Proč Proroci neprosí Boha o pozemské statky?

Úryvek z živého rozhovoru

„Vědomí a Osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému“

textová verze v redakci Anastasie No­vych; zkratky v textu - redaktorka Tatiana - T; Igor Michajlovič Danilov - IM

T: Jak se říká: „ Není proroka ve svém domovině“.

IM: „Ježíš jim řekl: „Nebývá prorok bez cti, snad jen ve vlasti své...v domě svém“. Skutečně je to tak. Zde je jed­noduché pochopení. Žil člověk, který tě znal, nebo skupina lidí. Spolu jste vyrůs­tali. A potom k tobě přichází nebo sestoupí zjevení a ty se stáváš Prorokem. A kdo je to Prorok? Prorok, to je mluvčí Boha, to je ten, kdo přináší Pravdu poslanou Bo­hem. Ale lidé tě znali, vyrostli vedle tebe. Co je jako první zarazí? Budou poslou­chat, co jim říkáš? Ne. Budou se dívat na tebe a přemýšlet: „Jak to? On vyrůstal se mnou nebo ona vyrůstala a nyní hovoří o Bohu?!“ Copak to není tak? Závist. A co to v nich vyvolá? Nenávist, která se v nich zrodí zejména pýchou. Protože ne k nim sestoupila inspirace, ale k tobě. Proto ve své vlasti Proroka není. Řekl bych to tak­to – Proroka není v tomto světě pro ty, kteří žijí tímto světem.

T: A jak zareagoval systém na objeve­ní se Ježíše Krista v tomto světě? Tím sa­mým – agresivitou, počínaje odsouzením ze strany vládnoucích žreců a konče proná­sledováním, jejich nenávistí ke všemu sva­tému. No a co žádali lidé od Ježíše, když měli tuto jedinečnou šanci žádat o Věčné? Znovu magii...

IM: Ano, podobně to bylo i s Ježíšem. Lidé od Něj žádali stejné hmotné statky pro sebe, především zdraví. A celkově je třeba říct, že nejen s Ježíšem...Je to takový zažitý názor, že pokud je člověk duchovně osvícený, tak musí být ide­álně zdravý, šťastný, bohatý v tomto trojrozměrném svě­tě a podobně. A pojem štěstí není bohužel v lidském chápání spojován s Duchovním světem a skutečným Životem ve skutečné svobodě od trojrozměrného světa. Předsta­va štěstí pro lidi – to je zdraví, bohatství a moc. Především – moc, tajná moc. Nejen, že tě tam vybrali za nějakého vedoucího nebo co, ale tajná moc, kde můžeš tajně diktovat těmto lidem a oni plní „tvou vůli“. Skutečně tvou? To je otázka.

T: Zdraví, bohatství a moc, t.j. všech­ny atributy vědomí v této trojrozměrnosti. V podstatě vše, co je chvilkové a pomíjivé, vše, co je smrtelné a dočasné.

IM: Ano, vypadá to tak, že všechny mate­riální atributy systému se vnucují do vědo­mí lidí. Proč se mnozí lidé snaží o poznání tzv. „duchovních znalostí“? Ve skutečnosti usilují o poznání magie, o ovládnutí nějaké skryté Božské síly, která jim umožní mít moc nad jinými lidmi...v trojrozměrném světě. Ale to přímo protiřečí světu Du­chovnímu. Ve světě Duchovním pojem moci neexistuje. Tam je pravá svoboda od všech těchto trojrozměrných problémů. Proč? Protože tam není zlo, tam není trá­pení, není závist. Tam je štěstí a svoboda. Pro lidi je to obtížné pochopit, když se nacházejí v otroctví vědomí, protože pro člověka, který žije podle zákonů tohoto trojrozměrného světa, pro něho je skutečná svoboda – když si může dělat, co chce. Pro něho je skutečná moc, když může působit na někoho. T.j. magie, obyčejná magie. Když se ho bojí, když si ho váží, když je bohatý, nezávislý. A je mu jedno, že to trvá, jen velmi krátký časový úsek. Proč? Protože vědomí povídá: „No, vždyť si vše­ho dosáhl“. Nebo vědomí nejčastěji říká: „Vždyť ty se to naučíš, budeš se zabývat těmito tajnými znalostmi, magií a budeš to ovládat.“ Ale většinou ono tyto zna­losti lidem nedá, jen jim je slibuje. I když mnohým svým adeptům systém dá i moc pozemskou, i bohatství, některým dokonce i zdraví...Jen toho potom více ale odebírá.

T: V těch časech, stejně jako dnes, bo­hatství bylo a zůstává předmětem pýchy lidí ve světě. A očividně proto lidé, nachá­zející se v moci vědomí, nechápali, proč Prorok žije a nepožaduje pro sebe od Boha jakékoli pozemské statky.

IM: A toto nepochopení ještě více vzbu­zovalo u lidí, a stále vzbuzuje, agresi, roz­polcení, proč Proroci neprosí Boha o jaké­koli pozemské statky v první řadě pro sebe? A v jejich vědomí to vyvolává pochybnosti: „Pokud jsi Prorok, pokud máš, pozemským jazykem řečeno, spojení s Bohem a můžeš od něho žádat všechno, co chceš, tak proč nežádáš v první řadě pro sebe? Jak můžeš někomu něco dát, když sám si nebereš?“ Jednoduše dochází k nepochopení lidí toho, že Prorok nikomu nic nedává. On pouze přináší Znalosti. Lidé sami berou to, co chtějí. Chtějí sloužit Bohu – slouží Bohu. Slouží Bohu proto, aby získali víc, to, co nikdy nekončí. Ale když začínají, modlíc se k Bohu, prosíc o pozemské, tak se nemodlí k Bohu, modlí se k Satanovi. Vždyť není možné chtít od Věčnosti něco dočasné. Není možné požadovat od Života smrt, to nelze.

A jakákoli pozemská prosba, mate­riální prosba, ať už by byla jakkoli drahá lidem... Chtěl bych zde rozebrat jeden moment...V obyčejném lidském životě mají lidé připoutanosti. Mají příbuzné, blízké, pro ně drahé lidi. No a svůj vlast­ní život. Zejména, když někdo z blízkých onemocněl, lidé mu chtějí pomoci, začínají se modlit, prosí Boha, aby dal zdraví pří­buzným, blízkým, pro nich drahým lidem. Slibují, že se budou modlit k Bohu a po­dobně. T.j. smlouvají s Bohem. Smlouvají o co? O zdraví. Vždyť oni neprosí Boha o nesmrtelnost, o spasení duše, jak se to nazývá náboženským jazykem, pro své příbuzné a blízké. Oni prosí o zdraví – to, co je neoddělitelnou součástí materiálních statků. Prostřednictvím koho prosí? Pro­střednictvím vědomí. A kdo jim to napoví­dá. Vědomí. A ke komu se obrací v těchto svých modlitbách? K systému. K tomu, kdo vládne nad tímto materiálním světem. K tomu, komu tento svět patří.

Vždyť prakticky ve všech nábožen­stvích se tak či onak o tom mluví – že exis­tuje Kníže tohoto světa. T.j. tady v tomto trojrozměrném světě, existuje vlastní Kníže, který řídí tento svět. Vždyť právě on poskytuje tyto materiální statky lidem, když si to zaslouží, zdraví též, ale výmě­nou odebírá Život. Lidé tomu nerozumí. Protože mnozí, opět pod diktátem vědomí, se domnívají, že: „Raději třicet roků krás­ného života, než nějaká Věčnost – a zda vůbec je, či ne? To raději si to zde užiji. A potom, co bude, to bude.“

Lidé jednoduše nechápou, že třicet roků, sto roků – to je pouhý okamžik. Člověk nikdy nestihne zbohatnout, na­bažit se života. Ani zdraví moc nebývá. Všechno to přejde. Všechno je ve sku­tečnosti jednoduché a všechno je dané. Chceš být zdravý – leč se, dbej o své zdraví. Chceš být bohatý – uč se, pracuj, jinak to nejde. A to si neprotiřečí žádným zákonům. Chceš moc - běž do politiky, získej tuto moc. Budeš-li chtít, docílíš toho. Otázka spočívá v něčem jiném – nesmí se používat magie na získávání nějakých pozemských statků. Proč? Co to je magie? Magie – to je především spotřebovávání životních sil, těch sil, které jsou ti dány na uskutečnění du­chovních tajemství. Ale ty je používáš na svoje tužby a zaměřuješ se na dosažení něčeho materiálního. Cokoli materiální získáš, i tak je to dočasné. V tomto do­chází k záměnám.

videorozhovor na: allatra.tv, překlad textu na: allatra-book.org, allatra.cz, allatra.sk