Na kousku země, který se v rozlehlých vodách jižního Pacifiku ztrácí jako špendlíková hlavička, byly z horniny v kráteru vyhaslé ostrovní sopky vytesány nejzáhadnější sochy na světě.
Říká se, že Velikonoční ostrov patří k nejopuštěnějším místům světa. Tento ostrůveček, který leží 2000 kilometrů od dalšího nejbližšího ostrova, více než 1000 kilometrů daleko od pevniny a který na délku měří pouhých 25 kilometrů, zavdává podnět k mnoha téměř neřešitelným otázkám. Odkud pocházeli první obyvatelé ostrova? A proč a jak vztyčili víc než šest stovek obřích kamenných soch, když většinu z nich nakonec zase strhli?
Jako první Evropané na ostrov vstoupili na Boží hod velikonoční roku 1722 holandští námořníci. Zdrželi se dost dlouho na to, aby ostrov stačili pojmenovat a aby si jejich admirál zaznamenal, že místo obývají lidé dvou různých ras.Také si zapsal, že patrně uctívají obrovské sochy vytesané z kamene. Roku 1770 Velikonoční ostrov objevila podruhé skupina peruánských Španělů. Tehdy se počet místních obyvatel odhadoval na tři tisícovky, avšak o pouhé čtyři roky později tu kapitán James Cook na své druhé pacifi cké výpravě našel 600- 700 mužů a jenom třicet žen.
Kromě osamocených soch moai, je velkou záhadou písmo ostrova Rongorongo, které se doposud nepodařilo zcela rozluštit. Vědci nacházející některé podobné znaky u Sumerů a vyjadřují názor o podobnosti chetitskému hieroglyfickému písmu. Navíc zjistili, že téměř 50 znaků Harappské kultury je podobných znakům z Velikonočního ostrova! A teď si představte, kde se nachází jižní část Pacifiku a Velikonoční ostrov, a kde jsou Indie a Pákistán - umístění dávné Harappské kultury. Rozděluje je vzdálenost 13.000km a tisíce let v čase! To znamená, že stejné znaky a symboly, které obsahují základní znalosti o světě a člověku měly téměř všechny kontinenty a to navzdory skutečnosti, že jim domorodé národy v různých dobách daly svou barvu v jejich interpretaci.
Jak je důležité toto znakové písmo, dokazuje fakt jakéhosi „lovu„ na něj. Zajímavý je například příběh o starověkém písmu Velikonočního ostrova. V této zemi znalostí o znacích a symbolech, stejně jako o jejich použití v písmu zmizely celkem nedávno, v polovině XIX století, kdy ostrov navštívili představitelé „západní civilizace“, kteří sem připluli na holandských a španělských lodích. O neobvyklém písmu ostrova pověděl světu katolický misionář, který ho navštívil. Obyvatelé Velikonočního ostrova vedli záznamy pomocí zvláštních znaků na dřevěných tabulkách, které byly téměř v každé domácnosti. Ale po otevření znaků Velikonočního ostrova Evropanům, tento misionář a jeho následovníci udělali vše, aby toto písmo zničili jako pohanské kacířství. A co zbylo dnes z ještě donedávna existující kultury? Několik set obrovských soch o výšce několikapatrového domu a hmotnosti od dvaceti tun, roztroušených po celém ostrově a pár desítek tabulek – památek starého písma, které jako zázrakem přežily. A také berla a prsní ozdoba se znaky, které jsou umístěné v různých muzeích světa.
Tento případ úplného zničení znalostí není ojedinělý. Na začátku XX. století cestoval Jižní Afrikou evropský etnograf. Když pobýval v oblasti Dračích hor (jsou to stejné hory, kde Křováci zanechali své skalní malby) dostal se do vesnice, kde žil kmen Basuto. Bylo pro něj překvapující, že všechny stěny hliněných domů kuželovité formy se slaměnou střechou byly ozdobeny různobarevnými vzory, o které se majitelé domu pečlivě starali. Ukázalo se, že to bylo písmo tohoto národa, kde každý znakový detail symbolického ornamentu něco znamenal. Etnograf svůj objev publikoval v jednom z odborných časopisů, s cílem upozornit na tento nález vědce lingvisty. Ale reakce na to byla, jak se říká, ticho.
O mnoho let později, někdo z odborníků náhodou našel tuto zprávu, a když se v tuto oblast vypravil tým vědců, zjistil, že „někdo“ tvrdě zapracoval, aby vyhubil tento ornamentální jazyk z vědomí národa Basuto!
Rigden (se smíchem): No, proč „někdo“? Ihned po zveřejnění zprávy etnografa se do oblasti Dračích hor bezodkladně vypravili jiní „experti“. V té době byl národ Basuto pod britským protektorátem. Orgány Spojeného království, kterými manipulovali svobodní zednáři, do záležitostí tohoto národa zasahovaly málo. Jejich násilné „opatrovnictví“ nad africkým národem bylo více spojeno s diamantovými doly - kimberlitové trubky obsahují diamanty, které objevili poblíž těchto míst. Ale jakmile byla zveřejněna informace související se znakovým písmem tohoto národa, svobodní zednáři na to reagovali mnohem rychleji, než ve své době na přítomnost diamantů ve stejných oblastech Jižní Afriky.
Takže tito „odborníci“, kteří přijeli jako misionáři katolíci, rychle pro tento národ zavedli nové písmo (sisuto) na základě latiny. Byly otevřeny školy, kde je začali učit novému písmu a anglickému jazyku, násilně novou generaci odlučovali od jazyka a písma svých předků. Oni tak zamotali lidem hlavy, že když tam přijeli vědci lingvisté, ukázalo se, že si už sedmdesát let nepamatovali písmo svých otců, neboť se učili pouze angličtinu a sisuto. Výsledkem je, že místní lidé slepě kopírují ornamenty svých předků, aniž by si uvědomili jejich skutečný význam. Upravují a zjednodušují je, umisťují malby na domy kvůli dodatečnému výdělku pro nalákání zahraničních turistů touto „jedinečnou kulturou místních národů.“ A dokonce ani neví, jaké duchovní znalosti byly ztraceny, a proč dnes národem a jejich vládci tak snadno manipulují cizinci, kteří v zemi vyvolávají nezaměstnanost, hlad, nepokoje a politické převraty.
Anastasie: To jsou věci. Je pochopitelné, proč hlasatelé od Archóntů říkají lidem, že znaky jsou primitivní jazyk, nic v sobě neobsahují a že je to jen místní folklór. A čím více lidí je bude v tomto smyslu interpretovat, tím lépe pro Archónty, aby se nikdo nedobral k podstatě. A samotní Archóntové na takové projekty, jako jsou zničení duchovních znalostí a vymazání tvůrčích znaků a symbolů z paměti národů, nešetří prostředky...
Rigden: No, s Archónty je to jasné. Ale smutné je to, že sami lidé, ta většina národů dovoluje, aby to Archónti prováděli!
Anastasie: Doplním pár slov o Velikonočním ostrově. U místních lidí zůstala pověra, že slavnostní plošiny (ahu), na kterých stojí některé kamenné sochy, jsou spojovacím článkem mezi viditelným a neviditelným (záhrobním) světem. A kamenné sochy samotné (moai) uchovávají nadpřirozenou sílu předků. Podle pověr je jakoby schopna regulovat přírodní jevy a pomáhá k úspěšnému výsledku - prosperitě národa ...
Rigden: Ale nic nadpřirozeného tam není. Prostě zde kdysi žili lidé, kteří věděli, jak a proč je nutné aktivovat určité znaky. Pokud by jejich potomci znalosti, které jim byly svěřeny, neztratili, tak by nyní na ostrově žijící více chápali sami sebe a elementární spojení s jinými světy. Lidé jako způsob předávání znalostí a legend potomkům znalosti obvykle zapisovali formou znaků na kamenné sochy, a často se zdobili příslušným tetováním, které mělo zvláštní symbolický význam. Pro neznalé lidi to byly nákresy, které absolutně nic neznamenaly, ale vyvolávaly respekt a strach z těch, kteří podle jejich názoru „pravděpodobně ví něco zvláštního.“ Později to, samozřejmě, bylo obyčejné napodobování.
Anastasie: Ano, ale na kamenných hlavách a plošinách, které jsou na Velikonočním ostrově, nejsou žádné znaky.
Rigden: A kdo řekl, že tyto hlavy nemají pokračovaní? Ať v těch místech kopou hlouběji, pak možná najdou to, co je před očima skryto. Ale otázka je v něčem jiném. I když lidé ve znacích a symbolech najdou něco zajímavého, co pak s tím budou dělat? Když přemýšlejí materiálními kategoriemi a navíc nemají dostatek Znalostí, v nejlepším případě udělají rozruch v médiích, s cílem přilákat více turistů na ostrov a vydělat peníze. To je všechno. Znalosti jsou pro duchovní hledající důležité jen tehdy, když je lze použít pro svoje zlepšení, poskytnutí duchovní pomoci druhým.
Zanechat komentář