Například: Dobré zprávy
O ÉTERU

V písemných pramenech z dávných dob nacházíme, spolu s koncepcí o základních nedělitelných částicích hmoty – atomech, také zmínky o nevyčerpatelném zdroji volné energie, která je popsána jako všudypřítomná a všepronikající („není místo ve hmotném světě, kde by nebyla“), jedna z prvotních základů hmotného světa. Ve starověkých indických pramenech dochovaných do našich časů ji nazývají „akaša. Ākāsa - sanskrtské slovo odvozené od ā + kāś, doslova „záření dále“, „nekončící záření“, „osvětlený prostor“.  

Dešifrování samotného názvu ukazuje na fakt, že naši předkové věděli o vlastnostech tohoto nevyčerpatelného zdroje energie, který po mnoha staletích následně objevil i srbský fyzik a vynálezce Nikola Tesla (1856-1943). Ale o tom později.

 

V překladech starého textu do evropských jazyků je význam pojetí akaša interpretován jako „to, co leží v základu“. V řeckém jazyce to doslova zní jako „podstata“ (ousia, tedy základní), v latinském překladu řecké slovo „podstata“ se zase spojovalo s pojmem „substance“ (substantia), který byl vnímán jako „základní začátek jevu“, hmota z hlediska jednoty všech forem jejího pohybu, všech rozdílů a protikladů, vznikajících v tomto pohybu. Moderní slovníky uvádí definici slova „akaša“ jako prostorové substance, z nichž vychází „začátek projevu“, „počáteční impuls“.

 

Dochovaly se dokonce starověké zmínky o tom, že akaša má pouze jedinou charakteristickou vlastnost - Zvuk (poznámka: viz kniha AllatRa, str.50). Přičemž Zvuk v podobě neslyšitelných, velmi jemných vibrací neprojeveného Zvuku (ve starých zdrojích je zmiňován jako Prvotní Zvuk), který je příčinou všech následných neviditelných a viditelných projevů, jemných a hrubých prvků Vesmíru. Akaša – nosič kvality právě takového Zvuku a je popisován jako nekonečná, všudypřítomná podstata Vesmíru, která prostupuje vše, nemá hmotnou podobu, ale poskytuje základ pro mnohotvárnost věcí. Všechny objekty na světě jsou prostorové a od sebe oddělené právě proto, že jsou obklopeny akašou a vzájemně s ní působí. Projevem akaši je vše, co představuje kombinaci prvků, působí jako hmatatelné, slyšitelné a viditelné. Přičemž samotná akaša je tak tenká, že není vnímána lidskými smysly. V překladech starých indických učení se píše o tom, že při projevení světa byla jen tato substance, a když se globální cyklus ukončí, vše se přemění na akašu a další cyklus se začne zase s ní.  

 

Zmínky o akaši můžeme nalézt v dochované literatuře, která vypráví o učení starých indických filosofických škol jako je Vaisheshika, Njája Sánkhja a dalších, ve kterých se filosofové snažili čerpat ze starých znalostí, které se zachovaly z předešlých dob. Například v Sánkhja se akaša vykládala jako „způsobující“ akaša a „způsobená“ akaša a byly popsány důvody této transformace. Tyto znalosti jsou velmi zajímavé, pokud je člověk seznámen se znalostmi o prvotních procesech, které probíhají v ezoosmické mřížce.

 

Staří Řekové přebírali znalosti z Východu, zejména ze starověké Indie. Nevyčerpatelný zdroj volné energie pojmenovali jako „éter“ (řec. zářivý). Aby zachovali smysl při překladu z indického jazyka u pojmu akaša, použili termín „nekončící záření“, osvětlený prostor. V dávných dobách použil Aristoteles tento termín pro označení hmoty, která tvoří vše, včetně „toho, z čeho se skládá nebe a to, co je v nebi“. Je nutné ale objasnit, jak staří Řekově chápali pojem „nebe“. V řecké mytologii byl znám pojem „horní, čistá, průsvitná, zářivá vrstva vzduchu, stanoviště bohů“, na rozdíl od „spodní vrstvy vzduchu, kde je vše dočasné a konečné“. Proto pojetí éteru jako vzduchu nad mraky (horní vrstva vzduchu) mělo poněkud jiný význam. V souladu s tím znamenal éter, stejně jako akaša, všepronikající prostředí, jeden z kosmických prvků, který tvoří beztížnou substanci nebe a hvězd, nejjemnější prvotní látku, která není uchopitelná smyslovým pozorováním. Slavní řečtí starověcí filosofové a přírodovědci popisovali starobylé znalosti každý po svém a často vydávali za svoji, na Východě již dobře známou starověkou informaci, jako perlu „svého učení“ o neviditelném světě.

 

Zmínky o éteru jako o nejjemnější prvotní látce nalezneme v učeních starověkých řeckých filozofů Anaxagorása - matematika, astronoma a zakladatele aténské školy; mocnáře, politika a filosofa Empedoclesa; řeckých filosofů Platóna a Aristotela (žák Platóna byl vychovatelem Alexandra Makedonského), kteří nazývali éter „pátým elementem“ (quintessence), nehmotnou substancí nebeské klenby a nebeských těles zaplňující nebeský prostor. U Aristotela byl „pátý element“ (quintessence) - éter základním kamenem jeho kosmologie, substancí všeho „nebeského světa“ (nebeských těles a jejich „sfér“). Dále bylo uvedeno, že pro éter je typický pouze jeden druh pohybu - prostorový pohyb v kruhu (poznámka: viz ve zprávě pohyb ve spirále) na rozdíl od čtyř živlů (země, oheň, vzduch, voda) „pozemského světa“, které podléhají „vzniku a zničení“ (cyklické vzájemné přeměně) a je pro ně naopak typickou vlastností přímočarý pohyb.

„Zdá se, že název [prvního tělesa], který se dochoval z dob našich předků až do současnosti vypovídá o tom, že se i oni drželi [v tomto ohledu] stejné hypotézy jako my. Z toho je možné vyvodit závěr, že stejné podněty k nám přicházejí opakovaně, ne jednou, ne dvakrát, ale nekonečně mnohokrát. To je také důvod domnívat se, že první těleso je odlišné od země, ohně, vzduchu a vody a je označeno jako horní místo, „éter“ (aithsr). Tedy název, který mu stanovili s ohledem na skutečnost, že „vždy běží“ (aei thein ) v pokračování věčného času.“ Literatura: Aristoteles. O nebi. Kniha 1. Překlad A. V. Lebedeva.

 

Jednou z nejvlivnějších antických filosofických škol byla škola stoicismu, která se později stala populární i v Římě. Hlavní zaměření dané školy byla fyzika (filozofie přírody), logika a etika (filosofie ducha). Fyzika se zakládala na filozofických dílech Aristotela a kosmologii Hérakleita. Stoici pojmenovali nejjemnější prapůvodní substanci pneuma, ze které se skládá vše, a která ve všem působí. Podle jejich učení se po „světovém požáru“ všechno stává touto substancí. Pneuma byla považována za nejjemnější substanci, „dech života“, životní sílu, která prostupuje vesmírem a spojuje ho v jeden celistvý organismus. Podle jejich učení má pneumatický systém své vlastní řídící centrum „vedoucí úsek“, které je v éteru (poznámka: viz dále o reálných (stacionárních) částicích Po).

 

Zajímavé je, že pneuma původně v řečtině znamená „vanutí“, tj. prvotní impuls (poznámka: viz dále o prvotním impulsu - proces ezoosmózy). V kosmologii starověku z prvotního impulsu jako procesu se zrodí pohyblivá substance, tj. začíná první pohyb. Proto se slovo „pneuma“ také překládalo jako „hořící éter“, tedy energie éteru. Později se pojem „pneuma“ překládal jako „dech“, potom – „duch“ odvozený od „vanout“, „dýchat“. Nyní je pojem „pneuma“ například v náboženství spojován se sférou ducha. V křesťanské teologii lze nalézt takové pojmy jako „pneuma hagion“, což znamená Duch Svatý a také učení o Svatém Duchu – pneumatologie.

více na: http://allatra-science.org/cs/category/physics-reports

 

 

Zajímavosti

Starověký Egypt. V nejstarších představách Egypťanů „velikou matkou hvězd“, která „rodí bohy,” byla bohyně jménem Nut. Za děti Nut se považovaly hvězdy, které jí obklopovaly. Byla spojována s kosmickým prostorem. Zpočátku ji zobrazovaly jako Nebeskou (kosmickou) Krávu, poté jako ženu oceánu Nut a dokonce jako kupoli střechy - symbol toho, že za viditelným obrazem se skrývá něco jiného, do značné míry pro člověka nepochopitelného.

 

Zobrazení bohyně Nut, které se nachází na vnitřním povrchu víka egyptského sarkofágu nalezeného v roce 1857 v Thébách (Veset) egyptologem Heinrichem Brugschem.

 

Oddělovala neviditelnou a nepoznatelnou část vesmíru od viditelné, přechodné a dočasné části, svět věčného života od světa dočasného a pomíjivého. Někdy ji znázorňovali na vnitřní straně víka sarkofágu dívající se na mumii. Zobrazení bohyně Nut lze nalézt také v malbách, které zdobí vnitřek pyramid či posvátné texty. Tento obraz ženy - bohyně kosmu zakřivené ve tvaru čtverce, obdélníku nebo kopule se táhne napříč horizontem. Její tělo nebo oděv je ve formě mřížky nebo kosočtvercového vzoru (někdy s bodem v každém čtverci).

 

Hathor a Ra - Garahuti. Výzdoba hrobky královny Nefertari v Thébách. ХІХ. dynastie. Přibližně 1250 př. n. l.

http://allatra.eu/reports/iskonnaja-fizika-allatra

Líbí se mi 40



O ÉTERU - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 40
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Nejcennější cesta vede k poznání Boha skrze rozum, kdy skutečné poznatky překonávají materiální podstatu a otevírají bránu podvědomí klíčem Lásky.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"