Příběh jedné matky

Už dlouho jsem v sobě cítila podivný neklid, dokonce strach uvnitř sebe, ale s jistotou jsem věděla, že to není můj strach. Každý den jsem se snažila prožít v Boží Lásce. Ano, byly chvilky, kdy jsem nebyla pozorná a nechala proklouznout negativní emoce a myšlenky, ale hned jsem se vracela zpět k Duši, k tomu nádhernému potoku Života uvnitř sebe. Dnes to bylo stejné, snažila jsem se dojít tam, kam mám (Domů) a větší část pozornosti jsem věnovala vnitřním pocitům. Při tom jsem si hrála s pětiměsíčním synem. Osobnost se upínala k Duši, a vědomí se bránilo. Ale nepřestala jsem se upínat k Životu. A pak se to stalo... Vědomí křičelo hrůzou s obrovským pocitem strachu. 

Výbuch obrovské vlny Lásky

Nastal výbuch obrovské vlny Lásky a najednou bylo ticho. A celou svou bytostí jsem cítila tak obrovský příliv Lásky, až jsem si myslela, že to moje tělo snad nevydrží a vybouchne. Tolik nepopsatelných pocitů – Láska, Vděčnost, Radost, ŽIVOT! Na to neexistují vhodná pozemská slova. To musí prožít každý člověk sám. A tak jsem chvilku oněměle stála a snažila se to všechno vstřebat. Svět mi přišel jiný, já jsem byla jiná. Pak moji pozornost na sebe znovu přitáhlo děťátko, které si chtělo hrát. 

Nezáleží na vnějších okolnostech, navenek můžu dělat cokoliv – uklízet, mýt nádobí, vařit, hrát si s dětmi, pracovat na počítači atd., ale uvnitř skutečně Žiju a upínám většinu své pozornosti ke své Duši. 

„Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.“

– úryvek z knihy „ALLATRA“ A. Novych. 

Systém se nás může snažit srazit na kolena různými vnějšími problémy – přístroje se rozbíjí; rodina vám nutí něco, co nechcete; manžel si myslí, že jste se zbláznila; děti snad zlobí víc, než kdy předtím; kupí se na vás hromada problémů a práce. Ale když vytrváme, výsledek stojí za to. Nic nemůže nahradit nekonečnou Lásku Duchovního světa. Pak opravdu začneme Žít.

Náš cíl je blíž než si myslíme

My matky si myslíme, že musíme mít všechno perfektní v trojrozměrnosti, ale opak je pravdou. Není třeba se stresovat kvůli každé maličkosti jako je neumyté nádobí, rozházené hračky, jednou za čas nevytřená podlaha atd. Naše tělo může být fyzicky vyčerpané a můžeme mít pocit, že nic nestíháme, ale to vnější nic nemění na skutečných hlubokých vnitřních pocitech, které můžeme prožívat za jakékoliv situace. Náš cíl je blíž než si myslíme. 

Ve skutečnosti jsme zde, abychom se naučili správně směřovat svou pozornost na své duchovní osvobození. A systém dělá vše, abychom utráceli tuto sílu na vnější. Člověk by se to měl naučit. Pokud má zkušenosti s vnitřními pocity, pak pozná, kdy je v duchu a kdy ne. Když jsme v duchu, vědomí mlčí a my cítíme a chápeme, že kromě Lásky na tomto světě nic neexistuje.

Julie