Semínko

Držel jsem v rukách maličké semínko a přemýšlel jsem. Může se zdát, že to semínko je mrtvé a neživé. Ale stačí, aby ho zvlhčila voda, stačí, aby ho zahřály paprsky slunce – a ono se probouzí do nového života, do nového růstu, do výše, ke Slunci!

A právě tak i lidská duše. Ona odpočívá, "spí", dokud ji konečně Božské Vody neomyjí a neprovlhčí, dokud ji konečně nezahřeje Božské Světlo Lásky.

A pak – začíná růst ke Světlu, k Lásce, ke Slunci a teplu! A tehdy začíná duše - semínko prorážet skrz "zemskou kůru".

Tak se výhonek každým dnem zpevňuje a stává se stále silnějším! A potom se možná může stát Vesmírným Stromem!