Například: Dobré zprávy
MUDr. Jan Hnízdil: Co je důležitější než růst HDP

Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví? Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu nevolno. Když už problémy zvládat nemůže, je nemocný. Velkou většinu zdravotních obtíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Jenom potřebuje poradit jak. Právě v tom vidím úlohu lékaře – být průvodcem pacienta těžkým životním obdobím. 

MUDr. Jan Hnízdil, narozen 1958; studium medicíny na Karlově univerzitě ukončil v roce 1984. Asistent na katedře tělovýchovného lékařství Fakulty tělovýchovy a sportu UK, v letech 1994–2004 vedoucí lékař rehabilitačního oddělení Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a externí pedagog III. lékařské fakulty UK pro problematiku dopingu a sportovní zátěže. V současné době pracuje v Centru komplexní péče v Dobřichovicích u Prahy. Autor několika odborných knih, publicista.

Vím o vás, že se zabýváte problematikou psychosomatické rehabilitace a léčbou bolesti. Co si pod tímhle medicínským termínem má laik představit?

 Psychosomatické medicíně se také říká medicína příběhů. Jestliže ke mně přijde pacient, seznámím se nejdřív s příběhem jeho nemoci – kdy a jak začala, jaká prodělal vyšetření, jak se léčil a s jakým výsledkem, podrobně jej prohlédnu – a sestavím jeho chorobopis. Současně se ale zajímám o to, jaká v uplynulých letech prodělal těžká životní období – sestavím jeho životopis. Když pak porovnám chorobopis se životopisem, zjistím, že bolesti hlavy a vysoký tlak se datují od doby, kdy se soudí o majetek s bývalou manželkou, infarkt ho postihl, když přišel o místo vysokého manažera a pálení žáhy ho zlobí od chvíle, kdy syn začal brát drogy. Nemoc se stala ztělesněním jeho životní situace. Nejlépe o tom vypovídají lidová přísloví jako: má toho plnou hlavu, zlomilo mu to srdce nebo leze mu to krkem.

 A při této terapii se bez pomoci chemie obejdete? 

Velkou většinu zdravotních obtíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Jenom potřebuje poradit jak. Právě v tom vidím úlohu lékaře – být průvodcem pacienta těžkým životním obdobím. Léky i moderní vyšetřovací techniku používám velmi úsporně, ale využívám. Nejdůležitější je pochopit, jakou informaci nemoc přináší, kde dělá pacient ve svém životě chybu a jak má změnit svoje chování, aby se uzdravil. Tím nejúčinnějším lékem totiž jsou samouzdravující schopnosti. Ty je potřeba povzbudit. Pokud ale síly pacienta na zvládnutí nemoci nestačí, předepíšu mu léky. Ovšem s vědomím, že jeho problémy dlouhodobě neřeší. Pomohou mu ale, aby se odrazil ode dna a našel síly k potřebné změně. Léta jsem pracoval v obrovské zdravotnické továrně Všeobecné fakultní nemocnice a připadal si jako mechanik v autoservisu. Pacienti přicházeli do ordinace, odložili tam svoje tělo a nadiktovali požadavky: odblokujte mi záda, promažte kolena, zkontrolujte tuky a tlaky, dolaďte to léky – a duchem nepřítomni čekali, až je dá tým zdravotnických mechaniků dohromady. Pak do těla nasedli a sešlápli pedál životního stylu až na podlahu. Tak jsem si medicínu nikdy nepředstavoval. Vůbec mne to neuspokojovalo, stonání pacientů jsem nerozuměl, do ordinace se neustále vraceli, já je pořád léčil, ale oni se neuzdravovali. Před deseti lety jsem se náhodně seznámil s psychosomatikem Jiřím Šavlíkem a ten mi otevřel oči. Vysvětlil mi, jak obrovský vliv na zdravotní potíže má to, jaký člověk je, jak žije, jaké má starosti a radosti, jak odpočívá, jak se udržuje v tělesné i duševní pohodě. Takový pohled bohužel dnešní medicína vůbec nenabízí.

 Většina z nás se setkala s jinými lékaři… 

Kolega říká, že věda není nic jiného než složité, klopotné a velice nákladné dokazování pravdy lidových přísloví a rčení. Naprosto s ním souhlasím. Letos třeba vědci zjistili, že člověk může dostat infarkt z nešťastné lásky. Hned jsem si vzpomněl na svoji babičku, která říkávala, že srdce může puknout žalem. Bolí mě záda, protože jsem si toho hodně naložil, to je nesmírně výstižné. Bolesti zad skutečně vypovídají o tom, kolik si člověk naložil nejen námahy, ale i starostí. Starosti ho tíží a vyvolávají napětí psychické, ale i zvýšené napětí svalů, které z něj vyčerpá spoustu energie. Člověk je unavený a pak ho začne bolet v místech, která nejvíc namáhá, typicky v oblasti krční nebo bederní páteře. Uzavře se začarovaný kruh: napětí – bolest – ještě větší napětí – ještě větší bolest. Zázračný chmat, po kterém lidé touží, aby se bolesti zbavili, je iluzí. Bolest totiž vypovídá o jejich životě. Manipulace sice krátkodobě uleví, lékař ale vlastně z člověka jen dočasně sejme jeho viny. Spoustě lidí to vyhovuje, protože nechtějí své potíže spojovat třeba s pracovními nebo rodinnými problémy, se kterými si nevědí rady.

 Na druhou stranu je nejspíš určité procento lidí, kterým váš pohled připadne staromilský, nevědecký, můžou si říkat, že v 21. století přece mají právo na výdobytky medicíny a farmaceutického průmyslu, když už si platí zdravotní pojištění… Ony se ale ty výdobytky začínají obracet proti nám. Ukazuje se, že nadměrná lékařská péče a přehnaná důvěra v technickou medicínu mohou být velmi nebezpečné. Lidé si zvykli na všechno užívat léky, které ale neřeší podstatu problému, jen zastírají příznaky a přinášejí spoustu nežádoucích vedlejších účinků. Výsledkem je, že čím víc léků lidé užívají, tím se cítí nemocnější.

 Píšete, že čím více prostředků vynakládá společnost na zdravotní péči, tím nemocněji se její občané cítí. Čím je to dáno? 

Ze zdravotnictví se stal velký byznys. Medicínsko-farmaceutický komplex zaměřuje pozornost na klientelu, která je solventní, ale v podstatě zdravá. Je pro ni potřeba vymyslet nějakou nemoc. Vzniklo nové vědecké odvětví, které se zabývá medikalizací, tedy vytvářením nemocí z přirozených problémů každodenního života. Když moji babičku bolelo koleno, tak věděla, že to prostě přehnala, že si potřebuje odpočinout. Dala si priessnitzův zábal, dva dny odpočívala… a byla zase v pohodě. Používala selský rozum. Dnes ale s tímtéž problémem, pod tlakem propagandy, utíkáte k doktorovi. Ten vás hned pošle na rentgen, nad snímkem se zamračí a poví: „Člověče, vy máte artrózu, vy se musíte léčit!“. Automaticky dostanete prášky proti bolesti. Pomocí nich se sice zbavíte bolesti, ale tím i varovného signálu, aniž byste pochopil informaci, kterou vám to koleno chtělo sdělit. Pokračujete v přetěžování kolene – námahou, nadváhou, stresem… a s pomocí léků se velice rychle dopracujete k těžkým a nevratným degenerativním změnám, ke zbytečné operaci. Z člověka, který přišel s problémem se stal pacient s diagnózou. Obchodní trik se podařil.

 Jaké „diagnózy“ se takhle vyrábějí? Historicky největším byznysem je cholesterol. Funguje to podle jednotného schématu. Krásně o tom píše Kathleen Taylorová v knize Brainwashing. Jaké postupy používají manipulátoři, když chtějí lidem něco vnutit. Je jedno, jestli jde o prášek na praní, prášek na klouby nebo politický program. Nejdřív je třeba lidi vyděsit: „Cholesterol zabíjí! Hrozí vám infarkt, mozkové příhody! Okamžitě si ho nechte zkontrolovat!“. Když je člověk vyděšený, přestane přemýšlet a snadno se s ním manipuluje. Vzápětí přichází uklidnění: „Nebojte se. My už to vyřešili. Máme pro vás úžasné léky. O nic se nestarejte. Musíte je jen celý život pravidelně užívat.“ Mám řadu pacientů, u kterých byla náhodně zjištěna vyšší hladina cholesterolu. Oni ale neměli žádné potíže, byli zdraví. Stonat začali, až když brali léky proti cholesterolu. Najednou se objevily bolesti hlavy, únava, zažívací potíže, nespavost…Ukazuje se, že mnohem větším nebezpečím, než lehce zvýšený cholesterol, jsou pro zdravého člověka léky proti němu.

 Jak se v tom ale má člověk orientovat?

Spoléhat se dá jen na selský rozum. Je potřeba se zastavit a přemýšlet. Včas poznat způsoby vymývání mozků. Je to pár jednoduchých fíglů: vyvolat strach, okamžitě nabídnout zázračný recept, do propagandy zapojit oblíbené herce, zpěváky nebo sportovce. A když chybí klinické studie, objektivní důkazy o účinku, tak se to nahradí důkazem sociálním. Člověk si pomyslí: když to bere hodně lidí, je to drahé, tak na tom musí něco být, to nemůže být podvod. Ale může! Princip nedostatku – jakmile se někde objeví „limitovaná série, do vyprodání zásob, akční cena…“, tak si můžete být jisti, že toho mají plný sklad. Potřebují vyvolat hysterii. Jde jim jen o to, aby lidé nepřemýšleli a rychle jednali. Je proto potřeba udělat pravý opak: zastavit se a přemýšlet. Nenechat se strhnout davem a nepodlehnout manipulaci.

 Není právě čas vrátit se někam zpátky? Věděl byste kudy? 

Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví? Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže, je ne-mocný. Co ale člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filosofové, teď už jsou slyšet i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z Ekonomické fakulty Univerzity Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů. Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové před Finy, Iry a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí. V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj život a svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá. 

převzato ze zdroje:

http://www.xantypa.cz/cislo-01-10/1052-3/nemoc-je-informaci-o-nasem-zivote;

http://www.pecujdoma.cz/publicistika/rozhovory/354-mudr-jan-hnizdil-co-je-dleitji-ne-rst-hdp.html;

http://www.vitalia.cz/clanky/bud-se-chcete-lecit-anebo-uzdravit/

Líbí se mi 11



MUDr. Jan Hnízdil: Co je důležitější než růst HDP - Hodnocení: 5.00 z 5.00 . Počet hlasů: 11
Podobné články:



Zanechat komentář

Myšlenka dne

Poznat všechno je nemožné, ale je třeba se o to snažit.


Kalendář událostí

Zasílání aktuálních informací o nových článcích na stránkách Polahoda a dalších projektech MSH "ALLATRA"