Pohled na svět

     Každý pracovní den chodím do měs­ta na oběd. Jsou to nádherné chvíle, kdy mohu pozorovat nejen přírodu, ale hlavně lidi. Někteří jsou laskaví, jiní zase zamilo­vaní. S každého jde cítit vrozená poctivost a tolerance. Vždycky mě naplní pocit ra­dosti, když vidím, jak mladí lidé pomáhají těm starším a dávají jim přednost, když jeden pomůže druhému, když se lidé na sebe usmívají. Cítím, že v každém člověku převažují především ty dobré vlastnosti. Je nádherné pozorovat, když přátelství překo­nává nenávist a dobro vítězí nad zlem. Lás­ku prostě vidím na každém kroku. Někteří z vás se mnou „možná“ nebudou souhlasit a namítnou, že tak to není. Víte, záleží pouze na osobní volbě každého člověka. Existuje na to jedno prastaré podobenství.

     Jednou jeden poutník dorazil k veli­kému městu a rozhodl se, že jej navštíví. Když přecházel padací most, všiml si, že vedle brány sedí vetchý stařec. Přistoupil k němu a zeptal se: „Jací lidé žijí v tomto městě?“ Stařec pozvedl oči a odpověděl otázkou: „A jací lidé žili ve městě, odkud přicházíš?“ Poutník se zamyslel a řekl: „Žili tam pyšní lidé, kteří se mezi sebou nenáviděli, škodili jeden druhému, vládl tam strach a peníze!“ Stařec se smutně po­díval a odpověděl: „Tak přesně takoví lidé žijí i v tomto městě“. Poutník se zamračil a pokračoval dále do města. Druhého dne se před branou města objevil jiný poutník, který se rovněž rozhodl toto město navští­vit. Když uviděl starce, pokorně se uklonil a zeptal se: „Moudrý muži. Jací lidé žijí v tomto městě?“ Stařec mu odpověděl otázkou: „A jací lidé žili ve městě, odkud přicházíš?“ Poutník se usmál a řekl: „Žili tam laskaví a upřímní lidé, kteří si vážili je­den druhého, pomáhali si navzájem, vládla tam Láska a Přátelství.“ Stařec se rovněž pousmál a odpověděl: „ Tak přesně takoví lidé žijí v tomto městě.“

     Vždy záleželo, záleží a bude záležet pouze na nás samotný, jak budeme vnímat tento svět a lidi v něm. To je to, co nám dal Bůh, možnost zvolit. Záleží pouze na nás, jestli v tom druhém uvidíme přítele či ne­přítele. Zda k lidem pocítíme Lásku nebo nenávist. Měli bychom společně hledat to, co nás spojuje a ne to, co nás rozděluje. Jan Werich napsal krásný citát: „Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Tato jednoduchá pravda je vlastní každému člověku na planetě. Všichni tuto Lásku máme, jen jí v sobě musíme probudit a nečekat, že to někdo udělá za nás. Vždyť jsme všichni jedné krve. Jsme jako prsty na ruce. Ka­ždý je jinak veliký a každý používáme na něco jiného, ovšem jedině dohromady z nich můžeme vytvořit pěst. V tom je síla člověka – ve sjednocení všech lidí. Uměle vytvořené rasové, náboženské a politic­ké rozdíly, které nás rozdělují, dokážeme překonat pouze Láskou a vzájemným po­rozuměním. Vidět svět v tom lepším svět­le může každý z nás, jen musí začít sám u sebe a nečekat, až se změní ten druhý.

     Je to velmi jednoduché. V této chvíli, kdy nastává doba globálních kataklyzmat (allatra-science.org/cs) bude záležet na každém z nás, jestli dáme přednost Lásce a přátelství, před egoismem a nenávistí. Budoucnost nás a našich dětí není v rukou politiků a náboženských činitelů, ale v ru­kou nás samotných. A já vím, že ji společně dokážeme zachránit. LÁSKOU.

Dušan Valeček