Otevírání studánek

Vodičko čistá,

tečeš z hor bystrá,

omývej břehy, kamení,

očisť nás, lidská stvoření.

Tak je to u nás každý rok v máji,

děti studánkám prameny jak srdce otvírají.

 

     Kdysi byly studánky a prameny jedinými zdroji pitné vody, proto jim byla  věnována mimořádná péče a pozornost.  V pohanských dobách si lidé vody ve  studánkách vážili tak, že jim přinášeli dary. Později, v souvislosti s křesťanstvím lidé věřili, že voda je v některých  studánkách zázračná, dokáže vyléčit všechny nemoci, a že zázrak uskutečnili svatí. Ke studánkám začala chodit procesí a u mnoha z nich byly postaveny kapličky. V barokní krajině představovaly nejen nádherné stavby a orientační  body, ale i místa odpočinku a modliteb. Ještě i v současnosti je řada z nich spojována s místními pověstmi o zázracích i s legendami o vodních pannách a ochranných vílách. Od pověstí, legend i historických reálií jsou odvozeny i jejich názvy, napřiklad: studánka Panny Marie, svaté Anny, Římská, Císařská, Dobrá voda. Bez vody by na Zemi neexistoval život. Voda ve studánce uhasila žízeň každému poutníkovi, a aby byla čistá, dodržovala se v dávných dobách slavnost čištění studánek.

     Ve starých dobách se znalosti předávaly pomocí analogií, které byly srozumitelné a blízké lidem té doby a daného území. Například pro národnosti, které žijí na břehu moře nebo oceánu, se jako analogie pro vysvětlení znalostí o Vesmíru a neviditelném světě využívaly procesy a jevy vyskytující se v oceánu, obrazné ukázky spojené s vodou a chováním podvodních obyvatel. ...Ale pro většinu lidí byly nejvíce srozumitelnými příklady z každodenního života spojené s životem komunity a lidskými vztahy. Když člověk ovládá prapůvodní znalosti, všechny tyto paralely lze snadno vypozorovat v kulturách různých národů. 

     Renezanci zájmu o čištění studánek  vyvolala slavná kantáta Bohuslava Martinů „Otvírání studánek“. Co skladatele k  napsání kantáty inspirovalo? Byla to báseň  Miloslava Bureše „Píseň o studánce Rubínce“. Básníka Miloslava Bureše okouzlil článek, který si přečetl v poličském muzeu. Autor v článku podrobně popisoval průběh zapomenutého jarního obřadu čištění studánek, a uvedl v něm i všechny verše, které se při obřadu používaly.         

     Obřad čištění studánek, pramenů a studní je velice podmanivý. Průvody mladých dívek, které na jaře čistily studánky, patřily ke starobylým lidovým obyčejům. Říká se, že jejich kořeny sahají až do pohanských dob a jsou spojeny s vítáním jara. Dívky oblečené do bílých šatů (na  Slovácku  se  jim  říká  družice) se vydávají ke studánkám a v  průvodu  zpívají.  Nejkrásnější  dívku  z  vesnice zvolí za královnu. Královna jde  v čele průvodu dívek, v ruce nese džbán a na hlavě má nejkrásnější květinový věneček. Když děvčata se zpěvem přijdou ke studánce, některé odhrabují napadané listí, další bláto a při tom říkají verše.

     Když je studánka čistá, královna nabírá vodu do džbánu a lije ji do všech světových stran, aby voda chránila lidi před nemocemi a zlem. Pak jedna z dívek přistoupí ke studánce, v ruce drží velký klíč a gestem, které napodobuje odemykání dveří, klíčem otočí. Tím je studánka nejen vyčištěná, ale i otevřená. U pramene potoka nebo říčky každá z děvčat do dlaní nabírá vodu a napije se.  

Zdroj: http://www.cesky-dialog.net/ clanek/7354-otvirani-studanek/

 

IM: Ale Živé právě rodí jen Živé. Ono rodí tu vnitřní duchovní Lásku. A to je velmi důležité.

Ž: Velmi důležité...Velmi důležité je najít v sobě tento Pramen, protože on rodí bezbřehost vnitřního Života. Ono otevírá nevysychající Pramen štěstí, radosti. Nemá hranice a je nekonečný. A dává Život těm, kteří jej přijímají v hlubokém pocitu. Dává Život těm, kteří již udělali svoji volbu a žijí ní každý den.

IM: V Bibli...V Janovu Evangeliu je jeden moment, kdy Ježíš požádá ženu napít se vody pozemské. A řekl jí, že „... kdokoli, kdo bude pít tuto vodu, znovu dostane žízeň, ale kdo bude pít vodu, kterou mu Já dám, ten nebude trpět žízní navěky, protože voda, kterou mu dám, se v něm přemění na pramen vody tekoucí do věčného života“. Toto jsou hluboká slova, pochopit je lze pouze s otevřeným srdcem, jak říkají v náboženství.

Úryvek z pořadu „Vědomí a osobnost. Od předem mrtvého k věčně Živému.“

     

     Pokud se na vše podíváme z pohledu Znalostí z knih od A. Novych: "A studna s čistou pramenitou vodou je jeho vnitřní duchovní svět, hluboce ukrytý, je to jeho duše. Především – duše je částice Boha. ...Protože nic zvenčí nepřináší člověku takový užitek a nedává skutečné pochopení Boha, jako je dosažení pokladů z hlubin své Duše." (Křižovatka, str. 451)

 

     Tak jako ze studánky čerpáme vodu, tak z Duše přes hluboké vnitřní pocity nabýváme Moudrosti a poznáváme duchovní svět, svět Boha.

        

 

Vlnitá linie byla v běžné symbolice používána jako označení vody a řek. A v sakrálních znalostech o Vesmíru byla voda symbolem jiného světa, odlišného od  toho pozemského, proto takto často označovali i spojení s duchovním světem.