Postarší tesař se rozhodl, že opustí své zaměstnání. Řekl svému nadřízenému, že už víc nechce pracovat v jeho firmě, která staví domy a že si chce konečně užívat života se svou manželkou a rodinou. I když věděl, že mu peníze z práce budou chybět, byl pevně přesvědčen o svém odchodu.
Jeho zaměstnavatele mrzelo, že mu odchází zkušený konstruktér, a tak jej požádal o poslední laskavost. Chtěl po něm, aby ještě postavil poslední dům. Tesař souhlasil, ale na jeho práci bylo vidět, že už je mu všechno jedno a že mu chybí ten správný přístup. Použil podřadný a levný materiál a celou svou práci doslova odbyl. Byl to opravdu smutný závěr jeho úspěšné kariéry. Jakmile tesař dům dokončil, přišel jeho nadřízený a dal mu od něj klíče. „Toto je tvůj dům,“ řekl mu, „můj dárek pro tebe.“ Jaký to byl šok a překvapení. Kdyby jen měl tušení, že staví pro sebe, určitě by svou práci neodbyl. Nyní bude muset v tomto domě žít a starat se o něj.
Podobné to je i s námi. Své životy si budujeme s nesprávným přístupem a nevěnujeme se naplno věcem, na nichž opravdu záleží. V důležitých okamžicích nevydáme ze sebe to nejlepší, co můžeme. Nakonec se s hrůzou díváme na situaci, do které jsme se dostali a žijeme v domě, který jsme si sami vytvořili. Až pak si snad uvědomíme, že jsme všechno mohli udělat jinak. Přemýšlejte o sobě, jako o starém tesaři. Myslete na náš Dům, na náš svět. Každým dnem přitlučeme jeden hřebík, jednu desku nebo zbouráme jednu stěnu. Budujme s láskou a radostí. I kdybyste měli prožít už jen jeden jediný den, postarejte se o to, abyste jej prožili naplno a s úctou. To, jak bude váš život vypadat zítra, je jen důsledkem vlastního přístupu a dnešních činů.
Zanechat komentář