Ale nejdůležitější je, že já opravdu nic nevím. Totiž, samozřejmě, kdysi jsem něco znal - prostě si to teď nepamatuji. A když ke mně přišla tato podivná láska, zapomněl jsem všechno. Zapomněl jsem nejen to, co jsem znal, ale i sám sebe. Taková láska strhne všechno, co jí stojí v cestě: žádné stěny, hranice, pravidla, stereotypy, co je ji do nich. Je silnější než toto všechno. Je jako výbuch sopky, zničí všechno, co člověk vybudoval. Tato láska je jako tsunami - skutečná pohroma, nic její nápor nevydrží.
Everest Lásky, tam ... tam se s tebou stane něco tak nádherného, že už nikdy nebudeš chtít žít na zemi. Staneš se člověkem, který není z tohoto světa. Tvůj pozemský život ztratí smysl – všechno ztratí smysl, nic nezůstane. Budeš žít jen tím, co jsi prožil tam, na vrcholu ... Je tam příliš, příliš překrásně - tak nádherně, že to štěstí tě málem roztrhá na části, protože ho nebudeš moci pojmout celé. A pokud i přesto se o to pokusíš, pak exploduješ a nic z tebe minulého nezůstane. Nic! Jen sama věčnost, která vstoupí do tvého srdce, a srdce se naplní neskutečnou blažeností… Vstoupí do tebe celý vesmír a ty už nevíš kde jsi, kdo jsi a co se kolem děje… jsi všude. Je to nesnesitelně krásně!
Já prostě nejsem tady. Ty si myslíš, že tady sedím před tebou, ale to nejsem já – tady je jen láska. Já už dávno nejsem, jsem jenom stav, bezmezný, bezedný stav lásky.
Možná pro tebe tato má slova zní divně, ale říkám je jenom proto, že chci, abys také vystoupil na vrchol Everestu Lásky. Toto jsem ti chtěl říct! Chyběl mi kamarád, který by stejně jako já, vystoupil na tento vrchol, zažil by tam nadpozemské nepopsatelné štěstí a stejně jako já by se navždy změnil. A není třeba se toho bát, protože budeš tak šťastný, že se to ani nedokážeš představit. Bude to celé moře štěstí, celý oceán štěstí, celý vesmír štěstí a lásky.
Cítil jsem, že hořím, jako tyto žhavé uhlíky, že všechno uvnitř mě hoří a září. Já hořím… ne, toto není hoření, toto je vulkán nespoutaného ohně, který je připraven vybouchnout a zalít svou láskou celý svět.
Člověk nemůže vidět Boha, ale On je všude. Projevuje Sebe v lidech, které nám dávají svou lásku, peče, něžnost.
Všechno, co vidíme – to je láska, Ona je tady, vždy s námi, je třeba jen se zastavit a začít vnímat její projevy, které jsou mnohočetné.
Podstata Bible je vystižená ve dvou výrocích Krista:
„A jeden z nich, úředník, pokoušejíce ho, ptal se: Mistře! Které je nejvyšší přikázání v Zákoně Božím?
Ježíš mu řekl: Miluj Pána Boha z celého svého srdce, ze vší duše a z celé své mysli. To je první a největší přikázání; druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sám sebe; Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci (Matěj 22, 36-40)
Podstatu Bible Lásky, kterou jsem měl poznat na své Cestě, vysvětlují rovněž následující řádky:
Bůh miluje každého člověka.
A projevuje svou Lásku skrze lidi, s nimiž se setkáváme, skrze krásu přírody, která nás obklopuje.
Bůh je Láska, a člověk je stvořen k obrazu Božímu - také je Láska. A pokud se člověk nestane láskou, pak už jakoby ani nebyl stvořený Bohem, stává se z něj něco jiného.
A proto v duši každého člověka žije touha stát se tím, čím je ve skutečnosti – Láskou. V srdci každého člověka pulzuje touha, žízeň po lásce, tajný niterný sen o nádherném naplněném nekonečném životě, před kterým se ruší hranice, trhají se okovy, řetězy, mizí zákony, omezení, povinnosti a zůstává jenom ta skutečná podstata, jejž je člověk od prvopočátku – Láska.
Právě proto přichází člověk do tohoto světa, aby poznal, že všechno kolem něj a hlavně on sám je jenom Láska… a nic jiného neexistuje.
úryvek z knihy Vladimíra Lermontova „Bible Lásky"
Právě proto přichází člověk do tohoto světa, aby poznal, že on sám je jenom Láska… a nic jiného neexistuje . Počet hlasů: 35 |
“V životě je mnohem důležitější kvalita prožitých okamžiků, než nesmyslná léta existence.
Zanechat komentář