Okamžik „Tady a Teď“. Pro Osobnost je štěstí věčné

Vysledovala jsem takový moment. Stála jsem v kuchyni a myla hrnec. A v tom jsem se zevnitř začala naplňovat štěstím. Přičemž tento pocit nebyl ničím způsoben. Nicméně, doslova za minutu, mi vědomí předhodilo myšlenku, že pro štěstí musí být důvod. A v tu chvíli přišla myšlenka – pokyn: „musíš si před tím buď něco dobrého přát, nebo si vzpomenout na to, co bylo v minulosti dobré, protože tento současný příval štěstí může být vyvolán pouze nějakými minulými nebo nadcházejícími příjemnými událostmi.“ Ale když jsem začala hledat, co by mohlo posloužit jako důvod, pocit štěstí se začal vytrácet.

Po analýze tohoto okamžiku jsem si uvědomila, že tento pocit bezdůvodného štěstí se v životě objevil mnohokrát, ale pokaždé mi vědomí podsunulo, že je bezpodmínečně nutný důvod. A jakmile se pozornost zaměřila na nalezení příčiny, vytrácelo se samotné cítění štěstí.

 „Igor Michajlovič: Prostě tento okamžik „tady a teď“, který zažívá Osobnost při kontaktu s Duchovním Světem – to je první stěží popsatelné štěstí, které je těžké vyjádřit slovy. Je to bezmezná Láska. Je to opravdové štěstí. A není důležité, co děláš, zda myješ toaletu, nebo nádobí. Jaký je v tom rozdíl? Vždyť to nemá nic společného s Osobností, Duchovním světem, s tebou skutečným. Tělo musí dělat a pracovat. Ale vědomí by nemělo otravovat se svými komentáři.“

Z pořadu „NEVIDITELNÝ SVĚT“

Je nezbytné, aby si vědomí zvyklo dostávat bonbónek za to, že nekoulí smutně očima (nekazí náladu). A nebrání Osobnosti cítit se šťastnou. V tom je smysl. Dostává svou porci Allatu za to, že nebrání Osobnosti být šťastnou a žít. Tehdy se vytvoří určitá symbióza a koexistence. Vědomí poté nepřekračuje červenou čáru. Ale stále se snaží útočit. Cirkusoví medvědi udělají také pro cukr cokoli, ale jakmile objeví pytel s cukrem, pokusí se ho odnést.

„Vypadá to, že přebývání v okamžiku „Tady a teď“ je neustálé cítění?

 Igor Michajlovič: Samozřejmě. Ovšem vědomí to nepochopí, pro něj je to nepřirozený stav. Je to dokonce horší než schizofrenie.“

                                                                                    Z pořadu „NEVIDITELNÝ SVĚT“

Vždyť, co je to štěstí pro vědomí? To je materiální aspekt. Ale opravdové štěstí nemůže být dnes a zítra zmizet. Pro vědomí je štěstí to, když něčeho dosáhneš nebo získáš v materiálním světě. Mnozí z nás si stanovili materiální cíle: zlepšit životní podmínky, koupit byt, auto, najít dobře placenou práci. Ovšem, jakmile toho člověk dosáhl, stal se opravdu šťastným? S časem přišlo i pochopení, že štěstí v materii je jen iluzí.

Jak je řečeno v pořadu: „VĚDOMÍ A OSOBNOST. OD PŘEDEM MRTVÉHO K VĚČNĚ ŽIVÉMU“:

„Člověk jakožto Osobnost přichází na tento svět proto, aby získal svobodu od materiálního světa a spojil se se Světem Duchovním, to znamená, aby přišel do Duchovního Světa jako zralá bytost. Ovšem jeho nečinnost jakožto Osobnosti, když člověk žije světem iluzí a veškerou svou pozornost vkládá do iluze od vědomí, do své nenasytné, iluzorní podstaty, jinak ji nazvat nelze, on prostě promrhává svůj život.“

Ale pro Osobnost štěstí nemůže skončit, stejně jako život. Život, ve skutečnosti, pokud začíná, nemůže skončit.

„Igor Michajlovič: Pro Osobnost je štěstí věčné. Ztrácíme jej pouze tehdy, když ztratíme sebe sama jakožto Osobnost.“                

Z pořadu „NEVIDITELNÝ SVĚT“ (2:40:25) 

Na otázky odpovídal Igor Michajlovič Danilov.

Zdroj://allatravesti.com/moment_zdes_i_seychas