Zavírám oči má lásko,
to abych lépe viděla tvoji tvář.
Bílý lotos nad mým srdcem se sklání,
prahne po poznání
lásky duše v tobě,
v nás.
Zavírám oči,
skrze víčka vidím jasně,
mezi řádky propůjčené básně,
jsi to ty,
průvodce mými sny.
Na prahu hvězdných setkání,
tam v energiích lásky ruce zaclání,
tam mlčení skládá nový rým.
Jsem básník, skladatel, malíř,
těch nejjemnějších božských těl,
úžasné to dílo,
bylo by, kdyby bylo,
tady a teď se projevilo.
Nezapomeň,
čekám v galerii všedních dnů,
v duši pravdy obraz,
společný hvězdný kompas,
na cestě dvou lidských osudů.
Vše dobré na Tvých cestách,
podzimní klid
přeje z lásky P.
Setkání . Počet hlasů: 24 |
“Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.
Zanechat komentář