Například: Dobré zprávy
Příběh o naplnění: Co ti chybí?

Z rozhovoru mistra Farina s poutní­kem. „Co ti chybí?“ Poutníka zarazila pří­most otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokle­tý, tak jsem přišel sem do kláštera světla abyste ze mě to prokletí sejmuli.“ Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou. „Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu.“ Když mistr uviděl na obličeji muže nechá­pavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu: „Co ti chybí?“

Hledáš krásu? Tu najdeš všude oko­lo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vy­sokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyčí do nebes. Kochej se po­hledem na stáda koní na nekonečných plá­ních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější obleče­ní. Všechna ta krása tu je, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

Hledáš lásku? Tu najdeš v sobě. Ne­věř tomu, že láska je něco co nemáš, do­kud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdy­koliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme Boha v sobě. My jsme Bůh, jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stej­ně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

Hledáš jistotu? Zkus na chvíli při­jmout, že se věci dějí přesně tak jak se mají dít a že nikdy nebudeš vystaven takové zkoušce, kterou bys nezvládl. V tom měj jistotu a také v sobě, ujisti se, že vždy myslíš, říkáš a konáš v souladu se svou duší. Nejen z popudu zareagovat, říci to co říkáváš vždy nebo opakovat to co ří­kají jiní. Jednoduše buď sám sebou bratře, rozumíš? To bude tvá nová jistota. Vždyť když konáš v souladu se sebou samým pak svých činů nelituješ, udělal jsi to, co jsi po­važoval za správné.

Nebo hledáš radost a štěstí? Dovol si být šťastný a raduj se z toho krásného pocitu být naživu, dýchat, cítit a vidět všechnu tu krásu okolo. Raduj se z té možnosti, že můžeš někomu pomoci, v ně­kom probudit lásku, nebo třeba jen vidět ranní slunce. Pochop, nešťastným tě nečiní okolnosti ale to jak je přijímáš.

Chybí ti partner? Myslíš, že by jsi byl s někým šťastný když to nedokážeš ani sám se sebou? Nehledej si nikoho ze stra­chu ze samoty, byla by to jen iluze lásky a vytvořil by sis na něm závislost. Lépe řečeno závislost na tom že jej máš, takže by jsi v onom vztahu jen trpěl. Až nalez­neš harmonii ve své duši a bude ti dobře i o samotě, zjistíš zda někoho opravdu chceš.

Třeba ti chybí bohatství, koupit si všechno to co chceš. Myslíš, že když si to všechno koupíš, budeš uspokojen? Na jak dlouho? Co pak? Pak přijde strach abys o to nepřišel a ten tě bude pronásledovat do smrti, nebo do té doby než o své bohatství přijdeš. Často se to rovná.

Je možné, že ti chybí dobré jméno a uznání společnosti. Vím, od mala ti ří­kali jak je to důležité někým být, někam to přece dotáhnout. Jenže tahle společnost, u které hledáš uznání, je přesně ta společ­nost která uvěřila tomu, že někdo může být víc než někdo jiný. Je to jenom hra, hra nato že třeba já jsem velmistr a ty poutník. Požadavek abys něčím byl v sobě nese hořkou pachuť nevědomí, říká ti vlastně, že teď ničím nejsi a máš život strávit hon­bou za přidělením nějaké falešné identity. Až přijdeš nato, že už chceš být jen sám sebou, tak už tě vůbec nebude zajímat co si kdokoliv jiný o tobě myslí, věř mi. Budeš svobodný. To je ta pozice ze které se teprve začnou sny stávat skutečností.

Hledáš bezpečí? Bojíš se zlých lidí, že ti ublíží? Kde jsou ti zlí lidé? V tvé hlavě. Až pochopíš, že neexistuje nic jako souboj dobra a zla, nebudeš se bát. Je jen jeden zdroj, zdroj světla a lásky a stejně tak jako z něj každý z nás původně pochází, tak je každý z nás od něj různě vzdálen. Když budeš plně vědomý, budeš i pozorný a vyvaruješ se situacím, kdy by jsi se setkal s hluboce nevědomým člověkem. Vždy ale měj na paměti, ten člověk není zlý, je ne­vědomý. Podstatou nikoho z nás není agre­se nebo jiná forma konfliktu. Jsou to rány z minulosti, které si lidé nosí v sobě klidně i celý život a ona agrese či konflikt je jen jejich obranou aby zase nezažili tu bolest. Jednoduše nic jiného než tuto reakci zatím neznají. Můj mistr mi jednou řekl, lidé se dělí na zralé a ještě ne zralé.

Hledáš únik před stresem? Řekni mi bratře, co ten stres vyvolává? Ta osoba? Událost? Ta věta? Ne, ten stres vyvoláváš ty! To je tvoje práce, tvá mysl se rozhodla na daný podnět zareagovat stresem. Něco se prostě stane a ty se rozhodneš jak to přijmeš. Stejně jako mysl, tak i tělo někdy automa­ticky reaguje. Lidé krčí rameny když ne­znají odpověď, založí ruce když jsou nejistí, nebo přimhouří oči když přemýšlejí. Stejně tak mysl reaguje na situace, reaguje tak jak se naučila nebo tak jak to odkoukala u ji­ných. Je jen na tobě jestli to přijmeš, když dokážeš odstoupit od své mysli a přestat se s ní ztotožňovat pak pochopíš, že jedi­ným pánem tvého vnitřního prostoru jsi ty a jen ty rozhoduješ o tom jak se budeš cítit. Dokud svou mysl neovládneš, nech ji tedy brebentit a reagovat na cokoliv, ale zaujmi od ní odstup. Mysl se bude snažit aby ses cítil špatně a bude tě stále s někým a něčím srovnávat, bude vyvolávat stres. Pokud po­chopíš že nejsi svou myslí, dokážeš od ní odstoupit do role posluchače a pak je jen na tobě jestli se ti tohle přestavení líbí nebo ne. Největším nepřítelem člověka je on sám.

Trápí tě nějaký problém a budí tě v noci ze snu? Zkus někdy rozevřít okenice a pohledět do nočního nebe plného milionů hvězd a na nic nemysli, prostě jen vnímej tu nekonečnost a krásu vesmíru, jehož jsi součástí. Až pak se znovu zamysli nad tím malicherným pozemským problémem.

........................................................

 

Den pomalu přešel v noc a ti dva tam seděli na lavičce pod starým stromem. Ani jeden z nich na nic nemyslel, oba vnímali své bytí a všechnu tu nádheru okolo a nad nimi jen tiše zářil oceán hvězd.

Ráno vyšlo zlatavé slunce a ozářilo za­hradu plnou života. Něco se v ní ale změ­nilo, už v ní neseděl mistr a poutník, ale dvě krásné bytosti, které věděly že pochází z jednoho zdroje a jsou si bratry.

Navzájem se objali a poděkovali si. Poutník měl oči plné slz, jak najednou vi­děl všechnu tu nádheru okolo, svět už vů­bec nebyl tím škaredým místem jako před­tím. Byl plný života a lásky, stejně jako on.

Vydal se tedy na svou cestu, napsat dal­ší kapitolu života. Zbytek svého pozemské­ho života prožil tak jak mu tenkrát poradil velmistr Farin: Vždy měj na paměti že po­zitivní přitahuje pozitivní a negativní zase negativní. To co vysíláš, to se ti vrací. Dávej lásku a dostaneš ji. Buď šťastný bratře….

celý článek na: www.seberizeni.cz

 

Líbí se mi 47



Příběh o naplnění: Co ti chybí? - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 47
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"