Podobenství o modlitbě, pokání a o zázracích, které činí Bůh

Žil v jednom klášteře starec Zosima. A povídalo

se, že po jeho modlitbě uzdravení přicházejí

a zázraky se konají.

A scházelo se mnoho lidí ze vzdálených míst,

aby ho poprosili o pomoc.

A klášterní bratři byli hrdí na to, že jejich

klášter má takového starce.

Ale mnozí i záviděli: proč Bůh i jejich modlitby

neslyší, i když se modlí sebevíc? Vždyť tolik

poklon nadělají — a všechno bez užitku! Ale

starcovy modlitby — Bůh kdožvíproč plní…

A jeden mladý novic (poslušnik) se rozhodl u

starce Zosimy vyzvídat: jak ty zázraky provádí,

a proč ho Bůh slyší? Starec je hodný,

třeba mě to naučí?…

Přišel k starci a vyptává se:

— Proč se po tvých modlitbách dějí zázraky,

a po našich nedějí? Nauč mě svoje tajemství! Vždyť

ty potom umřeš — a nebude mít kdo klášter

proslavovat!

Starec na něho laskavě pohlédl a říká:

— Je složité to vysvětlit! Vždyť já — jako bych

se vůbec nemodlil…

Ale je zapotřebí, aby světlo, podobné tomu, co

hoří na svíčce, nebo tomu, co svítí v lampičce před

ikonou, — bylo zažehnuto v srdci lidském!

Od lásky — to světlo pochází.

A je možné to světlo duše — rozšiřovat do

nedozírnosti, jako světlo sluneční!

A tehdy se Veliké Světlo Ducha Svatého objeví,

a je připraveno pomoci! A v tom Živém Božském

Světle je všechno vidět, jako by neexistovaly ani

zdi cely, ani věže klášterní. A jakékoli tělo lidské je

v tom Světle naskrz průhledné, a duše je také

z jakékoli vzdálenosti viditelná.

Právě tak se to děje: stačí, když začnu slova

modlitby k Duchu Svatému pronášet — a On je

tady! Teče Řeka Světla Božího a všechno Sebou

objímá!

Ale rozumí to Světlo — lásce srdečné, a ne

slovům drmolivým!

Jak se konají zázraky? — ptáš se … Tak tedy,

duše splývá s tím Světlem — a já pak už nevím:

kde je moje láska, a kde je Láska Boží!

V Řece toho Světla jsou Ruce. Ony jsou, jako by

byly i moje, ale nejsou moje úplně…

Vidím ty Božské Ruce, Které provádějí Svoji

Práci! Právě tak, jako když ruce oráče nebo kuchaře

dělají svoji práci, — tak pracují i Ruce Ducha

Svatého!

Ty Ruce mohou i uzdravovat. Jestliže Duch

Svatý chce, pak mohu Rukama těma — těla od

nečistoty a nemoci očišťovat. Ale jestliže nechce

— pak nemohu pohnout ani konečkem prstu.

V tom Božském Světle jsou v těle nemocného

vidět nemoci, a v duši prohřešení.

Ale není možné jakoukoli duši očistit, každému

člověku se pomoci nepodaří…

Vždyť je třeba předtím naučit duši — lásce!

Jinak se potom může stát, že duše zůstane dlužná

Bohu — za vykonaný zázrak!

… Starec Zosima domluvil a laskavě se usmál.

Ale mladý novic padl v úleku před starcem na

kolena a uhodil čelem o podlahu… A potom,

horlivě se křižujíc, vyběhl pryč z cely…

Starec Zosima si tiše povzdechl: zase to vypadá,

že nepřišel ten člověk, o kterém mluvil Bůh…

Nezatoužil se novic dozvědět o hřejivosti srdečné,

a o srdci duchovním…

A přece už tolik let uběhlo…

odkaz na nahrávku:  https://www.youtube.com/watch?v=psA6NSgkUv8&list=PLxSlxhsSLDI_VE9EyHJ_quwTR1ozNdfoZ&index=2