Například: Dobré zprávy
 Práce na sobě: Deník

Deník práce na sobě. Kdo si ho vede? Pravidelně? Buďte upřímní. Před sebou samým. V dobrém slova smyslu vás teď nikdo z druhé strany monitoru nevidí a nikdo nemůže prověřit vaši odpověď.

Nyní nemluvím o tom deníku, ve kterém jsme v různých věkových obdobích popisovali interpretace událostí. O tom deníku, na jehož stránkách jsme si vylévali naše sny, touhy a zážitky. O deníku, ve kterém jsme podrobně popisovali "kdo-komu-co-jak řekl-udělal by" a "ale pokud on-ona-oni tak, pak já také." A vždy se znepokojovali, aby naše zápisky nikdo, nikdy a v žádném případě nepřečetl. A dodržet tuto podmínku bylo velmi důležité! Zdůvodňovala sis pro sebe toto přání zdánlivě zcela oprávněnými slovy: to je "moje tajné" a "moje hluboce osobní" a jen já rozhoduji, komu je to možné ukázat. A kolik bylo utrpení, když se deník dostal, podle našeho názoru, do "nesprávných rukou". Ten deník, ve kterém jsme se, upřímně řečeno, častěji zabývali samolibým obdivováním svých činů a postupů, reálných či vymyšlených. Kochali jsme se a opíjeli sami sebou. Nejednou přikrášlovali zápisky. V ctižádosti, pýše, snaze o moc a manipulaci ... Držíc vše v temnotě stránek deníku a boje se ukázat to světu.

Ptám se na tu formu deníku, který odráží celou práci na sobě, tu, ve které otevřeně odhalujeme to najutajovanejší v nás, přikryté silnou vrstvou životních zkušeností, vytahujíc na světlo všechno nepříjemné. Tu práci na sobě, ve které odplavujeme našimi stereotypy a šablonami přibarvené emocionální reagování a chování a po odstranění strachu vytrhávame to nejbolestivější a nejchoulostivější, co sedí hluboko v nás a řídí náš život z temnoty. Tu práci na sobě,  díky níž trháme obvyklé řetězy, uvědomujeme si své chyby, získáváme zkušenosti, zvedáme se z kolen a jdeme dál. Ve které existuje bezohlednost ke svým nedostatkům, kde není místo pro hodnocení a odsuzování jiných lidí a jejich skutků. Tu prácí na sobě, kterou jasně, systematicky a metodicky provádíme den za dnem, při které každým okamžikem budujeme po cihličkách své vnímání světa, ve které se při plnění postupných úkolů každým okamžikem přibližujeme k cíli. Bez strachu. Bez pochybností. Bez lítosti. Bez přestávek.

Ve kterém okamžiku cesty jste pochopili, že se bez takového deníku neobejdete?

Že je životně důležitý? Kdy u vás došlo k uvědomění a pochopili jste, že běh dookola za vlastním ocasem, na kterém je přivázána silně lákající "pochoutka", vás už pořádně vyčerpal? Kdy vás skutečně omrzelo dávat si sliby, že konkrétně zítra, nebo jistě od pondělí si začnu vše zapisovat? Ale stále to není ono ... A není to celé jaksi ... Přesně ten moment, kdy se za živa stahovala kůže "sebeuvědomění" po následujících slovech v hlavě: "neee ... Já mám výbornou paměť! A to komu říkáte? Pamatuji si úplně všechno a velmi dobře a třeba i teď můžu všechno zopakovat. Mám začít? "Kdy jste pochopili, že vás přestalo bavit stoupat na tytéž hrábě, o které jste  již klopýtli mnohokrát, tlouci se do těch suků, kterými je už vše pokryté? Ten okamžik, kdy jste zaslechli vnitřní tichý zvuk: "Zapiš. Prosím."

Každý z nás zná tento zlomový okamžik, kdy se životní nutnost vést si deník v práci na sobě stává každodenní potřebou. A je to ten okamžik, kdy zcela očividná otázka: "Kdo je v domě pánem?" usekáva u kořene všelijaké návrhy poleňošit si a odložit všechno na později. Je to okamžik, kdy přichází jasnost a transparentnost, dovolující spatřit všechny omyly, záměny a kameny úrazu našeho nafouknutého Ega. Je to okamžik, kdy se upřímnost a čistota příchozích řádků skládá do hlubokých a procítěných veršů a příběhů, naplněných dechem Lásky. Je to okamžik, kdy přichází pochopení, že upřímnost k sobě samému se stává nedílnou součástí každého z nás.

A nic, co se zapisuje, nic, co se odkrývá, řádek po řádku, nekřičí o dožadování se temnoty stránek. Je připravené vyjít obnažené na světlo a být ozvučené. Protože se jedná o těžké batohy plné kamení, o usazeninu, protože to už  opravdu omrzelo. A protože vaše cesta míří ke Svobodě! Ale s tímto "batohem" se cesta projít nedá. A pokud někde zůstane  malá snaha "zašeptat si", zůstat,  i když  třeba v půli slova,  jen trochu důležitá a významná, znamená to, že to až tak neomrzelo a a my pokračujeme v nošení tohoto batohu kamení s sebou. Znamená to, že je ještě zajímavé hrát hrátky s našimi vnitřními démony a nedostatky. Znamená to, že ještě chceme potěšit své ego iluzí moci: "Samozřejmě, že ho můžu zvládnout!  Můžu to udělat, skončit v libovolném okamžiku! Nic mě to nestojí!" ... ... ... Stojí. Stojí to náš nenávratný čas. Stojí to sílu naší pozornosti. Stojí to každý okamžik, když nejsme v něm, když nejsme v ní, když nejsme v Bohu.

A když přichází toto pochopení i vnitřní nutnost vést si deník se rozvine, začínáme se tím uvědoměle zabývat:

  • Zapisováním myšlenek, popisem našich "myšlenkových dialogů".
  • Analýzou a rozborem různých situací.
  • Postupným předěláváním stereotypních modelů chování, šablon.
  • Metodickým zapisováním vzplanuvších emocí uspokojení v těch případech, kdy situace vycházejí z pod kontroly.
  • Podrobným nebo zkráceným zápisem různých témat cvičení a seminářů.
  • Pochopení, uvědomění, "procitnutí".
  • Fixací pozorováním sebe, svého vnitřního stavu a toho, co přichází na pocitové úrovni v praktikách a meditacích.
  • zapisováním všeho ostatního, co je pro každého z nás důležité při práci na sobě.

Jak vést deník? Jaký by měl mít formát?

Jdeme dál.☺ To je další Kamínek na cestě k systematickému vedení deníku. Jistě se u vás vyskytlo popichování v podobě otázek: "No a jak mám vést deník? Co sem zapisovat? Všichni kolem říkají, že je třeba psát deník, ale kdyby alespoň nějaké orientační body dali!" A nevšimneme si, jak začínáme předkládat nároky, znovu se řídíme vysvětlováním a pochybností a jsme ponořeni do úvah našeho ega. Ale vždyť je třeba jen začít konat. Začátek práce, ve které se při metodickém a pečlivém zapisování projevuje jasnost vidění situace, modelů chování a pozice ze shora. Pozice pozorovatele všeho probíhajícího. A u každého se objeví ten formát, který pomáhá vypořádat se s "kameny" a "hračkami", které touží sedět i nadále v temnotě. No tichý zvuk uvnitř prosí jen začít pracovat, začít psát, začít chápat. Dále nás podpoří a pomohou  nám. Od nás je třeba pouze začít jednat.

Jak najít motivaci pro vedení deníku?

Motivace pro vedení deníku - to je nezávislé rozhodnutí každého. Bez vnitřního impulsu a vnitřní potřeby není možné začít pracovat na sobě. Toto je tím výchozím bodem, s kterým přichází rozhodnutí: "Na mé cestě je používání tohoto nástroje nezbytné". Stoupenci mohou hodně vyprávět nač a proč je nutné vést si deník pro člověka, který právě vykročil na cestu duchovního rozvoje, nebo již jdoucího. No k projevení se vnitřního impulsu budou  všechna řečená slova jen prázdným zvukem. Uvědomění si vytyčené úlohy - "Kvůli čemu si potřebuji vést deník?" - Přichází spolu s tímto vnitřním impulsem. A tehdy člověku, který se rozhodl vrátit se Domů a duchovně se přeměnit, netřeba vysvětlovat, nač  a proč se vede deník. Stává se to jeho každodenní vnitřní potřebou.

A následně probíhá poznání ještě jedné strany odpovědnosti. Je to odpovědnost každého za sebe sama, před sebou samým. Nic zde nemůže být rozkazem a autoritou. Nikdo neudělá naši práci za nás. Nikdo nezačne jednat za nás. Motivaci a vnitřní impulz je možné najít jen v sobě samém. To je jedna ze stran odpovědnosti sama za sebe. A zde budeme zodpovídat jen sami za sebe. A pokud se sami nerozhodneme pravidelně dělat zápisy, tak hlas v hlavě bude nepřetržitě říkat, proč to nemusíme dělat. Pozorovali jste, jak se v tomto okamžiku spouští v hlavě myšlenkový dialog? Co nám říká? A z čeho nás obviňuje?

- Noooteeeda ... Opět a znovu ... No řekni, k čemu ti to je potřeba?

- Teď není nutné si něco zapisovat. Co hledáš? Chceš si vybrat pero? A jsi ochoten se   teď namáhat?

 - Co jsi přišla o rozum? Přímo pod pouliční lampou uprostřed ulice budeš stát a psát?

- Co to děláš?! Musíš jít! Naléhavě! Proč parkuješ? To chceš dát ten svůj gigantický sešit pod názvem deník přímo na volant?

- A vůbec! Pomyslela jsi na to, jak se budou všichni okolo na tebe dívat? Jak budeš vypadat?

- Vždyť musíš stihnout semafor! Trolejbus ti ujede! Tramvaj se rozjede bez tebe! Zase zmeškáš!

- Poslyš, raději si nyní všechno lépe zapamatuj a pak si sedneme a v tichosti a klidu vše podrobně zapíšeme. S citem, rozumem a spořádaně. Dohodnuto?

A všimli jste si, ve kterém okamžiku jste začali tomuto hlasu přizvukovat? A z jaké pozice?

- Ano, ano, ano, ano ... Přesně! Nyní vůbec nemám kdy - je to nepohodlné-není vhodná doba (vyhovující podtrhnout).

- Tak ano, souhlasím.Je tu kolem mnoho lidí.  Budou překážet, nebo nahlížet. Raději si sednu a  v tichu a klidu a zapíšu úplně všechno ...

- Vždyť bude i pohodlnější prostředí,  nikdo mě nebude rušit, tehdy si začnu vše podrobně zapisovat. Ale teď v spěchu ...

 

Kdy bude "ten moment"?

V okamžiku, kdy jste přizvukovali hlasu v hlavě,  kladli jste si otázku: "Kdy bude" ten moment "?" Ten moment, který bude vyhovovat hlasu v hlavě ze všech stran? Kdo může čestně odpovědět na tuto otázku? Vždyť právě takto se to i stává na začátku pravidelného vedení deníku, není to pravda? A právě tyto zápisy nás vedou k tomu, že pozorujeme sebe, své stavy, myšlenky. A komu se  nelíbí tato pravidelnost?

Proč hlas v hlavě s námi vede  tento dialog? A jeho tichý permanentní boj s námi. Kdo potřebuje tento boj? Boj za to, abychom nedělali tyto malé krůčky k pozorování sebe, svých stavů, hlasu v hlavě, který je nazýván vědomím – myslí - rozumem, systémem, který nás obklopuje v této realitě. Do chodu se dávají různé způsoby. A tak, jak všechny používané způsoby budou v souladu s variabilitou přeměn našeho ega, tak dlouho a daleko budeme odbočovat od našeho hlavního cíle. A zde se k rozhodnutí konat a dělat zápisy připojuje rezerva, kterou má každý - je to sebekázeň.

Co, co? Sebekázeň? To není pro vás? Máte nestálý charakter? Dlouho chybíte? Manželky - děti - práce - oběd - chalupa - rodiče - dovolená - přátelé – fitness,  pracovní cesty - pejsci - kočičky - křečci? Mohu se vás zeptat: "Koho teď slyšíte? Hlas v hlavě? Nejste ještě unaveni?"

Možná je čas začít pracovat na sobě? ☺


Autor: Irina Semenko

 

Zdroj: https://allatravesti.com/rabota_nad_soboy._dnevnik

 

 

 

Líbí se mi 54



Práce na sobě: Deník - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 54
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Hlavní je mít velkou touhu a příležitost přijde sama.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"