže každá situace, která zdánlivě souvisí s něčím jiným, se nakonec vrátí do interpersonální roviny. Každou hodinu dnes trénuj odpuštění v určité oblasti, ať už souvisí s nějakou osobou či situací. Říkej si: „Za těchto okolností ti odpouštím (zde dotyčnou osobu jmenuj), takže jsem svobodný. Za těchto okolností odpouštím (jmenuj konkrétní situaci), takže jsem svobodný.“ Pokud tato slova proneseš v okamžiku ryzí upřímnosti, mohou tě osvobodit. Určitě ti stojí za to vynaložit na toto cvičení trochu času! 

Zdroj: Chuck Spezzano - Jestli to bolí, není to láska, nakladatelství Eminent,

  http://psychologie.doktorka.cz/diky-odpusteni-se-meni-zpusob-vnimani/

Učeň přišel za učitelem a pravil: „Učiteli, ty jsi tak moudrý. S každým vycházíš v dobrém a na nikoho se nezlobíš. Nauč mě žít moudře a bez problémů.“ Učitel souhlasil s pomocí a poprosil učně přinést brambory a pytel. 

„Pokud se na někoho urazíš nebo se rozzlobíš, vezmi brambor, na jednu stranu napiš svoje jméno a na druhou jméno člověka, se kterým jsi se dostal do konfliktu a polož tento brambor do pytle.“

 „A to je všechno?“ zeptal se učeň.

 „Ne. Tento pytel musíš nosit všude s sebou a pokaždé, když se rozzlobíš nebo se urazíš, přidej do pytle nový brambor“, odpověděl učitel. 

Čas ubíhal a pytel se postupně plnil. Bylo těžké ho všude nosit s sebou. Navíc se na bramborách začaly objevovat rašící výhonky a hnilobný zápach.

 Učeň přišel za učitelem a říká: „Učiteli, to už se nedá nosit, pytel je moc těžký a navíc brambory začaly hnít. Navrhni mi něco jiného.“

 „Stejné věci se odehrávají ve tvé duši,“ odpověděl učitel. „Když jsi na někoho naštvaný nebo uražený, je to jako těžký kámen, ležící na prsou, kterého si hned tak nevšimneš. S časem kamenů přibývá. Činy se proměňuji ve zvyky a zvyky tvoří tvou povahu, která plodí nepříjemné neřesti. Měl jsi teď možnost ze strany pozorovat všechno, co se děje uvnitř tebe. Pokaždé, když se rozhodneš někoho urazit nebo někomu ublížit, zapřemýšlej, potřebuješ-li tento těžký pytel zapáchajících brambor nosit uvnitř.“

Zamýšlíme-li se hlouběji nad tím, co je vlastně kořenem mnoha našich rozporů a hádek, je to naše vnitřní nezralost, vnitřní konflikt mezi Materiální a Duchovní podstatou. Jak se lidově říká, na levém rameni sedí člověku ,ďábel‘ a na pravém ,anděl‘ a pořád mu něco našeptávají. Jenom ten ,ďábel‘ občas našeptává nějak hlasitěji, provokuje a navádí na negativní chování – to je projev naší materiální podstaty. Když se ho rozhodneme poslechnout (volba je vždy na nás), hned se chytíme do zručně nastražené pastičky našeho ega. Prožíváme pocit rozhořčení, zloby, nenávisti, chceme někoho urazit nebo někomu ublížit, projevujeme agresivní chování. Možná se na první pohled zdá, že je to na místě. Ale podívejme se pozorně na toho, komu chceme ublížit. Vždyť je to stejný člověk, jako jsme my, ve kterém žije stejně nádherná duše, která chce jenom lásku, dobro a mír. Stane se, že člověk udělá chybu, poddá se provokacím své materiální podstaty a projeví vlnu vnější agrese. Ale proč my reagujeme stejným hrubým způsobem? Vždyť všechno je v našich rukou, my sami rozhodujeme, jakým směrem se bude ubírat tato situace. Za okamžik všechno bude minulostí. Důležité ale je, aby vzpomínky na tuto minulost byly příjemné a hřály u srdce.