Realita, která se týká každého z nás: Pronájem těla

„Lidé se dívají na koruny stromu, ale nevidí kořeny. A podstata je následující: všichni lidé jsou si rovni v první řadě v podmínkách uvěznění v tomto hmotném světě, v charakteristikách svojí duchovní a materiální podstaty, v pomíjivosti života a dočasnosti přebývání na tomto světě! Všichni lidé se rodí a umírají sami a všichni mají svůj vlastní duchovní osud, který sami vytvářejí svojí volbou. Všichni lidé jsou ve své Duchovní podstatě laskaví, protože každý má duši, a v tomto smyslu jsou si všichni moc blízcí. Duše jsou jediné, jsou ze světa Boha. A to všechny lidi spojuje bez ohledu na sociální postavení, bydliště, náboženství a státní příslušnost jejich těl.“ 

Cílem tohoto článku je společně se podívat na to, jak funguje Materiální podstata v člověku. Jaké šablony a „háčky“ používá a jak manipuluje vědomím člověka. Když jsou informace a znalosti, mizí strach a pochybnosti. Člověk se stává režisérem vlastního života.

Pojďme se podívat na „ocelový háček”, na kterém nás drží Materiální podstata (ego) -tělo člověka. Proč ocelový? Protože pevně udržuje pozornost Osobnosti po celý život. Nutí ji trápit se, dělat si starosti, potřebuje se nasytit, zlepšit, uspokojit, vylepšit svůj tvar podle módních trendů, atd.

Nejvíce je rozšířená šablona, která trápí mnoho lidí, zvlášť ženy, a která se začíná u myšlenek: „Nejsem dost atraktivní“, „Nevypadám tak jako ony, a tudíž nejsem přitažlivá“, „S těmihle stehny mě přece nemůže mít nikdo rád“, „Hlavně aby v těch džínech nebylo vidět to moje břicho“ a podobně. Veškerá tato chybná hodnocení pochází z posuzování a vnímání sebe jako trojrozměrného objektu (to co vidíme v zrcadle). Tato šablona se často aktivuje u žen s cílem blokovat vnitřní tvořivou ženskou sílu, prostřednictvím které žena realizuje svůj vnitřní potenciál a slouží i svému okolí jako nevyčerpatelný zdroj inspirace a tvořivosti. 

V dnešní konzumní společnosti drtivá většina lidí sebe identifikuje se svým tělem. A právě odsud ústí mnoho psychologických problémů a lidského utrpení. Dochází například k neustálým myšlenkám na porovnávání sebe (jako těla) s ostatními, závisti, egocentrizmu. Vznikají touhy být alfa samcem nebo alfa samicí v kolektivu, pocity zlosti ve vztahu k lidem, kteří mají jiné formy těl, žárlivost nebo odsuzování.

Každý den se miliardy lidí točí ve víru podobných myšlenek. Ale jen málo z nich se dokopalo do podstaty svých problémů, aby pochopili co je jejich Osobnost a co jejich tělo. I když v dávných dobách, lidé tento zásadní rozdíl chápali, věděli, že člověk - to je mnohem více než jen tělo. Srovnávali tělo s autem, loďkou, oblečením, které nám bylo dočasně zapůjčeno. Je spojovacím článkem mezi viditelným a neviditelným světem a funguje podle programu Materiální podstaty.

Znalosti o těle často končí u výroku: „A tady mě něco bolí“. Ale kdyby člověk byl jenom tělo, měl by dokonalé znalosti o veškerých jemných detailech jeho řízení a žil by tak, že by dokázal řídit desítky tisíc nejrůznějších životních funkcí a operací, které v těle trvale probíhají. Ale tělo, jako jediný organismus, působí hlavně v autonomně, od vědomí Osobnosti režimu.

Proč lidé věnují tolik pozornosti vnějšímu vzhledu? Proč se zbytečně trápí myšlenkami, co si o jejich těle myslí ostatní? I když je dávno známo, že přes veškeré fyziologické rozdíly mezi lidmi, bez ohledu na příslušnost k určité rase, měl vždy největší hodnotu stupeň lidskosti člověka. Toto hodnocení se odehrává na bitevním poli lidského vědomí, na základě jeho volby mezi Duchovní a Materiální podstatou. Ve skutečnosti pro člověka není hlavní to, jak vypadá tělo, ale to, co je člověk podle svých vnitřních kvalit, jaká je jeho „duševní krása“.

Lidé se do značné míry ve svých myšlenkách nechají zlákat viditelným. Je důležité vědět, že úsilí někým se zdát, ještě neznamená ve skutečnosti jím být. Hlavní věc je, spoléhat na vnitřní pocity, které nikdy neklamou. Je zbytečné žít a snažit se přizpůsobit názorům jiných „zvířátek”. Nejlepší soudce je Svědomí.

Naše těla jsou pouze částí materiálního světa. Život těla rychle uběhne. Tělo je dočasné a smrtelné. Člověk (Osobnost) se nachází v těle. Osobnost, to je ten, kdo sleduje, kdo si vybírá mezi tou či onou informací, kdo se vaří v kotli myšlenek a pocitů. Kdo formuje svůj osud prostřednictvím emocí, myšlenek (informací), skutků a činů, prováděných s pomocí těla.

Tělo, stejně jako jakýkoliv stroj, potřebuje péči, ale pouze proto, aby Osobnost mohla dosáhnout cíle. Nic víc. Je důležité znát a neztrácet svůj cíl, což je duchovní osvobození. To je pro každého člověka velmi důležité.

Tělo je doménou Materiální podstaty. Lidské vědomí je při narození nastaveno na trojrozměrné vnímání světa. Ale to neznamená, že člověk, který změní stav vědomí, nemůže poznat více, než pro nás obvyklou třetí dimenzi. U člověka je naprogramováno několik změněných stavů vědomí. Právě v této době, věda teprve začíná poznávat tento neznámý aspekt lidského vědomí a podvědomí prostřednictvím biofyziky.

Je nutno akceptovat skutečnost, že ve starověku lidé o těchto složitých vědeckých objevech a vlnových procesech v lidské psychice nevěděli, ale změněných stavů vědomí úspěšně používali pomocí duchovních nástrojů - meditace, modliteb a duchovní praxe.

Práce na sobě a následné vnitřní změny - to je smysl duchovního rozvoje člověka. Pomáhá to pochopit reálné procesy viditelného a neviditelného světa a cílevědomě jít po duchovní cestě. Všechno ostatní je vedlejší.

Člověk, který se nachází ve stavu Duchovního pozorovatele, si uvědomuje, že když se narodí do tohoto světa, obrazně řečeno, dočasně si půjčuje tělo jako biomašinu, pomocí které se může pohybovat v prostoru, přijímat a vysílat myšlenky, emoce, pocity, myšlenky, podle určitých programů realizovat nějaké fyzické věci v trojrozměrném světě.

Tato biomašina funguje na programech Materiální podstaty. Ale ona také má různá tlačítka pro přepínání stavu vědomí. A není důležité, jaké tělo se ti dostalo podle tvaru a velikostí. Není hlavní vnější vzhled, ale jak budete používat toto tělo pro svůj vnitřní duchovní růst. Jak se naučíš na sobě pracovat, přepínat uvnitř sebe “tlačítka“ změněných stavů vědomí a poznávat více, než je omezený trojrozměrný prostor.

Hlavní věc je uvědomit si, že Ty nejsi tělo. Ty jsi Osobnost, nájemce zmíněné biomašiny. Práce na sobě není snadná, protože Materiální podstata (ego) v nás funguje neustále (dokonce i ve spánku). Ale Materiální podstata také má své slabiny. Je to strach ze dvou věcí: pomíjivosti času a smrtelnosti těla. Takže první věc, která by se při útoku negativních myšlenek měla udělat, je myšlenkově se vzdálit od připoutanosti k tělu, a podívat se z pohledu Pozorovatele Duchovního principu, ve stavu rozšířeného stavu vědomí. Je třeba si uvědomit, že čas je pomíjivý a rychle utíká, fyzické tělo je smrtelné, stejně jako všechna jeho přání a potřeby.

Kdyby se lidem podařilo pochopit tuto jednoduchou pravdu, že tělo - to není skutečný člověk, že Člověk je Osobnost, která se neomezuje rámcem karoserie auta, pak zmizí mnoho psychických problémů a komplexů, spojených s vnímáním sebe a ostatních podle vnějších tělesných obalů. Všichni jsme v tomto světě jen na návštěvě.

Zdroj: pořad „Setkání se sebou samým“ (http://allatra.tv/vdvoem-naedine/video).

Dvanáct dílů pořadů bylo natočeno v ruském jazyce na základě znalostí předávaných v knize AllatRa.