Odmítnutí Ega. Splynutí s Duší

                                               „Kámen, který spadl do písku, to je šelest zrnek písku.

                                                                                     Vlnobití, to je šelest zrnek písku.

                                                                                                            Tvůj překotný běh,

                                                                        Stopa do písku, to je šelest zrnek písku.

                                                                                                  Život, to je pouhý krok,

                                                                          A roky v něm, to je šelest zrnek písku.“

 
Rigden Djapo

Duchovní osvobození je konečným cílem Duchovní cesty. Duchovní osvobození, podle Prapůvodních znalostí, je splynutí Osobnosti s Duší. Nicméně Osobnost musí projít určitou cestu, než se stane novou Duchovní bytostí. Je to cesta vědomé volby, cesta vymanění se z pout vlastního Ega.

Co je to pýcha (ego) člověka?

Je to pocit vlastního významu, egoismus. Pýcha se projevuje nejen v pocitu vnitřní nadřazenosti nad druhými, ale může se i projevovat v ponižování sebe sama. Oba projevy jsou výsledkem nepochopení svého pravého předurčení a smyslu života. Člověk vynakládá veškerou energii na dokazování svojí pravdy a boj za místo pod sluncem.

S pýchou člověk začíná projevovat svoji jedinečnost, oddělovat se od Boha, od pravého a věčného. Tak, jako se zrnko písku v poušti odděluje od toho, kdo stvořil vše a stává se ničím, tak i člověk, oddělující se od Jediného milujícího Boha, se stává prachem času.

Takže, co vlastně musíme udělat, abychom se vlily do prvopočátečního celosvětového proudu a vzpomněli si, že my všichni pocházíme z Duchovního světa?

Mnozí hledají odpověď ve vnějším: snaží se přečíst díla novodobých guru, vylézt na horu Kailas a pozorovat oblaka, ochutnat celé menu meditací a ostatní formy sebeklamu. Tak proč mnozí „hledající“ nenachází odpovědi, proč se utrácí tolik sil na hledání, s tak malým výsledkem? Protože nehledají na tom správném místě.

Pokud provedeme paralelu skrze všechna učení, ezoterické směry a náboženství, tak všechno se skrývá výhradně ve vnitřním, a Duchovní osvobození se nachází v každém člověku. Je to zajímavá a poznávací Cesta do vlastního nitra, je to poznání své Duše a rozpuštění v ní. V tom je i smysl všech učení, v tom je smysl života skutečného Člověka.

„Důležitější je, aby se sám stal Člověkem a neztrácel cenný čas hledáním toho, kdo se snaží o totéž. Mnohem větší užitek může přinést člověk, jako Osobnost, sobě a společnosti tehdy, když se sám stane příkladem pro ostatní. Prací na svých vnitřních problémech, překonáváním překážek vlastní Materiální podstaty, a přitom žít pro lidi a kvůli lidem, tím si člověk razí vlastní cestu.“

                                                                                                                                                                                 „AllatRa“

Pro Duchovní osvobození Osobnosti je nezbytné na sebe vzít zodpovědnost, v každém okamžiku pracovat na sobě: kontrolovat myšlenky, emoce, dělat meditace a duchovní praktiky, přebývat v neustálém pocitu Lásky. Je nezbytné si uvědomit svoji jednotu s okolním světem a Bohem.

Ve skutečnosti každý, kdo žije v tomto materiálním světě, cítí cosi velkého, nedozírného a vzrušujícího při doteku s vlastní hlubinou, toto bezmezné vnitřní vědění. Jakmile člověk začne usilovat o poznání svého vnitřního světa, začnou se mu otevírat skrytá zákoutí vlastních pocitů a vjemů, otevírají se mu čisté pláně nadpozemské Lásky. Té Lásky, která je trpělivá, odpouští, nezávidí, nepovyšuje se, netouží po vlastním, a nemyslí na nic zlého. Člověk, nořící se do tohoto vědomého stavu Lásky, sám sebe zdokonaluje a odhaluje v sobě Pravdu.

Člověk se v průběhu života, díky své volbě, může stát Pravým Člověkem, osvobozeným od připoutaností materiálního světa, skutečnou Duchovní bytostí. Vše je možné, pokud si člověk zvolí Cestu Lásky. Nacházeje se ve stavu Lásky každou sekundu, člověk hromadí sílu Boha, stává se Láskou, stává se světlem. Je to nepřetržitý proces, je to to nejkrásnější, co v člověku je, je to Boží dar, a v těchto okamžicích dochází ke splynutí Osobnosti s Duší. K dialogu s Bohem dochází pokaždé, když člověk vybírá hluboké pocity, když se noří do oceánu Lásky.

Je nemožné zůstat lhostejným, pokud člověk alespoň jednou pocítil hlubinnou Lásku. Tato Láska nemá hranice, prostupuje celý vesmír a není ohraničena jednou formou, neboť je přítomna všude.

Odmítneme-li svou jedinečnost a rozdělení s Bohem, noříme-li se v každém okamžiku do Lásky, získáváme věčnost, stáváme se nesmrtelnými v Duchu, stáváme se světlem. A v tom je celý smysl Života člověka v tomto světě.

 

Autor: Nasťa

 

Zdroj: https://allatravesti.com/otkaz_ot_ego._sliyanie_s_dushoy