Žil v jednom klášteře starec Zosima. A povídalo
se, že po jeho modlitbě uzdravení přicházejí
a zázraky se konají.
A scházelo se mnoho lidí ze vzdálených míst,
aby ho poprosili o pomoc.
A klášterní bratři byli hrdí na to, že jejich
klášter má takového starce.
Ale mnozí i záviděli: proč Bůh i jejich modlitby
neslyší, i když se modlí sebevíc? Vždyť tolik
poklon nadělají — a všechno bez užitku! Ale
starcovy modlitby — Bůh kdožvíproč plní…
A jeden mladý novic (poslušnik) se rozhodl u
starce Zosimy vyzvídat: jak ty zázraky provádí,
a proč ho Bůh slyší? Starec je hodný,
třeba mě to naučí?…
Přišel k starci a vyptává se:
— Proč se po tvých modlitbách dějí zázraky,
a po našich nedějí? Nauč mě svoje tajemství! Vždyť
ty potom umřeš — a nebude mít kdo klášter
proslavovat!
Starec na něho laskavě pohlédl a říká:
— Je složité to vysvětlit! Vždyť já — jako bych
se vůbec nemodlil…
Ale je zapotřebí, aby světlo, podobné tomu, co
hoří na svíčce, nebo tomu, co svítí v lampičce před
ikonou, — bylo zažehnuto v srdci lidském!
Od lásky — to světlo pochází.
A je možné to světlo duše — rozšiřovat do
nedozírnosti, jako světlo sluneční!
A tehdy se Veliké Světlo Ducha Svatého objeví,
a je připraveno pomoci! A v tom Živém Božském
Světle je všechno vidět, jako by neexistovaly ani
zdi cely, ani věže klášterní. A jakékoli tělo lidské je
v tom Světle naskrz průhledné, a duše je také
z jakékoli vzdálenosti viditelná.
Právě tak se to děje: stačí, když začnu slova
modlitby k Duchu Svatému pronášet — a On je
tady! Teče Řeka Světla Božího a všechno Sebou
objímá!
Ale rozumí to Světlo — lásce srdečné, a ne
slovům drmolivým!
Jak se konají zázraky? — ptáš se … Tak tedy,
duše splývá s tím Světlem — a já pak už nevím:
kde je moje láska, a kde je Láska Boží!
V Řece toho Světla jsou Ruce. Ony jsou, jako by
byly i moje, ale nejsou moje úplně…
Vidím ty Božské Ruce, Které provádějí Svoji
Práci! Právě tak, jako když ruce oráče nebo kuchaře
dělají svoji práci, — tak pracují i Ruce Ducha
Svatého!
Ty Ruce mohou i uzdravovat. Jestliže Duch
Svatý chce, pak mohu Rukama těma — těla od
nečistoty a nemoci očišťovat. Ale jestliže nechce
— pak nemohu pohnout ani konečkem prstu.
V tom Božském Světle jsou v těle nemocného
vidět nemoci, a v duši prohřešení.
Ale není možné jakoukoli duši očistit, každému
člověku se pomoci nepodaří…
Vždyť je třeba předtím naučit duši — lásce!
Jinak se potom může stát, že duše zůstane dlužná
Bohu — za vykonaný zázrak!
… Starec Zosima domluvil a laskavě se usmál.
Ale mladý novic padl v úleku před starcem na
kolena a uhodil čelem o podlahu… A potom,
horlivě se křižujíc, vyběhl pryč z cely…
Starec Zosima si tiše povzdechl: zase to vypadá,
že nepřišel ten člověk, o kterém mluvil Bůh…
Nezatoužil se novic dozvědět o hřejivosti srdečné,
a o srdci duchovním…
A přece už tolik let uběhlo…
odkaz na nahrávku: https://www.youtube.com/watch?v=psA6NSgkUv8&list=PLxSlxhsSLDI_VE9EyHJ_quwTR1ozNdfoZ&index=2
Podobenství o modlitbě, pokání a o zázracích, které činí Bůh . Počet hlasů: 33 |
“Musíme si vážit úsilí o poznání druhého člověka a nevítat jej hned ostřím svého egocentrizmu.
Zanechat komentář