NIKOLA TESLA: „NEJSEM AUTOREM TĚCHTO MYŠLENEK" 1. část

  Toto je příběh moderního Prométhea, který pomocí elektřiny změnil svět. Vý­roba a přenos elektřiny, rozhlasové, tele­vizní vysílání, rentgen a další objevy – to byly vize, které dokázal přenést do reality. Dnešní fyzikové k Teslovi vzhlížejí jako k absolutnímu géniovi. Ale jak víme, géni­em se člověk nerodí, tím se stává. Ale jak to ve skutečnosti probíhá?

Nikola Tesla (1856-1943) byl srbský fyzik, který provedl více než tisíc přírod­ních vědeckých objevů. Jeho jméno nese mezinárodní jednotka magnetické indukce a nejenom to. Životopisci, kteří zkoumají život tohoto geniálního fyzika a vynálezce v oblasti elektrotechniky a radiotechniky, jsou často na rozpacích, protože nemohou vysvětlit spoustu faktů z jeho života. Mno­zí z nich zkreslují obraz vědce, a to má také svůj důvod. Nikola Tesla už od mládí začal projevovat fenomenální schopnos­ti. Když byl ještě dítě, zemřel jeho starší bratr, kterého měl velice rád. Nikola začal mít nesnesitelné noční můry. S velkou ná­mahou se to chlapec snažil nahradit jinými obrazy světa, v němž žil. K jeho vlastnímu překvapení, začal ces­tovat do jiných světů. Nyní se tomu říká „astrální cestování“. „Zpočátku jsem jen mlhavě, ale pak více a jasněji viděl jiná města, země a lidi. Začal jsem s nimi ko­munikovat a pak se s nimi i přátelit. Byli mi velice drazí jako moje rodina a také stejně reální...“

Vědci už dlouhou dobu studují tyto jevy a nepovažují to za něco neuvěřitelného. Jedná se o změněný stav vědomí. Osoba v tomto stavu může cí­tit a vidět to, co je mimo vnímání běžného zraku. Může se přenášet do jiných prostor a jiných epoch, v čemž neexistují žádná omezení. V současné době se tyto stavy zaznamenávají speciálními přístroji. Jeden z prvních případů, kdy se projevila obrov­ská vnitřní síla Nikoly, se přihodil v době, kdy si po absolvování učiliště vybíral směr dalšího profesního vzdělávání. Lepší pro­fese než elektroinženýr pro Nikolu neexis­tovala. Ale otec, který ho chtěl vidět jako kněze, byl kategoricky proti tomu, aby syn studoval na vysoké škole technického za­měření. Po dlouhých rodinných rozepřích Nikola těžce onemocněl. Zdravotní stav se stále zhoršoval a rodina začala mít velký strach o jeho život. Nikola utěšoval blízké tím, že v případě, že bude otec souhlasit s tím, aby mohl pokračovat v technickém vzdělání, nasměruje veškerou svou vůli na uzdravení. Pokud tuto možnost nedostane, smrt je nevyhnutelná. Otec dlouho odpo­roval prosbě svého syna. A až tehdy, když podle slov jednoho z životopisců, „byly pro Nikolu dveře do jiného světa otevře­ny,“ dal otec čestné slovo, že se nebude vměšovat do záměru svého syna stát se inženýrem. Hned po otcově slibu se začal zdravotní stav Nikoly prudce zlepšovat.

Volba Nikoly stát se elektroinženýrem nebyla náhodnou. Bylo to jedno z nejdůle­žitějších rozhodnutí v jeho životě. Kdyby nastoupil do duchovního semináře, možná by už nikdy neuskuteč­nil tolik přelomových vynálezů, které dokonce předstihly moderní tech­nologie, a nevytvořil by tak obrovské množství zařízení potřebných pro lidstvo. Nikola tedy své rozhodnutí obhájil, i když neobvyklým způsobem. Pak ale přišla další vážná výzva. Měl nastoupit na tříletou vojenskou služ­bu v armádě rakousko­-uherské monarchie. Byl vlastencem a měl moc rád svou zem, nehodlal slou­žit v armádě utlačovatelů. Potom došlo k události, která se zdá být na první pohled logická, ale zároveň zahalená tajemstvím – otec po­slal svého syna do hor, kde se schovával celý rok! Na tento fakt bych chtěla zvláště upozornit.

V životopisech mnoha významných lidí naší civilizace, nejen vědců, ale i du­chovních osobností, existují „mezery“, o kterých pořádně nikdo nic neví. Byla to tajemná zmizení, setkání s úžasnými osob­nostmi s neobvyklými schopnostmi, o kte­rých málokdo ví, a tito lidé se vraceli úplně jiní, disponovali jedinečnými znalostmi a dovednostmi. Nikola Tesla nebyl výjim­kou. Zdá se, že v tomto „období zmizení“ Nikola potkal Někoho, kdo mu předal uni­kátní znalosti a naučil ho speciálním tech­nikám v poznání světa a sebe sama. Kdo byl tímto tajemným učitelem v horách, není známo. Ale po tomto období dlouhé nepřítomnosti se u Tesly projevila mimo­řádná intuice a začaly se projevovat výji­mečné schopnosti talentovaného inženýra. Od 19 let Nikola nespal více než 2 hodiny denně a pracoval jako posedlý. Tvrdá prá­ce při studiu elektřiny a rozvíjení nových poznatků přinesly své ovoce. Tesla vytvá­řel zařízení a dělal objevy, které se i dnes zdají fantastické.

Jeden ze známých případů projevu ne­obvyklé intuice Nikoly se odehrál v obdo­bí, kdy Tesla pracoval na geniální myšlen­ce vícefázového střídavého proudu. Během svého studia na vysoké škole přemýšlel o nápadu zvýšení účinnosti s cílem snížit ztrátovost elektrických strojů se stejno­směrným proudem. Mnohem efektivnější by bylo přijímat střídavý proud a používat jej pro různé účely. Mnozí odborníci v této oblasti se snažili vyřešit zmíněný problém, ale nic nefungovalo. Nikola osvětlil myš­lenku střídavého proudu profesoru Pešlo­vi, který ale nechtěl poslouchat mladého studenta. Věnoval celou hodinu tomu, aby před všemi studenty vyvrátil zřejmé argumenty Tesly. A málem ho přesvědčil. Ale jeden z argumentů profesora – princip fungování rotačního magnetického pole – považoval Tesla za nedostatečný. Autorita profesora měla velký vliv na formování jeho stanoviska, ale zároveň intuitivně cí­til, že je na správné cestě.

Později ve své autobiografii Tesla na­psal: „Intuice je něco, co převyšuje exaktní znalosti. Náš mozek nepochybně obsahuje velmi citlivé nervové buňky, které umož­ňují cítit pravdu, i když to zatím nepotvr­zují logické závěry nebo jiné analytické úvahy. Pod vlivem autority profesora jsem se na chvíli vzdal své myšlenky, ale pak jsem brzo přišel k závěru, že mám pravdu. S obrovským nadšením a bezmeznou vírou v úspěch jsem se pustil do práce.“

Polahoda 12/2012

pokračování v příštím čísle…