PODOBENSTVÍ Z KNIHY ALLATRA

„Jednou procházel jeden Mudrc okolo vesnice a oznámil lidem, že na jejich hlavní návsi jsou pod zemí ukryty neuvěřitelné poklady. Ten, kdo je najde, tak nejen získá bohatství, ale už nikdy nebude takový, jako dřív. Lidé měli z této novinky radost a vedli dlouhé debaty a rozhovory, ale nakonec se všichni obyvatelé dohromady rozhodli ten poklad vykopat. Vyzbrojili se náčiním a pustili se do práce. Ale uplynul nějaký čas, očekávaný výsledek práce se stále nedostavoval a entuziasmus lidí opadal. Jako první začali výkopové práce opouštět ti, kdo hodně mluvili, ale ukázalo se, že sami neudělali nic proto, aby poklad našli. Pouze se snažili ostatním ukazovat, jak mají pracovat. Za nimi následovali lidé, které náročná práce rychle unavila. Rozhodli se, že poklad za takovou dřinu nestojí. Jiní lidé začali nacházet střepy keramiky, dávného nádobí a staré mince. Ukrývali tyto své nálezy před ostatními, protože si mysleli, že toto je ten pravý poklad a také rychle opouštěli místo výkopů. Třetí skupina lidí prostě měla radost z práce a hledání, domnívala se, že v této radosti z hledání se vlastně skrývá poklad, o kterém Mudrc mluvil. Ale když uběhl nějaký čas, bylo okolo nich stále jen množství kamenů a špína. Jejich radost také mizela, tak zanechali svého hledání, neboť se ukázalo, že jsou slabí duchem.

Jak šel čas, začali mnozí z těch, co zůstali, pochybovat o úspěchu hledání a mysleli si, že se stali oběťmi omylů a výmyslů. Obyvatelé jeden po druhém začali opouštět místo hledání pokladu. A jenom hrstka těch, kteří šli záměrně k cíli a houževnatě a úporně pracovali, našli svůj poklad. Ale potom co poklad našli, už je v té vesnici nikdo nikdy neviděl. A ti obyvatelé, kteří se neúspěšně účastnili hledání pokladu, byli až do konce svých dnů znepokojeni ospravedlňováním sebe samých a objasňováním toho, proč jednali, jak jednali, proč tehdy nezůstali spolu s ostatními. Vždyť to byla šance, jak změnit svůj ubohý život k lepšímu. Někteří z nich zasvětili zbytek života hledání onoho Mudrce, který jim odhalil to tajemství, aby zjistili, jak měl vypadat ten poklad, kde je teď a jak je možné ho získat.“

Takže poklad je duchovní přeměna člověka. Ale aby bylo možné jí dosáhnout, je třeba na sobě každý den houževnatě pracovat. Ne všichni, kdo jsou okouzleni perspektivou cesty, dojdou na její konec, neboť cesta předpokládá dosažení vnitřních změn. Jako první opouštějí cestu ti, co mnoho mluví a nedělají nic proto, aby se změnili. Za nimi následují ti, kdo hledají snadné vítězství. Potom z duchovní cesty scházejí ti, kteří se nechali oslnit možnostmi, které se jim odhalily a jsou použitelné k uspokojení jejich významnosti v tomto světě. Potom ti, kteří nacházejí potěšení v samotném procesu hledání smyslu života, ale nechápou sami sebe a v konečném výsledku nic nenacházejí. Z duchovní cesty scházejí i ti lidé, kteří pochybují o sobě, o Mudrcovi, jež jim odhalil duchovní Pravdu, i o samotné Pravdě. Všichni tito lidé chápou duchovní cestu tak, jak je to pro ně v tomto materiálním světě výhodné. Ale pouze ti, kdo jdou s čistotou a upřímností úmyslů až do konce, kdo jsou ve své duchovní práci vytrvalí a každý den se mění, pouze ti v životě nachází své duchovní poklady, které jim dávají možnost odejít do jiného světa. Smysl tohoto podobenství je takový: když jdou lidé po duchovní cestě, často hledají osobní úspěch v tomto, pro ně dočasném světě, namísto svých pokladů, které jim otevírají cestu na Věčnost.

z knihy AllatRa A. Novych