Příroda elektromagnetického pole

Po přečtení zprávy «PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA» [1],která obsahuje jedinečné údaje o magnetických a elektromagnetických polích hmotných objektů, bylo docela zajímavé prozkoumat jejich vlastnosti, povahu a vliv na život člověka.

Prvním krokem bylo detailní obeznámení s informacemi opublikovanými v knihách Anastasie Novych a ve zprávě „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA" a porovnat je s moderními studii v oblasti fyziky. Každého člověka obklopuje elektromagnetické záření různých vlnových délek, elektrické pole, magnetické pole, akustická oscilace (tj. zvuky vycházející z těla), chemické vylučování (nazvěme to hypoteticky chemické pole) a ještě mnoho dalších polí [2].

Obr. 1. Spektrum elektromagnetického záření.

Magnetické pole Země a kosmické záření ovlivňuje lidské tělo s jeho informační sítí, která spolu s nervovou a krevní soustavou, a také endokrinním systémem řídí fyziologické procesy. To znamená, že člověk je jakoby prostoupen vlnovody, po kterých, za pomoci bio-záření o délce mikrovlny, je přenášena důležitá informace [2].

Obr.2.Magnetické pole Slunce http://www.nasa.gov/content/goddard/sdo/coronal-loops-reveal-magnetic-dance-sdo5/#.VZZE2PntmGH

Důležitým faktem je, že lidský organismus je náchylný k chorobným stavům; hodně ovlivněn klimatickými faktory; různými magnetickými polí; fyzikálními polí, Měsícem a Sluncem, jinými bytostmi a tak dále.[2]. Všechna tato pole působí na lidský organismus s různou intenzitou, ale informační funkce pro organismus má pouze slabá pole, v opačném případě se v buňkách jednoduše spouští obranný mechanizmus a buňky nepřijímají informace, které nesou silné vybuzení pole[2]. Důležité poznamenat, že gravitační a magnetické pole Země chrání astronauty před vysokou radiací (proudy fotonů, elementárních částic), která brání moderním kosmickým strojům dostat se za hranice působení těchto polí. Proto astronauti létají pouze v blízkém okolí Země, v přípustných mezích od zemského povrchu a atd. [3].

Obr. 3. Magnetická pole planet.

Odpovědi na základní otázky týkající se povahy elektromagnetického pole a příčin jeho vzniku, pomohou čtenářům lépe pochopit tento fyzikální jev.

Co je vlastně ?

Ve skutečnosti je základem všech známých a také ještě oficiální vědě neznámých polí, základních interakcí, organických a anorganických sloučenin a hmotných objektů je septonové pole, které je hlavní složkou celého hmotného vesmíru. Toto pole je všude [1]. Septonové pole může být v různých stavech a tím ovlivňuje vnější projev různých fyzikálních jevů (fyzikální a chemické vlastnosti látek, fyzikální a chemické jevy).

Z čeho se doopravdy skládá septonové pole?

Ve zprávě „PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA“ se píše o tom, že nejmenší unikátní součástí septonového pole je septon. «Septon nelze přiřadit ani k nejmenší nedělitelné „částečce“ Po, neboť on je tím, co tuto částečku tvoří (reálnou i fantomovou), ale nejeví se tak ve své podstatě» (str. 49 zprávy «PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA») [1].

Jak se elektromagnetické pole projevuje?

V knize „Ezoosmoza“ je uveden podrobnější asociativní příklad projevu elektromagnetického pole: «...naše planeta Země má vnější záporný náboj a vnitřní kladný potenciál, naopak Slunce má kladný vnější náboj a záporný vnitřní potenciál. Země a Slunce se pohybují ohromnou rychlostí v gravitačním poli spolu s celou galaxií. Aby to pro vás bylo pochopitelnější, můžeme to přirovnat k příkladu se dvěma činkami, které byly svrženy z paluby lodi do oceánu. Když činky procházejí skrze vrstvu vod oceánu, navzájem na sebe působí s molekulami vody a vytváří různá čeření a víry. Stejně tak Slunce a Země, když procházejí skrze vrstvu gravitačního pole, vyvolávají jeho čeření a víry a tímto způsobem vytvářejí elektromagnetické pole, které ve svém důsledku vytváří vnější náboj podle vnitřního potenciálu pohybujících se těles. Takže když je vnitřní potenciál kladný, tak tím pádem bude vnější náboj záporný, jako je tomu u elektronu a Země. Právě rozdíl ve vnitřním potenciálu a vnějším náboji také tvoří „stacionární“ orbity jak pro planety okolo Slunce, tak i pro elektrony okolo jádra. Jinak by se objekty jednoduše slepily nebo by se rozletěly a nikdy by neměly „stacionární“ orbity.» [4].

Již jsme si řekli, že každé hmotné tělo, ať už „živé“ či „neživé“ má své vlastní septonové pole (str. 52 zprávy «PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA») [1], [6].

Z výše uvedených informací je jasné, proč rozdíl mezi vnějším nábojem a vnitřním potenciálem vytváří elektronové orbitaly a kvalita vnitřní energie (potenciálu) charakterizuje hmotný objekt. Proto elektronové vrstvy (orbitaly) atomů, v závislosti na počtu a poloze elektronů v nich, určují elektrické, optické, magnetické a chemické vlastnosti atomů a molekul, stejně tak i vlastnosti pevných látek [5].

To je důvod, proč je tak těžké za pomoci moderního výzkumného zařízení detekovat záhadné neutrino, které může mít nebo nemít hmotnost; může interagovat s gravitačním, magnetickým nebo elektromagnetickým polem nebo také ne. [4] A existence částic a antičástic neporušuje zákony hmoty, nakolik existují ve stejném čase. Proto mají antičástice a částice stejnou hmotnost i další fyzikální vlastnosti, ovšem některé jejich vlastnosti, jako například elektrický náboj (vnější náboj) a magnetický moment, mají protikladné náboje. [4].

Asociativní příklad se dvěma činkami ukazuje, že pro to, aby vzniklo elektromagnetické pole, jsou zapotřebí minimálně dva hmotné objekty, s protikladnými vnitřními potenciály a vnějšími náboji (jako je Země a Slunce, proton a elektron, které se liší podle počtu fantomových částeček Po; vnitřních potenciálů a vnějších nábojů). Je to podobné projevu mužské a ženské podstaty, jejich neustálé interakci.

Je nutné také poznamenat, že spirálovité trajektorie pohybu fantomových částeček Po v ezoosmické mřížce, mohou být jak pravotočivé, tak i levotočivé v závislosti na vnitřním potenciálu, což se odráží na tvorbě vírových vybuzení. Povaha vírů, vznikajících v ezoosmickém prostoru závisí na geometrických charakteristikách spirální struktury elementárních částic, atd. (Viz článek na webových stránkách „ALLATRA SCIENCE“: "Sumární vektor posunutí geometrického středu fantomových částeček Po ve spirálních strukturách elementárních částic" [7]).

Závěr: projev elektromagnetického pole (v chápání formování vnějšího kladného nebo záporného náboje hmotných předmětů) vzniká vybuzením gravitačního pole, způsobené pohybem materiálních objektů (elementárních částic, atd.) skrze pole. Důležitou roli hraje náboj vnitřního potenciálu, který je vlastní všem materiálním objektům, podle něhož se i vytváří protikladný vnější náboj.

Gennadij Vasiljev

 

Literatura:

[1] – Zpráva "PRAPŮVODNÍ FYZIKA ALLATRA" mezinárodní skupiny vědců z Mezinárodního společenského hnutí "ALLATRA", red. Anastasia Novych, 2015 http://allatra-science.org/publication/iskonnaja-fizika-allatra;

[2] – A. Novych "Sensei ze Šambaly" http://ibisbooks.cz/index.php?nma=shopic&show=item&id=1

[3] – A. Novych "Sensei-IV", IBIS, 2013, http://ibisbooks.cz/index.php?nma=shopic&show=item&id=22

[4] – A. Novych "Ezoosmoza" IBIS, 2014 http://ibisbooks.cz/index.php?nma=shopic&show=item&id=24

[5] – A. Novych "AllatRa" ,IBIS, 2014 http://ibisbooks.cz/index.php?nma=shopic&show=item&id=23

[6] – V. Veršihora, Koncepce světového éteru. Část 2: Vlastní septonové pole. Torus, jako základ struktury hmoty, stránky ALLATRA Science, http://allatra-science.org/publication/koncepcija-mirovogo-efira-part2;

[7] – Petrov, Sumární vektor posunutí geometrického středu fantomových částeček Po ve spirálních strukturách elementárních částic, stránky "ALLATRA SCIENCE“   http://allatra-science.org/publication/summarny-vektor-smeschenia-centra-chastic.