O dokonalém systému a dobrovolném otroctví

- Tati, řekni mi příběh – požádal malý syn-anděl svého otce-anděla.
- No, můj synu, poslouchej. Dnes večer ti řeknu podobenství o vzdálené planetě, kde se lidé dobrovolně oddali otroctví. Zcela ... Tito tvorové dobrovolně žijí v šedých betonových krabicích, po celý den vykonávají práci, kterou nemají rádi, aby mohli zaplatit za tyto své vězeňské cely - domovy, mohli kupovat věci, bez kterých mohou klidně žít. Kromě toho v potu krve vydělávají peníze na něco, jako kouřící páchnoucí rostliny, které jsou škodlivé pro tělo a pijí tekutý oheň, který zastíní jejich mysl. Jedí umělé potraviny získané chemickými prostředky, díky kterým jsou tak často nemocní. A v noci, místo toho, aby klidně odpočívali, jsou všichni navzájem k sobě přitahováni pocitem nespokojenosti, který se snaží kompenzovat mazlením se navzájem. Tak, den co den, tráví takto svůj veškerý čas, který jim byl dán na přebývání v těle, a proto do konce svého života necítí radost ani uspokojení. Stávají se dobrovolnými otroky hmotného života, zapomínají na svůj osud, přestávají hledat svou duši. Tak uvízli v kole zrození a smrti, z nichž je velmi obtížné se dostat ven ...
- Ale tati, jak je možné, že se lidé dobrovolně dávají do otroctví? Jsou tak hloupí?
- Podívejte se, synku, jak to všechno bylo. Toto podobenství o existenci dobrovolného otroctví mi vyprávěl už tvůj dědeček. Kdysi dávno, když Země byla ještě otrokářským systémem, shromáždil jeden císař své ministry na vrcholu hory, a řekl jim:
- Podívejte se dolů do údolí: desítky tisíc otroků v řetězech, nosících kameny do města. Tisíce důstojníky a vojáků na ně dohlíží. Tisíce otroků obstarává vodu a potravu. To vše se děje příliš pomalu. Kromě toho utrácíme spoustu peněz a sil, abychom nakrmili a zaopatřili své otroky, zaplatili našim důstojníkům a vojákům. Musíme přijít s jednodušším a levnějším systémem zacházení s otroky, pak se peníze do pokladny jen pohrnou.

Představa, jak zbohatnout ještě více se všem zalíbila, a tak ministři začali navrhovat různé možnosti pro jeho realizaci. Císař si všechny návrhy poslechl, ale každý odmítl, protože byly obtížné nebo riskantní. Pak se slova ujal první poradce, který se vyznačoval mimořádnou inteligencí a talentem vládnout. On řekl toto:
- Nabízím systém, který trvale vyřeší naše problémy. Zítra vyhlásíme úplnou svobodu otrokům, odstraníme řetězy, a na vůli každého z nich ponecháme, jak s touto svobodou naloží. Zároveň stanovíme náhradu za každý přinesený kámen, za každou odvedenou práci. Budeme povzbuzovat ražbu mincí, které vyrobíme roztavením řetězů. Za peníze si budou moci koupit cokoli, ať se jedná o potraviny, oblečení, domácí potřeby, svůj domov a dokonce i své město. Tak se u nich probudí pocit svobody a vlastnictví, což je bude stimulovat k intenzivnější práci, protože budou vidět výsledky své práce a budoucí příležitosti. Stráže a vojáky již nebudeme potřebovat, a většina z nich se zapojí do díla, čímž se urychlí tempo výstavby. Tak převedeme nucené otroctví v dobrovolné, avšak pokud jde o svobodu otroků, nic se nezmění. S takovou svobodou budou lidé dobrovolně organizovat všechno sami, protože na tom budou mít vlastní zájem. Chamtivost a touha povede k tvrdé práci. To je ideální systém.
Tato myšlenka se setkala s nadšením, a druhý den získali otroci úplnou svobodu, a byl navržen nový systém, který se z jejich strany těšil obrovskému nadšení.
A ministři několik dní v čele s císařem sledovali s uspokojením tempo realizace. Otroci se starali o to, jak udělat co nejvíce práce a co nejrychleji. Stráže a vojáci se také připojili k nim. Jeden z otroků organizoval dodávky potravin a vody, někteří vyráběli vozíky, které usnadňovaly manipulaci s těžkými balvany. Sami mezi sebou objevili vedoucí, soudce, lékaře, obchodníky. Systém každému vyhovoval, rostl a posiloval se bez většího úsilí, času a peněz. A co je nejdůležitější - všichni byli šťastní a nikdo nechtěl utíkat. Drželi je nyní stejné řetězy, které nyní vypadaly jako peníze.
Na závěr podobenství, řekl otec svému synovi:
- V podstatě se téměř nic nezměnilo. Jediný rozdíl je v tom, kde žijí tito lidé, jaké oblečení nosí, jaké potraviny jedí, jakým druhem práce jsou zaneprázdněný. A zábavy je více – podle gusta každého. Ale podstata zůstává stejná: jsou to dobrovolní otroci, ale docela spokojení.
- To je tak smutné - řekl syn. - Nelze to nějak napravit?
- Lze, - odpověděl otec. – Pro to již řada velkých duší vykonává svou práci na Zemi, šíří moudrost a pravdu. Jediným problémem je, že jen málo lidí poslouchá slova svatých, a zabývá se sebepoznáním, takže většina lidí jsou odsouzeni k utrpení namísto pochopení nesmyslnosti a hlouposti svého dobrovolného otroctví.