Například: Dobré zprávy
Všechno z toho, za čím jsme se celé roky honili, ztrácí hodnotu
Nyní, kdy se lidstvo ocitá na hraně, často hledíce smrti do očí, díky pandemii či klimatickým změnám zmítáno nejistotou, jaký zítřek bude, zda vůbec nějaký? Se řada z nás zamýšlí nad otázkou, zda jsme naplnili smysl svého bytí zde. Všechno z toho, za čím jsme se celé roky honili, najednou totiž ztrácí hodnotu. Stejně tak budoucnost, která je nyní nahrazena intenzivním prožíváním přítomného okamžiku. 
 
Velkolepé plány, touhy, hromadění bohatství, budování kariéry…, to vše nyní střídá neznámý klid, ve kterém konečně dokážeme naslouchat svým blízkým, ve kterém konečně slyšíme své nitro, hlas svědomí…
 
Najednou poznáváme cenu lidského života, který jsme možná brali za samozřejmost, začínáme si vážit zdravotníků, kteří každý den dávají své životy všanc v tzv. první linii na pomoc druhým. Při psaní domácích úkolů se svými ratolestmi povyšujeme práci našich pedagogů na poslání. Zjišťujeme, díky zavřeným obchodním centrům, že vše se nedá koupit a už vůbec ne štěstí… Toto vytržení ze zaběhnuté zóny komfortu může však být pro nás paradoxně skutečným darem, darem pro náš vnitřní růst, neboť jsme možná poprvé ve svém životě konfrontování s faktem, že materiální svět (bohatství, zdraví, kariéra…) je zničitelný, a to náhle! A v ten okamžik se právě nabízí otázka - jaký smysl by měl život, který by se plýtval na dočasnou materii? Všechno v tomto světě, i člověk je duální.

Volba zůstává na nás

A kromě materie jej tvoří i duchovní složka – Osobnost a Duše. A zde to začíná dávat smysl! Osobnost, to jsme my skuteční. My, kteří řídíme ten pomyslný vůz, který jede po cestě pozemského života, my, kteří děláme volbu, nebo spíše vybíráme z nabízených možností z informačního pole vědomí, vybíráme, jaký směr vývoje si zvolíme. Zda dočasný, zaměřený na plýtvání naší jedinečné síly (naší pozornosti) na hromadění a zvelebování té dočasné materie, či na posilování a postupné utváření nesmrtelné duchovní bytosti, kdy pomocí probouzení lásky v sobě, projevům lidskosti, pomoci druhým, respektem a vděčností posílíme my jako Osobnost natolik, že splyne s duší a zrodí se Anděl.
 
Každá obtížná situace dává člověku příležitost, aby vnitřně přerostl sám sebe! Tam, kde se hroutí vnější svět, se totiž nabízí jediné řešení – vystavět oporu v tom vnitřním, vnitřně vyrůst. Rakouský psycholog V. Frankl to označoval za duchovní svobodu člověka. V koncentračním táboře totiž pochopil, že člověk může být svobodný i ve vězení a zase naopak – cítit se otrokem svých tužeb, přání, egoistických projevů i v komfortním, zdánlivě vše dopřávajícím životě!
 
Prvním krokem na cestě k takové svobodě je kontrola myšlenek, uvědomění si, kdo jsem, uvědomění si své duality, toho, že vědomí, od kterého myšlenky proudí jako lákadla, není naše a jediné co chce, je za každou cenu získat naši životní sílu – naši pozornost, sílu z duchovního světa – v dávných dobách označovanou často jako Allat.
 
                  allat
 
Když člověk pochopí, kým je, co je smyslem jeho života zde a jaký cíl má, tak už mu nebrání nic v tom, aby se vydal na to krásné dobrodružství do svého nitra, kde najde ten největší poklad na této zemi – skutečnou Lásku, skutečnou svobodu, nikdy nekončící Radost, pocit jednoty a celistvosti… A pokud člověk během života nahromadil stav Lásky a stal se Láskou, zůstane Láskou i po odhození svého hmotného obalu. Pak už se člověk nebojí ani smrti, protože ví, že to je jen začátek něčeho dalšího, krásného. A jak napsala Anastasia Novych ve své knize Sensei ze Šambaly 1 díl:
 
„Hlavní není počet prožitých let, ale jejich kvalita. Jak a ne kolik.“
 
Ano, my odpovídáme za svůj život. Nikdo nám nestojí v cestě ke svobodě, k radosti, jen vědomí a jím nabízené myšlenky… Když jej posloucháme. Igor Michajlovič: „První, co musí člověk přijmout je to, že je člověk, uvědomit si svou duchovní a materiální podstatu, pochopit, že má dvě artérie. A Bůh i ďábel se nachází mnohem blíže, než jsou pro něj tyto tepny."
 
Když toto člověk pochopí, už je to jednodušší. Pak už jen stačí pochopit, že člověk nekontroluje své vědomí, ale že vědomí kontroluje člověka. To už mu „uvolňuje ruce“ a poskytuje příležitost prostudovat, jak pracuje systém. A pokud jej neprostuduje, nemůže zvítězit… Igor Michajlovič: „Vždyť co je ve skutečnosti vědomí? Jsou to neurony? Ne. A co je to vědomí? Jednoduchá otázka, na kterou do dnešního dne nikdo neodpověděl. A nikdo ho nevzal a neohmatal. A vědomí není nic jiného než banální informace. Otázkou zůstává, od koho pochází?"

Naše vědomí je nástroj

Naše vědomí je nástroj toho samého ďábla, o kterém říkají, že není, ale on existuje a je v každém z nás, a nelze to popřít, protože právě jeho nástroje fungují v našem vědomí. A jeho prostudování nám dává pochopení, že myšlenky v naší hlavě nejsou naše, zvlášť když jsou směřovány na rozdělení, na hádky, na urážky. Myšlenky směřující například na nadřazenost nad někým, na naši sebestřednost, na naši pýchu. Vědomí tuší, že v jednotě dřímá obrovská síla. Proto se vždy snaží rozdělit nás. Proto je tak důležité nepřijímat tyto negativní myšlenky jako spam, naopak soustředit svou pozornost na krásné, pozitivní okamžiky, na probouzení lidskosti, lásky, tolerance a vzájemného porozumění. Všichni jsme totiž na jedné lodi jménem Zem, všichni tvoříme jednu rodinu jménem civilizace.
 
A jak už i vědci v kvantové fyzice potvrdili na základě provázanosti částic – čin každého jednotlivce ovlivní celou civilizaci! A pokud vezmeme v úvahu, že vše kolem je ve stavu informační vlny – množství potencionalit, jak říká prof. Jan Rak, a až naše pozornost, když ji zaměříme, tak z toho učiní stav částice - tedy materii, je jasné, jaká odpovědnost za osud celého lidstva leží na našich bedrech, na každém z nás! Současný stav na planetě přivádí k zamyšlení, jak důležitou roli hraje sjednocení lidí po celém světě, formování kvalitních láskyplných vztahů. Protože v dobách těžkých si jedinec sám nepomůže, budeme se potřebovat navzájem. Pokud je budoucnost nejistá a konzumní společnost tak vratká a snadno zničitelná, jaký smysl má dohadovat se, urážet se, mstít se, vyčítat si a křivdit jeden druhému? 
 
Nebude-li lepší strávit je tím, že projevíme pocity laskavosti jeden k druhému, potěšíme druhé, pomůžeme jim?! Měli bychom se spojit v jeden celek na duchovních a tvůrčích základech a začít vytvářet tvořivou společnost založenou na humánních vztazích a dobru, na laskavosti, přátelství, pomoci. Společnost, kde svědomí, láska a čest jsou základními pilíři. Názorným příkladem toho nám mohou být dobrovolníci Mezinárodního společenského hnutí ALLATRA, díky kterým se již dnes spojují lidé z celého světa. Takovým je například projekt „Tvořivá společnost, cesty k jejímu dosažení”, do něhož se může zapojit každý!
 
Eva Hronová   

Líbí se mi 26



Všechno z toho, za čím jsme se celé roky honili, ztrácí hodnotu - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 26
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Na každého Vidžaje se najde Radža.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"