Obdivuji oblaka, květiny i trávu…

Tak jako oblaka si v klidu plují oblohou, květina rozkvétá v bezpečné důvěře, semeno klíčí, tlačí se půdou a stéblo trávy stoupá k nebi, stejně tak člověk ví, že má svůj božský úkol. Ale jen člověk váhá, hledá, ztrácí a znovu nalézá v sobě lásku, pokoru a odvahu ten svůj úkol plnit. Nechat se vést a s důvěrou následovat ten božský hlas uvnitř sebe. Obdivuji oblaka, květiny i trávu…

***

Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem. Trvalo mi několik desítek let, než jsem pochopila, že jediný člověk, kterému mohu skutečně pomoci, jsem já. A tak jsem na sobě začala pracovat. Nejprve párkrát za rok, pak několikrát za měsíc, za týden. Ani nevím, jak se to stalo, ale nyní si svůj den bez této zajímavé dobrodružné práce ani nedovedu představit. Pomáhám sobě, jak nejlépe dokážu a s úžasem pozoruji, jak to pomáhá ostatním.

Alena Chamrádová, Ostrava