Například: Dobré zprávy
Pravé Bohatství

Když jsem byla malá, svět byl krásným a dobrodružným místem. Žila jsem intenzívně, běhala po lesích, připojovala se k neznámým lidem a povídala si s nimi. Každé ráno se těšila, co zase zajímavého objevím. Našel ten černý pavouk v jasmínovém keři před domem můj vzkaz v podobě kousku zeleného lístečku, který jsem mu vhodila do pavučiny, nebo ne? Budu se dnes moci brouzdat loužemi ve svých červených holinkách? A co tam dole u řeky? Co když v ní plavou zlaté ryby, co když najdu raka, drahokam, starodávnou minci, nebo třeba zahlédnu bobra? Navečer pak, příjemně unavená bohatými zážitky, jsem po malé modlitbičce k Andělu strážnému, usínala spokojená, s vyhlídkami na budoucí krásný den a nové objevy. Ještě dnes si vybavuji, jak jsem se cítila naplněná, spokojená, nadšená, obklopená láskou.

Jak přichází temnota

A pak přišla rána. Bylo mi 11 let, když zemřela má milovaná babička, ta, která mě naučila modlitbu, kterou jsem se denně modlila. Pamatuji si to jako dnes, tu bolest, tu otevřenou krvácející ránu v mém srdci, nemožnost se nadechnout. Můj otec, ten velký statný muž, plakal. Tenkrát jsem se přestala modlit, zamračeně jsem hleděla k Nebesům. Proč?!? Bůh a andělé pro mě přestali existovat. Odvrátila jsem se. Od té doby dny temněly. Kam se vytratila radost? Kam zmizelo to tajemství, nadšení a bezmezná důvěra? Zjistila jsem, že všichni lidé nejsou hodní a už vůbec ne spravedliví. Temnota rostla. Má mysl byla plná stínů, pochybností a nedůvěry, která se stále násobila. Svět se stal krutým místem, kde má duše strádala. Jak je možné tu žít? Jak je možné, že jsou všichni okolo s tímto stavem smířeni? Tento svět není "ten pravý", toto není pravdivé, žádná spravedlnost mezi lidmi není, vše je falešné. Takto to nemá být!

Žít bez Boha, ve stínech

Zatímco si mí vrstevníci užívali radostí studentského života,  uchylovala jsem se do samoty, kde jsem snila o jiném světě, o svobodě, o lepším Já, kterým jsem chtěla být. Realita tohoto světa mě pálila. Pálilo mě i to, kým jsem. Nikdo mi nerozuměl, byla jsem tak sama... Po sérii pokusů o sebevraždu jsem nakonec skončila v psychiatrické léčebně, kde mě stabilizovali antidepresivy. Když jsem viděla "opravdové pomatené", uvědomila jsem si, že mezi ně nepatřím, že jen neumím žít - žít v tomto světě.  Po třech týdnech mě pustili, nikdo z psychologů mi ale stejně nepomohl. (Kdyby oni měli znalosti z knih AllatRa a Ezoosmóza, vypadala by jejich péče zcela jinak.) Tak jsem se protloukala životem, beze smyslu, zatížená svým jedovatým myšlením a nedůvěrou v sebe, druhé a celý svět. Myšlenky na sebevraždu, jako možnosti odejít z tohoto krutého světa, mne následovaly, kam jsem šla, jako táhnoucí se stíny. Tu a tam vysvitlo slunce, a pak zase přišla tma. Věděla jsem, že musím žít, protože to prostě nemohu své matce udělat. Svými pokusy jsem ublížila nejen jí, ale celé rodině, a dodnes mne to velmi mrzí. To nelze vypovědět. V tom čase, který se dohromady táhl po více než 20 let, bylo mnoho ran, mnoho slz, mnoho trápení, a především vnitřního utrpení, které bych nepřála nikomu. Nic nebylo dobré. Lidé, kteří se potýkají s tíhou temnoty, vědí, o čem je tu řeč. 

Kde Domov můj?

Chtěla jsem tak moc odejít z tohoto nepravého světa, a být tím, kým jsem vždycky měla být, ale pochopila jsem, že sebevražda není to řešení. A kým jsem vlastně měla být? Vždyť to už jsem dávno zapomněla. Pochopila jsem, že nemám právo zbavovat se svého těla, když se mi zachce. Já viděla svou matku v slzách. Nikdy na to nezapomenu. Jak? Jak se tam dostat, aniž bych ublížila svým blízkým? Tam někde nahoře, vím to, vím, existuje svět, kde je vše dobré, svět, kde je pravda, láska, přátelství, svět, kde se lidé nemusí bát jeden druhého, kde nikdo nikoho neokrádá, nelže, nepodvádí, nevychloubá se před druhými, nikdo s nikým nesoutěží. Kde je ten svět? A jak se tam dostat? A co je toto za peklo?

Jak přišlo Slunce

Když se mi ve 21 letech narodil můj syn, vše se změnilo. Jakoby samo Slunce vstoupilo do mého života. Tehdy jsem znovu vzhlédla k Nebesům a děkovala, děkovala za takový dar. Tenkrát jsem poznala - prožila, že Bůh je milosrdný. Obdaroval mě, zbědovaného, na smrt unaveného psa (ano, přesně tak jsem se ve svých pouhých 21 letech cítila), darem nového života. Bylo to náročné období. Otec mého syna mě opustil ještě v době těhotenství, takže jsem žila s matkou a bratrem ve svém rodném domě. Neměli jsme nic, jen sami sebe navzájem. A všichni jsme měli svá velká ega, takže docházelo k těžkým střetům. A přesto právě v této době jsem poznala dobro, které je v lidech. Právě v této době jsem poznala Milost Boha. Byla jsem tak překvapená - kolik dobrých lidí mi přišlo na pomoc! A to i ti, které jsem nikdy kvůli svému egoismu ani nepozdravila. Nosili mi tašky s oblečením pro dítě, po svých dětech, pomáhali, i finančně, i jen úsměvem a pozdravem. Jak to, že jsem toto dobro nikdy neviděla? Byla jsem tak slepá!  Tehdy jsem se začala měnit. Den po dni, kousíček po kousku přibývalo světla a stíny slábly, mizely. Do mého života přicházelo světlo - světlo lásky, dobroty, porozumění, sdílení. Můj syn, to krásné dítě s modrýma očima, mi dal tolik radosti! Denně jsme spolu byli v lese, denně jsme byli venku, hráli si. To on mě naučil znovu se smát. Stále jsem neměla nic, ale bohatá jsem byla - vnitřně. Štěstí, láska k dítěti, pocit spojení s druhými, s Bohem nad sebou, smíření, to je pravé bohatství!

Světlo odstrkuje stíny

Chci říci, že stíny a myšlenky na sebevraždu nezmizely jako mávnutím kouzelného proutku, byly a stále jsou jakoby přítomné - v takovém latentním stavu, spící potenciály. Stačí se odvrátit od světla, od dobra, a svou pozornost stočit k temnotě. Budu-li tuto temnotu přiživovat svou pozorností, nořit se do temných myšlenek, vzpomínat na minulost, na to, jak mi kdo ublížil, rozebírat své chyby a svou špínu, myslet na svou vinu a prohry, vše se může znovu vrátit! Toto vyprávění není pohádkou, ale mým vlastním pravdivým životním příběhem. Stíny neodešly, jen zeslábly, protože jsem svou pozornost upřela na světlo, na lásku, na to dobré. Přestože jsem ještě pořád dělala chyby kvůli svému sobectví a egoismu, můj život se postupně zlepšoval.  Stále častěji jsem vzhlížela k obloze a představovala si, že On se na mě dívá. On, který mi dal šanci, Ten Moudrý a nekonečně milosrdný, který mě tak bohatě obdaroval. On je tím Světlem! Vždycky, když na Něj myslím, tlačí se mi do očí slzy dojetí. Bůh. Proč k Němu přicházíme, až když nás vlastní egoismus srazí na kolena?

Slunce Znalostí

O mnoho let později, jednoho krásného dne, se stalo něco, co považuji za skutečný zázrak. Našla jsem někoho, koho jsem ztratila. Dávno, pradávno. Našla jsem Přítele, mého drahého Přítele! Byl to on, kdo mi přinesl znalosti, kdo mě přivedl ke knize AllatRa. Bůh mu žehnej. AllatRa, to je něco, na co jsem čekala tisíc let! Jsem přesvědčena o tom, že jsem se zde narodila proto, abych přišla právě přesně sem, potkala tohoto člověka a dostala do ruky tuto knihu, tyto Znalosti. Když jsem ji dočetla poprvé, brečela jsem až do rána. Všechny mé otázky a problémy mají své vysvětlení. Utrpení je zbytečné! Bůh nechce, nepotřebuje, abychom trpěli, to děláme my sami! Vše do sebe dokonale zapadlo. A co je pro mě hlavní - ano, tento svět skutečně není pravý! Ten pravý, to je svět Boha! A existuje! A my do něj můžeme vstoupit, ale ne tak, že se připravíme o tělo. Během dlouhých let temnoty jsem pročetla mnohé knihy a materiály o psychice, duševních stavech, duchovní cestě, osvícení, meditacích, ale nic nebylo "to ono pravé". Po přečtení AllatRa vím, že vlastně všechny knihy v mé knihovně mohu nahradit touto jedinou.

Znalosti, které probouzí Duši

Znalosti z knihy AllatRa jsou jako čisté Světlo, které sem přišlo z Nebe - z Duchovního světa. Ukazují to pravé, ryzí, původní, smysl, který jsem hledala. Protože beze smyslu nelze žít. Toto Světlo je velmi silné, probouzí něco krásně hřejivého uvnitř člověka - jeho duši, ukazuje Cestu, přináší naději a zároveň nemilosrdně osvětluje veškerou špínu zde na Zemi, v lidech, v nás samotných. Máme tu odvahu podívat se na ni, postavit se jí zpříma? Neuhnout? Ihned jsem se těchto znalostí chytla, začala je šířit a také jsem začala praktikovat techniku Lotosový květ, kterou doporučuji všem. Snažím se jít po duchovní cestě, a je pravda, že často klopýtám, padám, vstávám, dělám mnoho chyb. Občas upadám na duchu, zdá se mi, že to nezvládnu, ale Naděje JE. Světlo je tady. Bůh existuje! To je obrovská šance a já ji prostě nemohu v žádném případě propásnout! Zpátky už nikdy nepůjdu. Bůh je nade mnou, Bůh mne vidí. On je Dobro, dává vše, co potřebujeme ke svému rozvoji. Cítím, že bez Boha nemohu být, bez Něj nemá život žádný smysl. Nemá.

Žít s Bohem

Dnes vím, stále častěji s uvědomuji, že veškeré utrpení pochází z toho, že se člověk odvrátil od Boha. A od své duše. Ano, toto jednoduché moudro se nalézá v mnoha učeních, ale člověk to musí poznat osobně. Cítím jasně, že je ve mně ještě mnoho stínů, mnoho egoismu, mnoho strachů a pochybností, které mě svazují a oddělují od druhých. Kdybych s těmito stíny chtěla osobně bojovat, chytnu se do temných sítí, a zamotám se v nich. A stín poroste. Je lepší, jednodušší a příjemnější cesta - Cesta k Němu, ke Světlu. Prohloubím-li svůj vztah - lásku k Bohu, Tomu, co vše Stvořil, Tomu, který mne zná zcela dokonale, neboť jsem Jeho dílem, Tomu, kdo je mi nejbližší, stíny padnou za mě, odejdou. Oni jsou prázdné, ale Bůh je opravdový. Nakonec nebude nic než Bůh a já se svou otevřenou duší. A to je PRAVÉ BOHATSTVÍ.  Bohatý - Bůh a Ty.

Znalosti osvobozují

Tuto pravdivou zprávu o mně, jedné z mnoha, jsem napsala pro všechny, kdo bojují s temnotou a stíny v sobě. Záměrně jsem vynesla na světlo své "temné tajemství", neboť vím, že existuje mnoho těch, kteří chtějí z tohoto světa předčasně odejít, protože v tomto světě neumějí žít. Vše se zdá být tak těžké - jen proto, že existuje naše ego! Přiznejme si to. Je mnoho lidí v blízkosti, kteří by pomohli, a Je Bůh tak blízko, jako nikdo jiný! Člověk nikdy není sám! Nechci nikomu vnucovat svůj pohled, názor ani cestu, chci jen povědět, že Bůh existuje! Existuje spravedlnost, Láska a Dobro - a to jak nahoře, ve světě Boha, tak dole, v lidech samotných. Bůh je a jeho náruč je otevřena! Člověk dělá obrovskou chybu a sám jí trpí, že se před Bohem uzavírá do svého egoismu a sobectví. Ještě před tím, než se nešťastný člověk pokusí vykonat nešťastný čin, ať přečte si knihu AllatRa. Poté nechť věnuje kus pozornosti znalostem v knize Ezoosmóza. Napadlo by vás někdy, že v neviditelném světě operují bytosti - pijavice, které si přejí vaši smrt? Bytosti, kteří vás zachytili skrze vaše negativní myšlení, a ovládají vaši mysl? To oni stojí za vašimi šílenými stavy a myšlenkami na sebevraždu, oni vás vedou k tomu činu. Myšlenky na sebevraždu nejsou vaše! Někdo si zkrátka přeje, abyste se zabili, protože je mu třeba vaší prány - životní energie. Takže, skutečně chcete skončit se životem, uvrhnout svou osobnost do pekla a ještě nakrmit tyto pijavice?!?

 

Děkuji

DĚKUJI Tobě, Pane, že jsi posvítil svým Světlem na ten malý lidský uzlíček nervů, kterým jsem byla.
DĚKUJI Tobě, Pane, že jsi mne přes mé chyby nezatratil, že mi dáváš šanci.
I kdybys mne těžce zkoušel, neodvrátím se už nikdy, protože Tě miluji stále víc.
Přeji všem lidem, aby Tě nalezli, aby se obrátili k Tobě, protože to je to štěstí, které hledáme, a SKUTEČNÉ  a JEDINÉ BOHATSTVÍ.

 

Chci na tomto místě srdečně a z hloubi duše poděkovat Anastasii Novych a Rigdenovi Djappo.
Má vděčnost nezná mezí.

Lenka

 

Líbí se mi 29



Pravé Bohatství - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 29
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Strach zrozený z představivosti vidí nebezpečí i tam, kde ve skutečnosti žádné není.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"